| Narozen | 28. prosince 1865 (Lausanne) |
| Zemřel | 29. prosince 1925 (Neuilly-sur-Seine) ve věku 60 let |
| Národnost | Switzerland |
| Éry | Impresionismus, Symbolismus, Postimpresionismus, Secese, Klasické moderní umění, Nabis |
| Žánr | Porträt, Landschaftsmalerei, Genremalerei, mythologische Malerei, Akt, Selbstbildnis, Stillleben |
| Povolání | Maler, Bildhauer, Kunstkritiker, Holzschneider, Illustrator, Romancier, Druckgrafiker, Schriftsteller, Grafiker, bildender Künstler, Zeitungsredakteur, Exlibriskünstler, Zeichner, Radierer, Holzschnitzer, Künstler |
| Rodina | Choť: Gabrielle Bernheim Sourozenec: Paul Vallotton |
| Vyučoval | Jules Joseph Lefebvre, Gustave Boulanger |
| Ovlivněn | Charles Maurin |
| Členství | Nabis |
| Známá díla | Die Entführung der Europa (1908), Honfleur in Fog (1911), Étude de fesses (1884), Die Weiße und die Schwarze (1913), The Red Room (1898) |
| Muzea | Art Institute of Chicago |
V sedmnácti letech začal švýcarský umělec Félix Vallotton studovat na soukromé umělecké akademii v Paříži. Již v roce 1885 byl zastoupen třemi díly na zavedeném pařížském salonu. Zpočátku pracoval s grafikami a dřevoryty. Jeho umělecký život byl poznamenán finančními potížemi, dokud se neoženil s bohatou vdovou Gabrielle Rodrigues-Henriquesovou, dcerou pařížského obchodníka s uměním Bernheima. V následujících letech cestoval a studoval díla slavných umělců v Holandsku, Itálii a Belgii.
Dva roky před svou první samostatnou výstavou v Kunsthausu v Curychu v roce 1909 namaloval Vallotton portrét s názvem "Le chapeau violet". Klobouk s pérem ve výrazných fialových odstínech dominuje rozpuštěným blond vlasům ženy, která působí viditelně nesvá. Její pohled jde do prázdna, je obrácený dovnitř, téměř pohrdavě chladný. Oběma rukama si pevně přidržuje lehkou košili na levém prsu. Malíř zde jasně prezentuje svůj dojem z ženského pohlaví, které odsuzuje jako "obtížné". Model se tak také jakoby vymyká autorovým přáním, zdá se být důrazně nedosažitelný.
Snad proto se Vallotton soustředil na ztvárnění materiálu. Nádherně zdobený klobouk ve výrazné barevnosti může divákovi vynahradit nedostatečně ochlazenou přítomnost postavy. Na pozdních obrazech je patrná změna stylu, pravděpodobně v důsledku nemoci a blížícího se konce života. Jsou to obrazy, které připomínají de Chiricova pozdější surrealistická díla a jsou již předzvěstí magického realismu.
Stránka 1 / 7
| Narozen | 28. prosince 1865 (Lausanne) |
| Zemřel | 29. prosince 1925 (Neuilly-sur-Seine) ve věku 60 let |
| Národnost | Switzerland |
| Éry | Impresionismus, Symbolismus, Postimpresionismus, Secese, Klasické moderní umění, Nabis |
| Žánr | Porträt, Landschaftsmalerei, Genremalerei, mythologische Malerei, Akt, Selbstbildnis, Stillleben |
| Povolání | Maler, Bildhauer, Kunstkritiker, Holzschneider, Illustrator, Romancier, Druckgrafiker, Schriftsteller, Grafiker, bildender Künstler, Zeitungsredakteur, Exlibriskünstler, Zeichner, Radierer, Holzschnitzer, Künstler |
| Rodina | Choť: Gabrielle Bernheim Sourozenec: Paul Vallotton |
| Vyučoval | Jules Joseph Lefebvre, Gustave Boulanger |
| Ovlivněn | Charles Maurin |
| Členství | Nabis |
| Známá díla | Die Entführung der Europa (1908), Honfleur in Fog (1911), Étude de fesses (1884), Die Weiße und die Schwarze (1913), The Red Room (1898) |
| Muzea | Art Institute of Chicago |
V sedmnácti letech začal švýcarský umělec Félix Vallotton studovat na soukromé umělecké akademii v Paříži. Již v roce 1885 byl zastoupen třemi díly na zavedeném pařížském salonu. Zpočátku pracoval s grafikami a dřevoryty. Jeho umělecký život byl poznamenán finančními potížemi, dokud se neoženil s bohatou vdovou Gabrielle Rodrigues-Henriquesovou, dcerou pařížského obchodníka s uměním Bernheima. V následujících letech cestoval a studoval díla slavných umělců v Holandsku, Itálii a Belgii.
Dva roky před svou první samostatnou výstavou v Kunsthausu v Curychu v roce 1909 namaloval Vallotton portrét s názvem "Le chapeau violet". Klobouk s pérem ve výrazných fialových odstínech dominuje rozpuštěným blond vlasům ženy, která působí viditelně nesvá. Její pohled jde do prázdna, je obrácený dovnitř, téměř pohrdavě chladný. Oběma rukama si pevně přidržuje lehkou košili na levém prsu. Malíř zde jasně prezentuje svůj dojem z ženského pohlaví, které odsuzuje jako "obtížné". Model se tak také jakoby vymyká autorovým přáním, zdá se být důrazně nedosažitelný.
Snad proto se Vallotton soustředil na ztvárnění materiálu. Nádherně zdobený klobouk ve výrazné barevnosti může divákovi vynahradit nedostatečně ochlazenou přítomnost postavy. Na pozdních obrazech je patrná změna stylu, pravděpodobně v důsledku nemoci a blížícího se konce života. Jsou to obrazy, které připomínají de Chiricova pozdější surrealistická díla a jsou již předzvěstí magického realismu.