Pláž Šičiri v provincii Sagami

Japonský malíř Kacušika Hokusai (1760 až 1849) dosáhl významu téměř klasického představitele hnutí ukiyo-e. Pod pojmem ukiyo-e se vlastně skrývá vhled do pomíjivosti všeho pozemského, ale při pohledu na obraz, který máme před sebou, je jasné, že význam tohoto výrazu se změnil už za života Kacušiky Hokusaie. Dřevoryt Pláž Šičiri v provincii Sagami patří do slavné série "36 pohledů na horu Fudži", z níž je nejznámější obraz "Velká vlna u Kanagawy".

Obrázek pláže v provincii Sagami zaujme zejména svou téměř abstraktní čistotou, a to jak barevností, tak i dvojrozměrností. Podíváme-li se například na zbarvení oblohy, která zabírá téměř polovinu obrazu, projevuje se jako sled odstínů, počínaje světle červenohnědou barvou na horizontu, která postupně přechází v téměř bílý žlutý tón a směrem k hornímu okraji obrazu přechází ve stále tmavší modré tóny, které nakonec končí téměř černým zbarvením. Moře, jehož zobrazení zabírá velkou část spodní poloviny obrazu, leží před divákem téměř nehybně, pouze v dolní třetině obrazu autor naznačuje drobné pohyby vln, které však lze vnímat i jako pouhý dekorativní vzor. V pravé polovině obrázku, mírně nad pomyslnou středovou čarou, se uprostřed zvedá posvátná hora Fudži. Vzhledem ke svým poměrně skromným rozměrům ve vztahu k celkovému obrazu nemusí nutně působit vznešeně, ale je to jediný objekt, který je na dřevorytu vidět a který se přesto majestátně tyčí svým konkávním vrcholem. Přitom nabývá tvaru kopce, který je vidět vpravo dole na obrázku. Kopec a horu spojuje skalnatý, poněkud nepřirozeně modře zbarvený skalní útvar, který se v pravé dolní polovině snímku táhne šikmo vzhůru doleva až pod horu Fudži. Tento výběžek je korunován několika stromy, které malíř umístil téměř do středu obrazu.

Nalevo od těchto stromů se nad obzorem tyčí bílá jarní oblaka, aniž by divák byť jen náznakem pomyslel na blížící se bouřku. Stejně jako vlny oscilují mraky mezi reprezentativním zobrazením - toto je mrak - a pouhým ornamentem, který je nezbytný pro celkovou kompozici díla a jeho podmanivou harmonii.

Z obrazu vyzařuje obrovský pocit klidu a uvolnění. Ani Fudži, koneckonců sopka, ani mraky v pozadí nevypadají hrozivě, ani moře. Vše zapadá do smysluplného celku. Zbývá dodat, že stejně jako všechny ostatní dřevoryty Kacušiky Hokusaie prozrazuje dokonalé zvládnutí této techniky.