V období rozmachu přírodních věd a techniky po roce 1850, počínaje Francií, se i v umění objevil názor na novou svobodu. Z toho těžilo celé evropské umění. Byl to optimistický závazek k novému způsobu vidění, při jehož formování hrálo Camille Corot významnou roli. V roce 1817, uprostřed tohoto období, se Daubigny narodil v pařížské umělecké rodině. Zpočátku se učil malovat u svého otce Edmonda Francoise Daubignyho, který byl známý jako malíř miniatur. V 17 letech se Charles Francois Daubigny stal restaurátorem v Louvru. O několik let později si osvojil rutinu malování krajin klasickým způsobem. Brzy se může pochlubit prvními výstavními úspěchy v Paříži.
Daubigny však hledá vlastní přístup, protože nechce zobrazovat krajinu romantizujícím způsobem jako mnozí jeho malířští současníci před ním. Subjektivitu je třeba vynechat. Hledá čistý obraz přírody, nepřikrášlený a bezprostřední. Navzdory tomuto odlišnému postoji se připojil k "barbizonské škole", jakémusi společenství podobně smýšlejících malířů, kde se setkal s malíři Jules Dupré a Theodore Rousseau, kteří však stále reprezentovali romantické názory. Novinkou v pohledu malířské komunity je skicování na plátno v plenéru a dokončování v ateliéru. Aby tuto romantizující manýru neposiloval, vybírá si pro své náměty ty nejnepatrnější a nejnepatrnější motivy, které sám vyhledává. Nachází je především v okolí Paříže. Mezi jeho obrazy se tak objevují náměty jako "Soutok Seiny a řeky Oise", skutečně neokázalá scenérie, která však zaujme něčím novým. V Daubignyho obrazech se odráží světlo, jasnost a geniální jednoduchost.
Jeho obrazy zobrazují světlo v celé jeho kráse a přirozenosti, ať už jde o obrazy jara nebo různých východů slunce a měsíců. Zachycuje zářivé letní světlo s jinou náladou než soumrak, jako při podzimním vinobraní nebo zimní světlo. Jeho obrazy jsou obvykle rozděleny, jednu třetinu tvoří scenérie a krajina v popředí a dvě třetiny jsou velkoryse věnovány obloze a prostoru v nejrůznějším světle. Později Daubigny cestoval na pobřeží Lamanšského průlivu, do Normandie, Burgundska a na pobřeží Středozemního moře, kde vždy nacházel různé světelné a barevné úkazy. Pravdivý odraz přírody jednoduchými prostředky, to je shrnutí, které se Daubignymu podařilo mistrně. Jeho obrazy ovlivnily malíře, kteří přišli po něm, například Claude Monet a Paul Cézanne, stejně jako většinu francouzských impresionistů.
V období rozmachu přírodních věd a techniky po roce 1850, počínaje Francií, se i v umění objevil názor na novou svobodu. Z toho těžilo celé evropské umění. Byl to optimistický závazek k novému způsobu vidění, při jehož formování hrálo Camille Corot významnou roli. V roce 1817, uprostřed tohoto období, se Daubigny narodil v pařížské umělecké rodině. Zpočátku se učil malovat u svého otce Edmonda Francoise Daubignyho, který byl známý jako malíř miniatur. V 17 letech se Charles Francois Daubigny stal restaurátorem v Louvru. O několik let později si osvojil rutinu malování krajin klasickým způsobem. Brzy se může pochlubit prvními výstavními úspěchy v Paříži.
Daubigny však hledá vlastní přístup, protože nechce zobrazovat krajinu romantizujícím způsobem jako mnozí jeho malířští současníci před ním. Subjektivitu je třeba vynechat. Hledá čistý obraz přírody, nepřikrášlený a bezprostřední. Navzdory tomuto odlišnému postoji se připojil k "barbizonské škole", jakémusi společenství podobně smýšlejících malířů, kde se setkal s malíři Jules Dupré a Theodore Rousseau, kteří však stále reprezentovali romantické názory. Novinkou v pohledu malířské komunity je skicování na plátno v plenéru a dokončování v ateliéru. Aby tuto romantizující manýru neposiloval, vybírá si pro své náměty ty nejnepatrnější a nejnepatrnější motivy, které sám vyhledává. Nachází je především v okolí Paříže. Mezi jeho obrazy se tak objevují náměty jako "Soutok Seiny a řeky Oise", skutečně neokázalá scenérie, která však zaujme něčím novým. V Daubignyho obrazech se odráží světlo, jasnost a geniální jednoduchost.
Jeho obrazy zobrazují světlo v celé jeho kráse a přirozenosti, ať už jde o obrazy jara nebo různých východů slunce a měsíců. Zachycuje zářivé letní světlo s jinou náladou než soumrak, jako při podzimním vinobraní nebo zimní světlo. Jeho obrazy jsou obvykle rozděleny, jednu třetinu tvoří scenérie a krajina v popředí a dvě třetiny jsou velkoryse věnovány obloze a prostoru v nejrůznějším světle. Později Daubigny cestoval na pobřeží Lamanšského průlivu, do Normandie, Burgundska a na pobřeží Středozemního moře, kde vždy nacházel různé světelné a barevné úkazy. Pravdivý odraz přírody jednoduchými prostředky, to je shrnutí, které se Daubignymu podařilo mistrně. Jeho obrazy ovlivnily malíře, kteří přišli po něm, například Claude Monet a Paul Cézanne, stejně jako většinu francouzských impresionistů.
Stránka 1 / 6