Indiáni a Divoký západ: Svědectví z prérie i hlavního města

Indiáni jako stateční a neohrožení bojovníci, nádherně ozdobení pestrým peřím. Divocí milovníci přírody na lovu bizonů uprostřed kopců a na březích nedotčených řek.

Zobrazování indiánů v umění je často označováno za stereotypní. Je však třeba připomenout, že mnoho obrazů indiánů a Divokého západu vzniklo ještě předtím, než fotografie dokázala zobrazit skutečné životní podmínky původních obyvatel Ameriky.

Umělci se snažili současnému publiku zprostředkovat informace, které nebyly nikde jinde dostupné. Bylo pro ně důležité ukazovat obrazy indiánů, kteří nepředstavovali pro Američany hrozbu. Raní američtí umělci, kteří kreslili indiány, zobrazovali indiány a jejich území v době, kdy se je chystali vyhnat. Ačkoli mnoho politických dohod podepisovali indiáni jen pod nátlakem, snadno se nechali zobrazit při podepisování smluv o postoupení, jako například na obraze Williama Penna "Smlouva s indiány v listopadu 1683". Jiná vyobrazení místo strachu z indiánů chtěla vzbudit lítost nad mizejícím národem - jako například "Vdova po indiánském náčelníkovi" od Josepha Wrighta z Derby.

Pokud jsou indiáni romanticky přetvořeni v "ušlechtilé divochy", lze to chápat jako snahu ochránit indiány, aby nemuseli čelit válce sami. Mnoho portrétů indiánů má zobrazovat mírumilovné lidi, kteří jsou ochotni vést dialog, kteří se mohou zdát exotičtí, ale kteří dovolují a opětují pohled druhé osoby a zdá se, že se dívají přímo na diváka. Američan George Catlin (1796-1872) nazval své portréty indiánů s tomahavky a barevnou tradiční malbou "sbírkou hodnostářů přírody". Napsal:

"Umění bude pro tyto lidi truchlit, i když budou vyhnáni ze země. Umělci budoucnosti pak budou marně hledat jinou rasu, jejíž kroje, zbraně, barvy, rituály a lov jsou tak malebné."