Inspirace svatého Matouše

Světlo vypráví scénu. Z temnoty dopadá na Matouše a anděla, mezi nimi vede strmá optická osa. Evangelista sedí u stolu a drží pero nad otevřenou knihou. Zvedá hlavu, zatímco tělo zůstává v pozici psaní. Nad ním se vznáší anděl, ruce a roucho se dávají do pohybu - prsty jako by odpočítávaly myšlenky. Dole tvoří oranžový oděv světce teplý kontrast k černému prostoru. Stůl, stolička a noha tvoří hranatý základ, nad nímž se postava anděla téměř rozpouští ve světle a látce. Inspirace tak nepůsobí vzdáleně ani odtažitě. Nastává náhle a Matouš na ni reaguje tělesně, s viditelným napětím. Caravaggio namaloval tento obraz v roce 1602. Jeho kontrast světla a stínu patří k charakteristickým výtvarným prostředkům raného baroka, zde však neslouží pouze k dramatizaci - uspořádává samotný příběh. Přesvědčuje mě, jak málo k tomu potřebuje: dvě postavy, temná místnost, nic víc. Právě toto omezení činí toto setkání tak bezprostředním. Úzký vertikální formát navíc umocňuje blízkost mezi pisatelem a jeho nebeským protějškem.

Reprodukce o rozměrech 30 x 47 centimetrů visí kompaktně na světlé zdi a přesto působí úžasnou výškou. Kompozice přitahuje pohled od spodního kamenného okraje přes Matouše až k andělu, po stranách zůstává sotva nějaký prostor. Díky tomu působí scéna těsněji a naléhavěji, než by tomu bylo u širšího formátu. I z několika kroků jsou červený plášť a světlá postava nad ním jasně rozeznatelné. Zblízka u stěny upoutá pozornost, jak uzavřeně dílo působí: obrazová plocha sahá bez paspartu až k úzkému zlatému okraji, který vymezuje strohý obrys a dílo opticky téměř nezvětšuje. To sedí. Široký rám by tmavé ploše dodal přílišnou váhu, zatímco v popředí je vertikální pohyb. Plátno napnuté na napínacím rámu dodává obrazu mírnou hloubku vůči stěně - z boku proto působí jako malý obrazový objekt a ne jako plochý list. Zrcadlové strany čistě mizí za rámečkem a bez skla zůstává pohled upřený přímo na tištěný povrch. Rozhodující je každopádně kresba: prsty, pero, rysy obličeje a záhyby oděvu zůstávají jasně oddělené. To, co mě nejvíce zaujalo, je jemné stínování světla, které Matthäus vynáší z temnoty a činí inspiraci srozumitelnou jako viditelný proces.