Viktoriánské umění: Narativní malba britského 19. století

Blahobyt průmyslové Anglie vytvořil v desetiletích vlády královny Viktorie, 1837 až 1901, obrazové publikum nového typu: továrníci a obchodníci kupovali současné umění, rytiny roznášely úspěchy sezony do každé domácnosti a obraz měl v ideálním případě vyprávět příběh, s morálním ponaučením, literární předlohou nebo obojím. Královská akademie se stala jevištěm, její výroční výstava společenskou událostí.

Rozpětí těchto desetiletí je veliké. Frederic Leighton, od roku 1878 prezident Královské akademie, maloval antikizující ideální světy jako spící Planoucí červen z roku 1895. Francouz James Tissot líčil od roku 1871 z Londýna mondénní společnost na palubě i v salonu. John Atkinson Grimshaw našel své téma v měsíčním světle nad mokrými doky a předměstskými ulicemi, Edward Burne-Jones se snil do rytířských dávnověků. Frank Dicksee a Herbert James Draper udržovali historii a mýtus při životě ve velkém formátu; Draperův Nářek nad Ikarem z roku 1898 oplakává zříceného letce s dosud rozepjatými křídly.

K tomu se přidává velmi britská zvláštnost, malba víl: Richard Dadd, který své hlavní dílo vytvořil v ústavu pro choromyslné, a John Anster Fitzgerald plnili malé formáty pečlivě malovaným elfím osazenstvem. Vážnost a kuriozita leží v tomto umění často jen jeden rám od sebe.