Posvátná hodina

Ferdinand Hodler byl jedním z nejvýznamnějších umělců nejen švýcarského, ale i evropského umění. Malíř přispěl významnými díly do secesního i symbolistního uměleckého směru. Stejně jako tam, i zde opakovaně a vytrvale vyjadřoval svou umělecko-estetickou maximu, že umění musí zobrazovat pravdu. Umělec toho podle Hodlera dosahuje tím, že odhaluje "řád vlastní věcem".

Hodlerův obraz "Svatá hodina" z roku 1902 je kombinací všech těchto možností. Obraz je namalován olejem na plátně a nese prvky symbolismu i secese. Obraz je především mistrovským vyjádřením Hodlerovy představy o řádu, který je světu vlastní, a o jednotě mezi člověkem a přírodou. Obraz je součástí série, kterou autor vytvořil na počátku 20. století pod názvem "Svatá hodina". Jednotlivé obrazy zobrazují jednu, dvě nebo i více žen sedících na lavičce na trávníku a obklopených rostlinami a květinami, které se zdají být uchváceny krásou přírody.

Ve "Svaté hodině" jsou to dvě ženy, které Hodler staví do středu obrazu. Ve svém zobrazení a kompozici klade Hodler menší důraz na přirozenost a realistické zobrazení. Ženy sedí uměle vedle sebe, jako by pózovaly pro umělce. Hodler je navíc uspořádal zrcadlově symetricky. Ostatní prvky obrazu jsou rovněž odtrženy od reality. Pozadí a sedadla žen jsou nanejvýš naznačena, zatímco červené květy kolem postav tvoří rám v rámu. Okouzlující je také kontrast mezi křiklavě modrými šaty žen a prvky v místnosti vyvedenými v teplé žluté a červené barvě.

V tomto a dalších obrazech ze slavné série "Svatá hodina" se Hodler věnuje tradičnímu tématu, a to svaté Madoně v přírodě, jak ji zvěčnil renesanční umělec Rafael na obraze "Madona v zeleni". Hodlerův motiv však v sobě nemá nic náboženského. Švýcarský umělec chápe duchovno ve filozoficko-metafyzickém smyslu. Jeho malba je zobrazením "nepomíjivé přírody" a její jednoty s člověkem.