Zlatý věk v Nizozemsku je symbolem prosperity a bohatství jako žádný jiný. V 17. století přinesl námořní obchod zemi nebývalý hospodářský rozmach. Nizozemská společnost vzkvétala. Podél uliček ve velkých městech vyrůstaly honosné kupecké domy a městská sídla. Neméně elegantní byly i interiéry. Na stěnách se táhly hedvábné tapety, které měly být vyzdobeny uměleckými díly. Společnost si přála díla malého formátu, která by harmonicky zapadala do celkového obrazu domu. Za vhodné byly považovány žánrové obrazy zobrazující každodenní život a krajinomalby zachycující jedinečnost nizozemských krajinných prvků. Začalo umělecké tvůrčí období, které lze co do množství jen stěží překonat. Byly vybudovány dílny, v nichž umělci denně malovali mnoho obrazů. Rembrandt byl jedním z malířů, kteří pro práci na celých knihách objednávek zaměstnávali mnoho dalších umělců. Umělec Gerard ter Borch žil několik let v centru uměleckého rozkvětu. Po letech putování a získávání zkušeností se usadil v Amsterdamu a věnoval se portrétní malbě.
Nizozemská společnost byla již v prvních stoletích považována za mimořádně liberální a kosmopolitní. V rámci společenských tříd však platila přísná hierarchie. S všeobecným blahobytem byla šlechta nucena zdůraznit své postavení a oživila tak do té doby spící žánr malby. Šlechta si objednávala miniaturní portréty. Gerard ter Borch je považován za jednoho z nejvýznamnějších nizozemských mistrů tohoto žánru. Jeho vzory byli příslušníci patriciátu nebo šlechty. Své portréty si nechávali zhotovit v miniaturním formátu, aby je jednak věnovali rodinným příslušníkům a přátelům, jednak aby je předávali dalším dvorům jako symbol své hodnosti a loajality. Čistý portrét byl podpořen doplňky, aby na něm bylo jasně patrné společenské postavení. Ter Borch údajně používal vzorník, z něhož si jeho klienti mohli vybrat oděv, účes, doplňky a pózy. Malíř k němu pouze namaloval obličej.
Během svého pobytu v Amsterdamu objevil ter Borch pro sebe žánrovou malbu. Umělec si své modely vybíral z řad svých rodinných příslušníků. Jeho nevlastní sestra Gesine se často objevuje jako hlavní hrdinka na jeho žánrových obrazech. Postavy v lesklých saténových šatech oživují interiérové scény, které ter Borch dokázal zobrazit tak klamně reálně a živě. Na plátnech vykouzlil lesk látky tak neobyčejně dokonale, že se jeho žánrovým obrazům začalo přezdívat "saténová díla". Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je Galantní rozhovor. Pikantní je, že se nejedná o rodinnou idylu, jak se dlouho předpokládalo. Dnes jsou si historici umění jisti, že z ruky napomínajícího otce byl vyretušován kus peněz a že vyobrazení pojednává o obchodu v nevěstinci.
Zlatý věk v Nizozemsku je symbolem prosperity a bohatství jako žádný jiný. V 17. století přinesl námořní obchod zemi nebývalý hospodářský rozmach. Nizozemská společnost vzkvétala. Podél uliček ve velkých městech vyrůstaly honosné kupecké domy a městská sídla. Neméně elegantní byly i interiéry. Na stěnách se táhly hedvábné tapety, které měly být vyzdobeny uměleckými díly. Společnost si přála díla malého formátu, která by harmonicky zapadala do celkového obrazu domu. Za vhodné byly považovány žánrové obrazy zobrazující každodenní život a krajinomalby zachycující jedinečnost nizozemských krajinných prvků. Začalo umělecké tvůrčí období, které lze co do množství jen stěží překonat. Byly vybudovány dílny, v nichž umělci denně malovali mnoho obrazů. Rembrandt byl jedním z malířů, kteří pro práci na celých knihách objednávek zaměstnávali mnoho dalších umělců. Umělec Gerard ter Borch žil několik let v centru uměleckého rozkvětu. Po letech putování a získávání zkušeností se usadil v Amsterdamu a věnoval se portrétní malbě.
Nizozemská společnost byla již v prvních stoletích považována za mimořádně liberální a kosmopolitní. V rámci společenských tříd však platila přísná hierarchie. S všeobecným blahobytem byla šlechta nucena zdůraznit své postavení a oživila tak do té doby spící žánr malby. Šlechta si objednávala miniaturní portréty. Gerard ter Borch je považován za jednoho z nejvýznamnějších nizozemských mistrů tohoto žánru. Jeho vzory byli příslušníci patriciátu nebo šlechty. Své portréty si nechávali zhotovit v miniaturním formátu, aby je jednak věnovali rodinným příslušníkům a přátelům, jednak aby je předávali dalším dvorům jako symbol své hodnosti a loajality. Čistý portrét byl podpořen doplňky, aby na něm bylo jasně patrné společenské postavení. Ter Borch údajně používal vzorník, z něhož si jeho klienti mohli vybrat oděv, účes, doplňky a pózy. Malíř k němu pouze namaloval obličej.
Během svého pobytu v Amsterdamu objevil ter Borch pro sebe žánrovou malbu. Umělec si své modely vybíral z řad svých rodinných příslušníků. Jeho nevlastní sestra Gesine se často objevuje jako hlavní hrdinka na jeho žánrových obrazech. Postavy v lesklých saténových šatech oživují interiérové scény, které ter Borch dokázal zobrazit tak klamně reálně a živě. Na plátnech vykouzlil lesk látky tak neobyčejně dokonale, že se jeho žánrovým obrazům začalo přezdívat "saténová díla". Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je Galantní rozhovor. Pikantní je, že se nejedná o rodinnou idylu, jak se dlouho předpokládalo. Dnes jsou si historici umění jisti, že z ruky napomínajícího otce byl vyretušován kus peněz a že vyobrazení pojednává o obchodu v nevěstinci.
Stránka 1 / 2