| Narozen | 1876 (Kurume) |
| Zemřel | 1950 (Shimo-Ochiai) |
| Národnost | Japonsko |
| Éry | Shin-hanga, Yōga |
| Povolání | grafik, malíř |
| Rodina | Choť: Fujio Yoshida Dítě: Hodaka Yoshida, Tōshi Yoshida |
| Vyučoval | Soritsu Tamura, Koyama Shōtarō |
| Známá díla | Sailing Boats (1926), Road with Ox Cart and Coolies, Nude Woman with Lions (1909), Harbor View, Sailboats on the Inland Sea |
| Muzea | Cleveland Museum of Art |
Učebnice, která světu vysvětlila japonský barevný dřevořez, vyšla roku 1939 pod anglickým názvem „Japanese Wood-Block Printing“. Napsal ji Yoshida Hiroshi, japonský malíř a tvůrce dřevořezů, který polovinu svého profesního života maloval akvarely a olejomalby, než si nechal vyřezat první tiskový štoček. Tento život začal 19. září 1876 v Kurume na jižním ostrově Kjúšú, kde se narodil jako Ueda Hiroshi; jméno Yoshida nosil od roku 1891, kdy ho adoptoval jeho učitel kreslení Yoshida Kasaburo. V 90. letech 19. století se učil malovat evropským způsobem, nejprve v Kjótu, poté na soukromé škole Fudosha v Tokiu.
Roku 1899 proměnil toto vzdělání v odvážný podnik. Spolu s kolegou malířem Nakagawou Hachirem se v Jokohamě nalodil na cestu do Ameriky, s jednosměrnými lístky, penězi na měsíc a vlastními akvarely v zavazadlech. Cestou vypukl na palubě požár; muži i obrazy ho přečkali. Ještě téhož roku vystavilo Detroitské muzeum umění 92 jeho akvarelů a obyvatelé města prostřednictvím veřejné sbírky koupili pro muzeum Yoshidův velký list „Vzpomínky na Japonsko“ za 500 dolarů. Výstava v Bostonu vynesla počátkem roku 1900 téměř 3000 dolarů; následovala světová výstava v Paříži a roku 1904 bronzová medaile v St. Louis. Mladý Japonec se naučil západnímu malířství a s úspěchem je prodával Západu zpět.
K dřevořezu, klasické tiskové technice své země, se dostal až ve 44 letech. Roku 1920 navrhl první listy pro nakladatele Watanabeho Shozabura; v roce 1923 zničilo velké zemětřesení v Kantó, které zpustošilo Tokio, nakladatelovu dílnu i s tiskovými štočky. Yoshida poté znovu procestoval Ameriku a Evropu, v srpnu 1925 se vrátil a osamostatnil se od nakladatelů. Založil si vlastní dílnu a v souladu s japonskou tiskařskou tradicí zaměstnával vlastní řezbáře a tiskaře, kteří pracovali pod jeho přísným dohledem; listy, na jejichž tisk osobně dohlížel, nesou pečeť jizuri, česky „vlastnoručně vytištěno“. Jeho tisky procházely neobvykle vysokým počtem barevných průchodů, v průměru kolem třiceti, v jednotlivých případech téměř stovkou. U díla „Švestková brána“ z roku 1935, zobrazující bránu usedlosti v Ome nedaleko Tokia s kvetoucí slivoní, sám uváděl 14 štočků a 55 průchodů - některé štočky tedy byly opakovaně barveny a znovu otištěny.
Nejviditelněji se tato náročnost projevuje tam, kde světlo dopadá na vodu. V díle „Kagurazakadôri v noci, po dešti“ z roku 1929, listu ze série „Dvanáct pohledů na Tokio“, se nad nákupní ulicí klene temně modrá noční obloha; v šeru dřevěných průčelí visí lucerny a osvětlené vývěsní štíty, stánek s ovocem oranžově září a celá řada světel se v mokré dlažbě vrací jako rozeklané mihotání. Déšť ustal, ale ulice dál pracuje jako zrcadlo. „Rybník Sarusawa“ z roku 1933 přenáší tutéž myšlenku do jasného dne. Nad rybníkem v Naře se tyčí pětipatrová pagoda chrámu Kofukuji, do obrazu zasahují vrbové větve a v bledé vodě stojí pagoda podruhé. A „Zlatý pavilon (Kinkaku)“, rovněž z roku 1933, zasazuje kjótský chrám k rybníku tak, že jeho odraz v nazelenalé vodě vyplňuje spodní polovinu listu.
Za těmito motivy putoval pěšky. Yoshida byl vášnivým horolezcem a téměř polovinu roku trávil na cestách za skicami; kolem roku 1930 ho dlouhá cesta zavedla až do Indie a jihovýchodní Asie a vzešlo z ní 32 tisků. Jeho nejproduktivnějším rokem však byl rok 1926, kdy vytvořil 41 tisků, mezi nimi série věnované Vnitřnímu moři Seto, Japonským Alpám a hoře Fudži. Téhož roku vzniklo dílo „Třešňové stromy Kumoi (Kumoi sakura)“, na dřevořez monumentální list o rozměrech 58,4 krát 74,5 centimetru, který musel být kvůli své velikosti rozdělen do tří částí štočku; vytištěno bylo kolem padesáti otisků. Předlohou se stalo 27 let staré dílo, onen akvarel „Vzpomínky na Japonsko“, který Detroit zakoupil v roce 1899. List zachycuje ženy pod rozkvetlými třešněmi na hoře Jošino v měsíčním světle.
Umělecké tisky podle těchto listů vznikají v Meisterdrucke technikou giclée, v nejvyšším rozlišení a záměrně pomalým postupem. Vedle Yoshidovy pracovní metody, která jedinému motivu dopřávala desítky průchodů, tak stojí postup, který si rovněž dává na čas.
Svůj poslední vlastní dřevořez Yoshida vytiskl roku 1946; v roce 1947 ho umělecké sdružení Taiheiyo Gakai zvolilo svým předsedou. Na jaře 1950 podnikl poslední cestu do Izu a Nagaoky a poté se vrátil do Tokia, kde 5. dubna 1950 zemřel. To, co vybudoval, zůstalo v rodině. Jeho žena Fujio malovala, synové Toshi a Hodaka se oba stali tvůrci dřevořezů; mladšího z nich, narozeného roku 1926 v otcově nejproduktivnějším roce, pojmenoval po své oblíbené hoře Hotaka.
Stránka 1 / 1
| Narozen | 1876 (Kurume) |
| Zemřel | 1950 (Shimo-Ochiai) |
| Národnost | Japonsko |
| Éry | Shin-hanga, Yōga |
| Povolání | grafik, malíř |
| Rodina | Choť: Fujio Yoshida Dítě: Hodaka Yoshida, Tōshi Yoshida |
| Vyučoval | Soritsu Tamura, Koyama Shōtarō |
| Známá díla | Sailing Boats (1926), Road with Ox Cart and Coolies, Nude Woman with Lions (1909), Harbor View, Sailboats on the Inland Sea |
| Muzea | Cleveland Museum of Art |
Učebnice, která světu vysvětlila japonský barevný dřevořez, vyšla roku 1939 pod anglickým názvem „Japanese Wood-Block Printing“. Napsal ji Yoshida Hiroshi, japonský malíř a tvůrce dřevořezů, který polovinu svého profesního života maloval akvarely a olejomalby, než si nechal vyřezat první tiskový štoček. Tento život začal 19. září 1876 v Kurume na jižním ostrově Kjúšú, kde se narodil jako Ueda Hiroshi; jméno Yoshida nosil od roku 1891, kdy ho adoptoval jeho učitel kreslení Yoshida Kasaburo. V 90. letech 19. století se učil malovat evropským způsobem, nejprve v Kjótu, poté na soukromé škole Fudosha v Tokiu.
Roku 1899 proměnil toto vzdělání v odvážný podnik. Spolu s kolegou malířem Nakagawou Hachirem se v Jokohamě nalodil na cestu do Ameriky, s jednosměrnými lístky, penězi na měsíc a vlastními akvarely v zavazadlech. Cestou vypukl na palubě požár; muži i obrazy ho přečkali. Ještě téhož roku vystavilo Detroitské muzeum umění 92 jeho akvarelů a obyvatelé města prostřednictvím veřejné sbírky koupili pro muzeum Yoshidův velký list „Vzpomínky na Japonsko“ za 500 dolarů. Výstava v Bostonu vynesla počátkem roku 1900 téměř 3000 dolarů; následovala světová výstava v Paříži a roku 1904 bronzová medaile v St. Louis. Mladý Japonec se naučil západnímu malířství a s úspěchem je prodával Západu zpět.
K dřevořezu, klasické tiskové technice své země, se dostal až ve 44 letech. Roku 1920 navrhl první listy pro nakladatele Watanabeho Shozabura; v roce 1923 zničilo velké zemětřesení v Kantó, které zpustošilo Tokio, nakladatelovu dílnu i s tiskovými štočky. Yoshida poté znovu procestoval Ameriku a Evropu, v srpnu 1925 se vrátil a osamostatnil se od nakladatelů. Založil si vlastní dílnu a v souladu s japonskou tiskařskou tradicí zaměstnával vlastní řezbáře a tiskaře, kteří pracovali pod jeho přísným dohledem; listy, na jejichž tisk osobně dohlížel, nesou pečeť jizuri, česky „vlastnoručně vytištěno“. Jeho tisky procházely neobvykle vysokým počtem barevných průchodů, v průměru kolem třiceti, v jednotlivých případech téměř stovkou. U díla „Švestková brána“ z roku 1935, zobrazující bránu usedlosti v Ome nedaleko Tokia s kvetoucí slivoní, sám uváděl 14 štočků a 55 průchodů - některé štočky tedy byly opakovaně barveny a znovu otištěny.
Nejviditelněji se tato náročnost projevuje tam, kde světlo dopadá na vodu. V díle „Kagurazakadôri v noci, po dešti“ z roku 1929, listu ze série „Dvanáct pohledů na Tokio“, se nad nákupní ulicí klene temně modrá noční obloha; v šeru dřevěných průčelí visí lucerny a osvětlené vývěsní štíty, stánek s ovocem oranžově září a celá řada světel se v mokré dlažbě vrací jako rozeklané mihotání. Déšť ustal, ale ulice dál pracuje jako zrcadlo. „Rybník Sarusawa“ z roku 1933 přenáší tutéž myšlenku do jasného dne. Nad rybníkem v Naře se tyčí pětipatrová pagoda chrámu Kofukuji, do obrazu zasahují vrbové větve a v bledé vodě stojí pagoda podruhé. A „Zlatý pavilon (Kinkaku)“, rovněž z roku 1933, zasazuje kjótský chrám k rybníku tak, že jeho odraz v nazelenalé vodě vyplňuje spodní polovinu listu.
Za těmito motivy putoval pěšky. Yoshida byl vášnivým horolezcem a téměř polovinu roku trávil na cestách za skicami; kolem roku 1930 ho dlouhá cesta zavedla až do Indie a jihovýchodní Asie a vzešlo z ní 32 tisků. Jeho nejproduktivnějším rokem však byl rok 1926, kdy vytvořil 41 tisků, mezi nimi série věnované Vnitřnímu moři Seto, Japonským Alpám a hoře Fudži. Téhož roku vzniklo dílo „Třešňové stromy Kumoi (Kumoi sakura)“, na dřevořez monumentální list o rozměrech 58,4 krát 74,5 centimetru, který musel být kvůli své velikosti rozdělen do tří částí štočku; vytištěno bylo kolem padesáti otisků. Předlohou se stalo 27 let staré dílo, onen akvarel „Vzpomínky na Japonsko“, který Detroit zakoupil v roce 1899. List zachycuje ženy pod rozkvetlými třešněmi na hoře Jošino v měsíčním světle.
Umělecké tisky podle těchto listů vznikají v Meisterdrucke technikou giclée, v nejvyšším rozlišení a záměrně pomalým postupem. Vedle Yoshidovy pracovní metody, která jedinému motivu dopřávala desítky průchodů, tak stojí postup, který si rovněž dává na čas.
Svůj poslední vlastní dřevořez Yoshida vytiskl roku 1946; v roce 1947 ho umělecké sdružení Taiheiyo Gakai zvolilo svým předsedou. Na jaře 1950 podnikl poslední cestu do Izu a Nagaoky a poté se vrátil do Tokia, kde 5. dubna 1950 zemřel. To, co vybudoval, zůstalo v rodině. Jeho žena Fujio malovala, synové Toshi a Hodaka se oba stali tvůrci dřevořezů; mladšího z nich, narozeného roku 1926 v otcově nejproduktivnějším roce, pojmenoval po své oblíbené hoře Hotaka.