Obraz "Zeď nářků" od malíře Jeana Leona Geroma působí na diváka téměř jako fotografie. Každý kámen ve zdi je jedinečný a nese individuální stopy zvětrávání a rozpadu. Množství barevných odstínů žlutého pískovce, prasklin a travin vyrůstajících z puklin ve zdi dává téměř zapomenout, že se jedná o obraz, a ne o fotografii. Obraz patří do stylu akademického realismu. Malíř Jean Leon Gerome zobrazil co nejrealističtěji to, s čím se setkal na svých četných cestách. Nejčastěji se věnoval historickým, orientálním a mýtickým námětům.

Před zdí stojí Žid a v rukou drží list papíru s modlitbami nebo přáními. Podle tradice se chystá vložit list papíru do škvíry ve Zdi nářků. Vedle sebe má hůl a na zemi leží svazek, který pravděpodobně obsahuje jeho věci. Na hlavě má černý cylindr a je oblečen do zeleného hábitu. Chce se vydat na cestu a poprosit o štěstí, nebo se v pořádku vrátil a chce poděkovat Bohu? O tom se divák nic nedozví.

Zeď nářků je západní část ohradní zdi Herodova chrámu, která původně neměla žádný náboženský význam. Teprve v 5. století n. l. se Zeď nářků stala místem uctívání. Židé ji nenazývají Zeď nářků, ale jednoduše Zeď nebo Západní zeď. Mnozí Židé v něm vidí symbol věčné Boží smlouvy s židovským národem. Tradice vkládání papírků s modlitbami nebo přáními do prasklin pochází teprve z počátku 18. století a malíř ji zde dokumentuje.

---

Zeď nářků · Jean Leon Gerome