Paolo Veronese byl italský malíř pozdní renesance a jeden z nejvýznamnějších umělců 16. století z benátské školy. Veronese nebylo jeho pravé jméno. Narodil se jako syn kameníka, kterému se benátsky říkalo spezapreda. V té době bylo zvykem používat jako příjmení povolání otce. Proto se ve skutečnosti jmenoval Paolo Spezapreda. Jeho matka byla nemanželská dcera ze šlechtického rodu Caliari. Od 50. let 19. století si Veronese změnil příjmení na Caliari. Přezdívka Paolo Veronese, pod kterou je známější, mu byla dána kvůli jeho veronskému původu a pro odlišení od jiného veronského malíře, Alessandro Turchi.
Veronese se původně vyučil kameníkem. Malování se mu však líbilo více, a tak se ve 14 letech vyučil u Antonia Badileho, který se později stal jeho tchánem. Historici umění se domnívají, že oltářní obraz, který Badile v této době vytvořil, nese na některých místech zřetelný podpis mladého Veroneseho. Díky svému talentu Veronese brzy přerostl ateliér svého starého mistra. Proto po třech letech učení přešel k Giovanni Francesco Caroto, který byl rovněž jedním z předních veronských malířů. V pozdním mládí Veronese maloval různé oltářní obrazy a fresky pro kostel, ale také pro velké benátské rodiny. Po své první státní zakázce v roce 1553 se Veronese usadil v Benátkách a po mnoho let úzce spolupracoval se státem a církví. V Benátkách studoval Tizian, Rafaela, Parmigianino a Michelangela, jejichž vlivy lze nalézt v mnoha jeho dílech.
Veronese maloval nejraději velmi rozměrné obrazy, na nichž se často objevovalo mnoho osob. Výjevy byly obvykle alegorické, biblické nebo historické. Zvláštní pozornost vzbudila "Hostina v domě Leviho" z roku 1573. Původně dal Veronese obrazu, který vznikl na objednávku dominikánských mnichů, název "Poslední večeře". Inkvizitorům katolické církve se Veroneseho výklad nelíbil. Do scény totiž zakomponoval zvířata, šašky, drobné vojáky, německé vojáky a nejrůznější další postavy. Podle církve obraz postrádal potřebnou zbožnost. Veronese však nezměnil obraz, jak požadoval, ale pouze jméno. V Benátkách provozoval velkou dílnu, kde pracoval i jeho mladší bratr, synovec a synové. Po jeho smrti rodina pokračovala v provozování dílny. Své obrazy později podepsali "Dědicové Paolovi". Mezi jeho žáky patřili Giovanni Battista Zerlotti a Anselmo Canneri.
Paolo Veronese byl italský malíř pozdní renesance a jeden z nejvýznamnějších umělců 16. století z benátské školy. Veronese nebylo jeho pravé jméno. Narodil se jako syn kameníka, kterému se benátsky říkalo spezapreda. V té době bylo zvykem používat jako příjmení povolání otce. Proto se ve skutečnosti jmenoval Paolo Spezapreda. Jeho matka byla nemanželská dcera ze šlechtického rodu Caliari. Od 50. let 19. století si Veronese změnil příjmení na Caliari. Přezdívka Paolo Veronese, pod kterou je známější, mu byla dána kvůli jeho veronskému původu a pro odlišení od jiného veronského malíře, Alessandro Turchi.
Veronese se původně vyučil kameníkem. Malování se mu však líbilo více, a tak se ve 14 letech vyučil u Antonia Badileho, který se později stal jeho tchánem. Historici umění se domnívají, že oltářní obraz, který Badile v této době vytvořil, nese na některých místech zřetelný podpis mladého Veroneseho. Díky svému talentu Veronese brzy přerostl ateliér svého starého mistra. Proto po třech letech učení přešel k Giovanni Francesco Caroto, který byl rovněž jedním z předních veronských malířů. V pozdním mládí Veronese maloval různé oltářní obrazy a fresky pro kostel, ale také pro velké benátské rodiny. Po své první státní zakázce v roce 1553 se Veronese usadil v Benátkách a po mnoho let úzce spolupracoval se státem a církví. V Benátkách studoval Tizian, Rafaela, Parmigianino a Michelangela, jejichž vlivy lze nalézt v mnoha jeho dílech.
Veronese maloval nejraději velmi rozměrné obrazy, na nichž se často objevovalo mnoho osob. Výjevy byly obvykle alegorické, biblické nebo historické. Zvláštní pozornost vzbudila "Hostina v domě Leviho" z roku 1573. Původně dal Veronese obrazu, který vznikl na objednávku dominikánských mnichů, název "Poslední večeře". Inkvizitorům katolické církve se Veroneseho výklad nelíbil. Do scény totiž zakomponoval zvířata, šašky, drobné vojáky, německé vojáky a nejrůznější další postavy. Podle církve obraz postrádal potřebnou zbožnost. Veronese však nezměnil obraz, jak požadoval, ale pouze jméno. V Benátkách provozoval velkou dílnu, kde pracoval i jeho mladší bratr, synovec a synové. Po jeho smrti rodina pokračovala v provozování dílny. Své obrazy později podepsali "Dědicové Paolovi". Mezi jeho žáky patřili Giovanni Battista Zerlotti a Anselmo Canneri.
Stránka 1 / 3