Alfred Jacob Miller

Jako nejstarší z devíti dětí to Alfred Jacob Miller neměl vždy jednoduché. Jako syn obchodníka a majitele hostince musel od útlého věku pomáhat v rodinném podniku. Jeho rodiče George a Harriet Millerovi umožnili Alfredovi, narozenému v roce 1810, navštěvovat soukromou školu v Baltimoru, kde bylo rozpoznáno jeho umělecké nadání, ale žádný učitel nebyl dostatečně nadaný, aby jeho talent rozvíjel. První lekce malby absolvoval u Thomas Sully, drobného portrétisty z Británie.

Když se ukázalo, že je předurčen k větším věcem, přestěhoval se za finanční podpory rodiny, přátel a mecenášů do Paříže, kde studoval umění. Jakmile se ocitl ve městě lásky, využil každé příležitosti ke kontaktu s uměním. Vedl hodiny výtvarné výchovy a kopíroval obrazy v Louvru. V roce 1833, poté co důkladně prostudoval pařížskou uměleckou scénu, se vydal na cestu do Itálie, stejně jako před ním Goethe. Fascinovala ho krása měst a italské umění, a tak se usadil v Římě a pokračoval ve studiu. Alfred se seznámil s dánským sochařem a umělcem Bertelem Thorwaldsenem, který byl o 13 let starší než on. Ta Alfréda hluboce inspirovala. Podle Thorwaldsena musíte něco zažít, než to můžete umělecky vyjádřit. Sám procestoval polovinu svého života. V roce 1834 se Alfred konečně vrátil domů, kde se stejně jako jeho první učitel živil portrétní malbou. Kvůli nedostatku klientely se přestěhoval do New Orleans, kde jeho nový portrétní ateliér zaplavily zakázky.

Ve svém malém ateliéru byl najat nechvalně proslulým dobrodruhem sirem Williamem Drummondem Stewardem, aby doprovázel jeho výpravu a zaznamenával její objevy štětcem. S Thorwaldsenovým hlasem v uších se v květnu 1837 vydal s výpravou na západ. Alfred viděl v expedici obrovskou příležitost pro své umění. Byl prvním umělcem, který se dostal do středu Skalistých hor. Během cesty se snažil vše zachytit pro návrat. Vytvořil stovky akvarelů a kreseb tuší. Většina těchto akvarelů zobrazuje indiány a kilometry rozlehlé stepi. S příchodem zimy se výprava vrátila domů. Miller pak trávil čas tím, že ty nejlepší ze svých rychlých akvarelů a kreseb přetvářel v olejomalby. Ty se staly v New Orleans i mimo něj velmi žádanými. Zobrazují zvláštní, někdy divoký svět, ale také krásu okamžiku. Právě tyto obrazy proslavily Millera i po jeho smrti.