Přestože o jeho vzdělání je známo jen málo nebo lze nalézt rozporuplné informace, Kalfův umělecký vývoj lze jistě vysledovat v prostředí známých rotterdamských umělců. Jeho otec byl bohatý rotterdamský obchodník s látkami, a tak se brzy seznámil s vyššími vrstvami, což jistě ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Později, po krátkém pobytu v Haagu, odešel stejně jako mnoho jeho vlámských kolegů do Paříže a věnoval se téměř bez výjimky zátiším; jeho rané obrazy byly spíše rustikálními výjevy z interiérů. Přesto se již dalo odhadnout, v čem spočívají jeho pozdější vášně. V Paříži si mohl upevnit své znalosti o umění a získat tak cenné podněty pro svou pozdější tvorbu. Říká se, že intenzivní barevnost tohoto malíře zátiší byla inspirována jeho slavným současníkem Vermeerem. Kalf je tak dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů barokního zátiší. Když se před několika lety po rozsáhlé restaurátorské kampani znovu objevilo mnoho jeho děl, odborníci byli nadšeni a dokonce ho přirovnávali k Vermeerovi a Rembrandtovi.
Jeho honosná a zdobná zátiší jsou na plátně mimořádně precizně ztvárněna a zářivost barev a smysl pro detail jsou až dechberoucí. Světelné odrazy a stínové efekty odrážející se v klamně reálných plochách, stejně jako hloubka na většinou tmavém pozadí, oslovily jeho publikum. Také kvůli zdánlivé jednoduchosti, s níž přiblížil obyčejné každodenní věci. Kalf zůstal vždy věrný svému stylu a různě interpretoval stejné téma. Dalo by se téměř mluvit o sériové výrobě, která se později skutečně ubírala tímto směrem. To se projevilo i v mnoha jeho dílech, do nichž často zakomponoval čínskou porcelánovou mísu. Dnes by se dalo říct, že to byla jedna z jeho poznávacích značek.
Od roku 1653 žil výhradně v Amsterdamu. V posledním období jeho života už nejsou jeho obrazy tak nepřehledné, protože se soustředil na několik výtečných motivů, které však stále upravoval do nových a nových aranžmá. V této době také začal masově vyrábět své mírně přepracované aranže. Jeho díla tak získávala stále větší hloubku a byla expresivně ztvárněna s citlivými světelnými akcenty. Jako slavný umělec dosáhl Willem Kalf značného bohatství. Stejně jako mnoho mistrů jeho třídy si založil vlastní ateliér a předával své znalosti žákům. V posledních letech svého života, kdy v roce 1680 namaloval svůj poslední obraz, se stále více věnoval nákupu a prodeji uměleckých děl a stal se také vyhledávaným obchodníkem s uměním a znalcem v této oblasti.
Přestože o jeho vzdělání je známo jen málo nebo lze nalézt rozporuplné informace, Kalfův umělecký vývoj lze jistě vysledovat v prostředí známých rotterdamských umělců. Jeho otec byl bohatý rotterdamský obchodník s látkami, a tak se brzy seznámil s vyššími vrstvami, což jistě ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Později, po krátkém pobytu v Haagu, odešel stejně jako mnoho jeho vlámských kolegů do Paříže a věnoval se téměř bez výjimky zátiším; jeho rané obrazy byly spíše rustikálními výjevy z interiérů. Přesto se již dalo odhadnout, v čem spočívají jeho pozdější vášně. V Paříži si mohl upevnit své znalosti o umění a získat tak cenné podněty pro svou pozdější tvorbu. Říká se, že intenzivní barevnost tohoto malíře zátiší byla inspirována jeho slavným současníkem Vermeerem. Kalf je tak dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů barokního zátiší. Když se před několika lety po rozsáhlé restaurátorské kampani znovu objevilo mnoho jeho děl, odborníci byli nadšeni a dokonce ho přirovnávali k Vermeerovi a Rembrandtovi.
Jeho honosná a zdobná zátiší jsou na plátně mimořádně precizně ztvárněna a zářivost barev a smysl pro detail jsou až dechberoucí. Světelné odrazy a stínové efekty odrážející se v klamně reálných plochách, stejně jako hloubka na většinou tmavém pozadí, oslovily jeho publikum. Také kvůli zdánlivé jednoduchosti, s níž přiblížil obyčejné každodenní věci. Kalf zůstal vždy věrný svému stylu a různě interpretoval stejné téma. Dalo by se téměř mluvit o sériové výrobě, která se později skutečně ubírala tímto směrem. To se projevilo i v mnoha jeho dílech, do nichž často zakomponoval čínskou porcelánovou mísu. Dnes by se dalo říct, že to byla jedna z jeho poznávacích značek.
Od roku 1653 žil výhradně v Amsterdamu. V posledním období jeho života už nejsou jeho obrazy tak nepřehledné, protože se soustředil na několik výtečných motivů, které však stále upravoval do nových a nových aranžmá. V této době také začal masově vyrábět své mírně přepracované aranže. Jeho díla tak získávala stále větší hloubku a byla expresivně ztvárněna s citlivými světelnými akcenty. Jako slavný umělec dosáhl Willem Kalf značného bohatství. Stejně jako mnoho mistrů jeho třídy si založil vlastní ateliér a předával své znalosti žákům. V posledních letech svého života, kdy v roce 1680 namaloval svůj poslední obraz, se stále více věnoval nákupu a prodeji uměleckých děl a stal se také vyhledávaným obchodníkem s uměním a znalcem v této oblasti.
Stránka 1 / 1