Autoportrét, zívající

Joseph Ducreux, narozen 1735, portrétista, který na plátně zachytil podobu rakouské šlechty i francouzských jakobínů. Namaloval Marii Antoinettu a později i ty, kteří se podíleli na její popravě, Robespierra a St.Justa.

V roce 1769 byl povolán do Vídně, maloval tamní šlechtu, stal se členem Vídeňské akademie a po vypuknutí Francouzské revoluce odešel do Londýna, kde však zůstal spíše neúspěšný. V roce 1793 se přestěhoval do bytu v pařížském Louvru a maloval mimo jiné osobnosti revoluce. Tento originální autoportrét pochází z vídeňského období. Možná je to výraz znepokojení a nudy ze zastaralé aristokracie, jejíž čas se chýlí ke konci? Postoj připomíná napnutý luk, dokonce i natažené ruce připomínají postoj při střelbě z luku. Výraz umělcovy tváře je napjatý, jeho oči jsou spíše agresivní než unavené. Tuto náladu ještě podporuje červená sukně. Pozadí světle a tmavě šedých šmouh či mlh však stejně jako zívnutí svědčí o melancholii a únavě. Malíř se představuje jako znuděný, ale energický individualista, mistr svého umění bez ohledu na prostředí. Aristokratický nebo revoluční.