Fauvismus: Osvobození barvy kolem roku 1905

Tato malba se neptá, jak něco vypadá, nýbrž co z toho dokáže udělat barva: červené kmeny stromů, zelený pruh stínu středem obličeje, přístav v čisté rumělce. V létě 1905 pracovali Henri Matisse a Andre Derain bok po boku v jihofrancouzském rybářském městečku Collioure a stupňovali tam světlo v barvu nezmírněné síly.

Jméno jim přisoudil výsměch. Když obrazy na podzim visely v Paříži, uprostřed sálu způsobná socha, ušklíbl se kritik Louis Vauxcelles, že tu stojí Donatello mezi divokými šelmami, les fauves. Nálepka zůstala viset na okruhu, který nikdy neměl program. Albert Marquet maloval přístavy a nábřeží v klidnějších tónech, Henri Manguin a Othon Friesz malovali na týchž pobřežích. Raoul Dufy později přiznal, že ho k čisté barvě obrátil jediný Matissův obraz.

Jako hnutí trval fauvismus sotva tři roky, jako škola působil dál. V Académie Matisse, kterou Matisse otevřel roku 1908 v Paříži, se učil mimo jiné Němec Oskar Moll, a v Moskvě nesl Ilja Maškov osvobozenou barvu do ruské avantgardy. Co roku 1905 platilo za skandál, stalo se během jediné generace základní výbavou moderní malby.