Sebastiano del Piombo, vlastně Sebastiano Luciano, byl slavný italský renesanční malíř. Přídomek del Piombo získal až v pokročilém věku, kdy mu byl svěřen úřad papežského pečetníka, piombatore. O jeho narození, dětství ani rodičích není nic známo. Mohl se narodit v Benátkách kolem roku 1485. Když je mu asi 20 let, benátská společnost ho zná a miluje jako virtuózního hráče na loutnu. V malířství ho vyučuje také slavný malíř Giovanni Bellini a je v úzkém kontaktu s o něco starším Giorgione, rovněž bývalým Belliniho žákem.
I v raných dílech Sebastiana del Piomba je patrný velmi osobitý umělecký profil, který se nesnaží kopírovat Belliniho nebo Giorgione..... Piombo často maluje mohutné postavy v nadživotní velikosti, monumentální, s živými barvami a působivým osvětlením. Dobrými příklady z jeho prvního tvůrčího období jsou křídlový oltář pro kostel San Bartolomeo di Rialto a hlavní oltář pro kostel San Giovanni Crisostomo.
Tak se mladý malíř dostal do povědomí bankéře Agostina Chigiho, ve své době jednoho z nejvlivnějších mužů v Itálii, bankéře papežů, mecenáše a podporovatele umělců a literátů, a ten ho v roce 1511 vzal do Říma, kde měl vyzdobit Chigiho honosnou vilu mytologickými freskami. Ve stejné době ve vile pracoval i slavný malíř Rafael a oba se snažili o větší úspěch. Vítězem se stal takříkajíc Rafael, ale velkého uznání se dostalo i Sebastianovi del Piombovi. Přesto se později s freskovou malbou rozloučil a dal přednost portrétům na plátně. Současníci ho považovali za největšího portrétistu v Itálii a dali mu přezdívku "felix pictor" (šťastný malíř). K jeho nejznámějším portrétům z tohoto tvůrčího období patří obrazy papeže Klementa VII., spisovatele Pietra Aretina a kapitána lodi Andrea Doria.
V tomto období se také seznámil se slavným umělcem Michelangelo. Jemu také vděčil za mnoho zakázek od vlivných Římanů. V roce 1527 však v životě Sebastiana del Piombo nastala cézura. Řím byl napaden a částečně zpustošen španělskými, německými a italskými žoldnéři. Malíř byl s papežem a jeho lidmi čtyři týdny zavřený ve vatikánském Andělském hradu a mnoho vatikánských uměleckých děl bylo zničeno. Citlivý umělec del Piombo se s těmito událostmi vyrovnával velmi těžko, propadal depresím, což se projevilo i v jeho pozdním díle, které se skládalo především z pochmurných, melancholických motivů. Více se věnoval hudbě a poezii a vyvinul speciální techniky malby, například na břidlici nebo na mramor, protože doufal, že umělecká díla na tomto materiálu nelze tak snadno zničit. To dokonce vedlo k roztržce s Michelangelem. Sebastiano del Piombo zemřel v Římě v roce 1547.
Sebastiano del Piombo, vlastně Sebastiano Luciano, byl slavný italský renesanční malíř. Přídomek del Piombo získal až v pokročilém věku, kdy mu byl svěřen úřad papežského pečetníka, piombatore. O jeho narození, dětství ani rodičích není nic známo. Mohl se narodit v Benátkách kolem roku 1485. Když je mu asi 20 let, benátská společnost ho zná a miluje jako virtuózního hráče na loutnu. V malířství ho vyučuje také slavný malíř Giovanni Bellini a je v úzkém kontaktu s o něco starším Giorgione, rovněž bývalým Belliniho žákem.
I v raných dílech Sebastiana del Piomba je patrný velmi osobitý umělecký profil, který se nesnaží kopírovat Belliniho nebo Giorgione..... Piombo často maluje mohutné postavy v nadživotní velikosti, monumentální, s živými barvami a působivým osvětlením. Dobrými příklady z jeho prvního tvůrčího období jsou křídlový oltář pro kostel San Bartolomeo di Rialto a hlavní oltář pro kostel San Giovanni Crisostomo.
Tak se mladý malíř dostal do povědomí bankéře Agostina Chigiho, ve své době jednoho z nejvlivnějších mužů v Itálii, bankéře papežů, mecenáše a podporovatele umělců a literátů, a ten ho v roce 1511 vzal do Říma, kde měl vyzdobit Chigiho honosnou vilu mytologickými freskami. Ve stejné době ve vile pracoval i slavný malíř Rafael a oba se snažili o větší úspěch. Vítězem se stal takříkajíc Rafael, ale velkého uznání se dostalo i Sebastianovi del Piombovi. Přesto se později s freskovou malbou rozloučil a dal přednost portrétům na plátně. Současníci ho považovali za největšího portrétistu v Itálii a dali mu přezdívku "felix pictor" (šťastný malíř). K jeho nejznámějším portrétům z tohoto tvůrčího období patří obrazy papeže Klementa VII., spisovatele Pietra Aretina a kapitána lodi Andrea Doria.
V tomto období se také seznámil se slavným umělcem Michelangelo. Jemu také vděčil za mnoho zakázek od vlivných Římanů. V roce 1527 však v životě Sebastiana del Piombo nastala cézura. Řím byl napaden a částečně zpustošen španělskými, německými a italskými žoldnéři. Malíř byl s papežem a jeho lidmi čtyři týdny zavřený ve vatikánském Andělském hradu a mnoho vatikánských uměleckých děl bylo zničeno. Citlivý umělec del Piombo se s těmito událostmi vyrovnával velmi těžko, propadal depresím, což se projevilo i v jeho pozdním díle, které se skládalo především z pochmurných, melancholických motivů. Více se věnoval hudbě a poezii a vyvinul speciální techniky malby, například na břidlici nebo na mramor, protože doufal, že umělecká díla na tomto materiálu nelze tak snadno zničit. To dokonce vedlo k roztržce s Michelangelem. Sebastiano del Piombo zemřel v Římě v roce 1547.
Stránka 1 / 1