Biedermeier je epocha evropského umění. Na jedné straně ji lze jasně časově vymezit, neboť začala koncem Vídeňského kongresu v roce 1815 a skončila buržoazní revolucí v roce 1848. Na druhou stranu umění, které charakterizuje období biedermeieru, nelze jednoznačně vymezit, protože mnohé jeho vlastnosti byly definovány až zpětně. Termín biedermeier je odvozen od literární postavy Gottlieba Biedermaiera, kterou vymysleli spisovatel Ludwig Eichrodt a lékař Adolf Kußmaul. Učitel Biedermeier se objevil v několika básních, které Eichrodt a Kußmaul napsali pro mnichovský týdeník "Fliegende Blätter".

V malířství se biedermeier vyznačoval především tím, že se do značné míry obešel bez náboženských a historických motivů. V této době se dávala přednost krajinomalbě, ale také portrétům. Samostatným žánrem, který se rozvinul v období biedermeieru, jsou tzv. pokojové obrazy, které zobrazují výhradně obývací pokoje.

Mezi nejvýznamnější malíře období biedermeieru patřil Carl Spitzweg, který za svůj život vytvořil více než 1 500 obrazů a kreseb. Také berlínský rodák Eduart Gaertner patřil do umělecké epochy, jeho vášní bylo především zobrazování architektury jeho rodného města.