Červená kniha, volně držená mezi dvěma prsty - vedle klobouku jediný výrazný barevný odstín v tomto velmi klidném portrétu. William Strang namaloval tuto sedící ženu v roce 1918 a soustředil se přitom výhradně na postavu: tmavě zelené šaty, žlutá látka přes kolena, za ní šedá, téměř nehybná zeď. Klobouk s širokou krempou vrhá měkký stín na horní polovinu obličeje, z níž přesto přímo vyzařuje pohled. Právě to tvoří intimitu obrazu: Nic neodvádí pozornost, vše zůstává skryto, a právě proto má ten červený akcent tak velký účinek.
Právě na tomto stínu klobouku se musí tisk osvědčit - a saténové plátno Leonardo jej reprodukuje překvapivě jemně: Přechod od zastíněného olivového odstínu čela k světle růžové tváři je plynulý, bez náhlých zlomů, a oči si pod okrajem klobouku zachovávají své rysy. I červená kniha jasně vyniká na žluté látce, s ostrou hranou u ruky. Oproti originálu se motiv zde jeví jako zrcadlově otočený. Plátno napnuté na rámu o rozměrech 35 x 46 cm se obejde bez dodatečného rámu - což se podle mého názoru hodí, protože tak nic nekonkuruje klobouku a postavě. Na zadní straně je připevněn zubatý závěs.
Diskrétní obraz, který žije z jediné barevné harmonie - a podle toho, jak světlo v místnosti dopadá na hedvábný povrch, někdy více září klobouk, jindy zase ta malá červená knížka. Díky tomu působí dílo živě, aniž by působilo neklidně.