| Narozen | 1671 (Valenciennes) |
| Zemřel | 1737 (Istanbul) |
| Národnost | Turecko |
| Éry | Orientalismus |
| Povolání | malíř |
| Známá díla | A Chaous, a Courier to the Sultan (1725), A Greek Priest (1718), Ambassador Cornelis Calkoen at his Audience with Sultan Ahmed III (1727), Janissary (1704), Eine Prozession des Sultans in Istanbul (1737) |
| Muzea | Pera Museum Istanbul |
Jean-Baptiste Vanmour se narodil ve Valenciennes, které tehdy patřilo pod španělské Nizozemí. O několik let později se vlámské město dostalo pod francouzskou nadvládu. Vanmourovy obrazy jsou připisovány orientalismu a jsou považovány za detailní zobrazení života v tehdejší Osmanské říši. O Vanmourových začátcích a výcviku je známo jen málo. Studoval v ateliéru Jacquese-Alberta Gérina. V této době si jeho talentu všiml markýz Charles de Ferriol. Když byl v roce 1699 jmenován velvyslancem a odjel do Konstantinopole, vzal s sebou tehdy osmnáctiletého Vanmoura. Tam ho pověřil namalováním celkem 100 olejomaleb, které měly dokumentovat život místních obyvatel. Vanmour nezobrazoval pouze osmanskou elitu, ale celou škálu různých kultur, náboženství a národností žijících v té době v Konstantinopoli. Byly mezi nimi obrazy jako "Arménská svatba", "Vířící dervišové" nebo portréty "Patrona Halila", odbojáře.
Po zhruba 12 letech se markýz musel vrátit do Francie po faux pas během audience u sultána. Vanmour však zůstal v Konstantinopoli a od té doby pracoval pro různé další diplomaty. Neomezoval se pouze na francouzské služby, ale pracoval také pro nizozemské, rakouské a benátské velvyslance. Osmanská říše tehdy západní Evropany nesmírně fascinovala. Mnozí z nich si proto chtěli své audience u sultána nebo velkovezíra zaznamenat na věčné časy. Proto se Vanmour specializoval na tyto typy snímků. Protože si často ponechával scény a musel pouze upravovat obličeje a oblečení osob, dokázal vytvořit stovky takovýchto obrazů. Přesto dostával tolik zakázek, že byl nucen najmout si asistenty, kteří mu pomáhali s prací.
Na základě Vanmourova díla vytvořil Le Hay v roce 1714 sérii 100 rytin, které zpracoval do knihy. Dílo bylo tak úspěšné, že bylo přeloženo do pěti jazyků. Pro Vanmoura to znamenalo další nárůst popularity. Jako jeden z mála směl být přítomen audienci nizozemského velvyslance Cornelise Calkoena u sultána v trůnním sále. To naznačuje, že Vanmour musel být velmi dobře obeznámen s přísným soudním protokolem. Vanmour vytvořil pro Calkoen celkem 70 obrazů. Calkoen byl přesvědčen o jejich hodnotě a ve své závěti nařídil, že obrazy nesmí být nikdy prodány. Vanmour zůstal v Osmanské říši až do své smrti. Za jeho zásluhy a pronikavou dokumentaci tamní kultury mu král udělil titul Peintre Ordinaire du Roy en Levante. K Vanmourově nelibosti byl však titul pouze symbolický a na rozdíl od jiných malířů v královských službách mu nepřinášel žádný plat.
Stránka 1 / 2
| Narozen | 1671 (Valenciennes) |
| Zemřel | 1737 (Istanbul) |
| Národnost | Turecko |
| Éry | Orientalismus |
| Povolání | malíř |
| Známá díla | A Chaous, a Courier to the Sultan (1725), A Greek Priest (1718), Ambassador Cornelis Calkoen at his Audience with Sultan Ahmed III (1727), Janissary (1704), Eine Prozession des Sultans in Istanbul (1737) |
| Muzea | Pera Museum Istanbul |
Jean-Baptiste Vanmour se narodil ve Valenciennes, které tehdy patřilo pod španělské Nizozemí. O několik let později se vlámské město dostalo pod francouzskou nadvládu. Vanmourovy obrazy jsou připisovány orientalismu a jsou považovány za detailní zobrazení života v tehdejší Osmanské říši. O Vanmourových začátcích a výcviku je známo jen málo. Studoval v ateliéru Jacquese-Alberta Gérina. V této době si jeho talentu všiml markýz Charles de Ferriol. Když byl v roce 1699 jmenován velvyslancem a odjel do Konstantinopole, vzal s sebou tehdy osmnáctiletého Vanmoura. Tam ho pověřil namalováním celkem 100 olejomaleb, které měly dokumentovat život místních obyvatel. Vanmour nezobrazoval pouze osmanskou elitu, ale celou škálu různých kultur, náboženství a národností žijících v té době v Konstantinopoli. Byly mezi nimi obrazy jako "Arménská svatba", "Vířící dervišové" nebo portréty "Patrona Halila", odbojáře.
Po zhruba 12 letech se markýz musel vrátit do Francie po faux pas během audience u sultána. Vanmour však zůstal v Konstantinopoli a od té doby pracoval pro různé další diplomaty. Neomezoval se pouze na francouzské služby, ale pracoval také pro nizozemské, rakouské a benátské velvyslance. Osmanská říše tehdy západní Evropany nesmírně fascinovala. Mnozí z nich si proto chtěli své audience u sultána nebo velkovezíra zaznamenat na věčné časy. Proto se Vanmour specializoval na tyto typy snímků. Protože si často ponechával scény a musel pouze upravovat obličeje a oblečení osob, dokázal vytvořit stovky takovýchto obrazů. Přesto dostával tolik zakázek, že byl nucen najmout si asistenty, kteří mu pomáhali s prací.
Na základě Vanmourova díla vytvořil Le Hay v roce 1714 sérii 100 rytin, které zpracoval do knihy. Dílo bylo tak úspěšné, že bylo přeloženo do pěti jazyků. Pro Vanmoura to znamenalo další nárůst popularity. Jako jeden z mála směl být přítomen audienci nizozemského velvyslance Cornelise Calkoena u sultána v trůnním sále. To naznačuje, že Vanmour musel být velmi dobře obeznámen s přísným soudním protokolem. Vanmour vytvořil pro Calkoen celkem 70 obrazů. Calkoen byl přesvědčen o jejich hodnotě a ve své závěti nařídil, že obrazy nesmí být nikdy prodány. Vanmour zůstal v Osmanské říši až do své smrti. Za jeho zásluhy a pronikavou dokumentaci tamní kultury mu král udělil titul Peintre Ordinaire du Roy en Levante. K Vanmourově nelibosti byl však titul pouze symbolický a na rozdíl od jiných malířů v královských službách mu nepřinášel žádný plat.