Pramen

Je jen málo malířů, kteří staví člověka do středu své tvorby tak nekompromisně jako Ferdinand Hodler. Je pravda, že do jeho repertoáru patřily i krajinomalby. Velká část jeho rozsáhlého díla však patří stále novým variacím a kontemplacím lidské postavy - někdy jednotlivě, někdy ve skupinách, někdy oblečené, ale často i nahé. Některá zobrazení odrážejí dynamiku a sílu, jako například slavné zobrazení dřevorubce nebo Hodlerovy obrazy tanečnice Giulie Leonardiové. Z mnoha jeho obrazů, zejména z pozdějších tvůrčích fází, však vyzařuje velký klid. Někdy se sedící osoby seskupují v náznaku tajemných rituálů, často však malíř zobrazuje jednotlivce.

"Jaro" nepatří k nejznámějším obrazům Ferdinanda Hodlera, ale je možná jedním z jeho nejkrásnějších a nejdojemnějších. Zobrazuje neoblečenou mladou ženu v idealizované krajině, jak bylo pro malíře typické: ploché, abstrahované zobrazení pozadí, které neklade důraz na naturalistickou perspektivu. Autor spíše interpretuje okolí jako jakousi atmosférickou kulisu pro skutečnou hlavní postavu. Je to jedno z Hodlerových nezaměnitelně klidných, statických zobrazení, jako by bylo zachyceno na věčnost. Pouze pramínek vody u nohou postavy naznačuje jemný pohyb. Ačkoli si nezahalená žena zdánlivě zahanbeně zakrývá ňadra oběma rukama, její sebevědomý postoj naznačuje, že necítí rozpaky ani strach. Otevřený pohled zkoumá diváka vážně a spíše zamyšleně. Malíř s takovou něhou zvěčnil na plátně vibrace mezi ním a modelem, že divák instinktivně přemýšlí, jaký vztah mezi nimi existoval. Kousek této intimity se přenáší i na nás, kteří o mnoho let později stojíme před obrazem, a přesto máme pocit, že pohled mladé ženy spočívá na nás.