Poutník nad mořem mlhy

Téměř nikdo si nevšímá toho kabátu: Muž na skále nemá na sobě horolezecké oblečení, ale elegantní tmavě zelený kabát, jaký se nosí do kostela, nikde odřený, nikde zaprášený. Už tento oděv prozrazuje, že mu nejde o lezení, ale o pozorování. Stojíme za ním a vidíme to, co vidí on: mlžné pruhy, které se vznášejí mezi skalními hřebeny, za nimi bledé vrcholy a nalevo i napravo se horské svahy jako šípy sbíhají k jeho postavě, jako by krajina čekala jen na něj. Vpravo se z mlhy tyčí skalní věž, pravděpodobně Zirkelstein v Saském Švýcarsku, kde Caspar David Friedrich sbíral své náměty, aby je ve svém ateliéru spojil do tohoto výjevu, který namaloval kolem roku 1817. Obraz ticha, a záda diváka nechávají vše otevřené.

Na bílé stěně působí celek zpočátku větší, než by se dalo očekávat podle rozměrů obrazu 20 x 26 cm. „Effie“, černý profil s úzkým zlatým okrajem, zabírá díky své stupňovité šířce téměř stejně velkou plochu jako samotný motiv a stahuje malé moře mlhy do kompaktního bloku, který se při pohledu z boku výrazně odlišuje od stěny; na první pohled to byl téměř příliš velký rám pro tak malý obraz, ale na druhý pohled jsou proporce přece jen vyvážené. Leonardo, plátno se saténovým povrchem, nezobrazuje mlhu jako hladkou plochu, ale jako měkké šedofialové přechody, skrz které všude prosvítá zrnitost materiálu. Tam, kde se mlha valí kolem skály vpravo, se obrysy korun stromů ztrácejí ve struktuře plátna, přesně tak rozmazané, jak mlha prostě je. I frak zblízka odhaluje tuto jemnou mřížku a zlato na vnitřním okraji obíhá vše kolem jako tenká, matná čára.

Ze vzdálenosti dvou kroků postava téměř mizí ve světle šedé barvě a teprve při přiblížení se opět vynoří vycházková hůl a skalní hřebeny táhnoucí se do mlhy. Člověk se tedy nevyhnutelně přiblíží, a to se hodí k obrazu, který sám o sobě pojednává o pozorování.