Dánský malíř Vilhelm Hammershoi našel své oblíbené motivy v místnostech svého současného bytu: otevřené dvoukřídlé dveře nebo okna, sluneční světlo dopadající do spoře zařízených místností, vržené stíny na stěnách nebo dokonce jeho žena zabraná do domácí činnosti. Na jeho obrazech se také znovu a znovu objevuje jeho sestra nebo matka s charakteristickým čepcem. Při pohledu na jeho díla v průběhu let můžeme sledovat stárnutí manželky Frederikke.
Vilhelm Hammershoi pocházel z vyšší středostavovské rodiny, ale nechtěl se stát obchodníkem jako jeho otec. Narodil se v Kodani v roce 1864, v dětství se učil kreslit a později studoval na Dánské královské akademii umění. Pro jeho melancholické, tiché interiéry a žánrové výjevy neměla kodaňská umělecká scéna příliš velké využití a jeho první obrazy byly odmítnuty. Se spolubojovníkem proto vytvořil vlastní výstavní příležitosti a založil "Den Frie Udstilling" - "Svobodnou výstavu", jakousi dánskou secesi. Již v roce 1889 vystavil několik děl za Dánsko na Velké světové výstavě v Paříži. Jeho interiéry zřejmě ovlivnili francouzští Nabis a právě v prvních letech jejich působení pobýval ve francouzské metropoli. Jasné barvy, které nabíisté s oblibou používají pro své obrazy, mu však nejsou vlastní. Miluje melancholii tlumených barev, ale čas od času používá i barevné nebo světelné akcenty. Například když na okenní rám na tmavém dvorku dopadá paprsek slunce. Znamení naděje? Severský temperament? V některých jeho obrazech si člověk vzpomene na díla Edwarda Hoppera. Ale jestliže ten je mnohem pevněji zakotven v moderním světě 20. století, Hammershoiova díla jako by vypadla z doby, podivně nehybné. Ne nadarmo se mu dnes říká "dánský Vermeer". Jeho obrazy si uchovávají své tajemství. Působí symbolicky, aniž by byly vtíravé.
Vilhelm Hammershoi obdivuje zejména dílo velkého amerického UMĚLCEPŘÍBĚH0. Během několikaměsíčního pobytu v Londýně se s ním chce setkat, ale nepodaří se mu to. Hammershoi tedy pokračuje v práci jakoby v utajení a jeho dílo postupně získává věhlas. Dokonce i velký impresário Sergej Djagilev, zakladatel přelomového "Ballets Russes", si pořídil dva jeho obrazy. Ve svých hamburských prostorách ho vystavoval i berlínský galerista a obchodník s uměním Paul Cassirer. Hammershoi, vysoce uznávaný člen rady kodaňské umělecké akademie, strávil poslední léta malováním převážně mezi svými známými čtyřmi stěnami. Jen výjimečně maloval melancholické, opuštěné městské nebo přístavní scény v Kodani, Londýně nebo Římě, ale tím se neproslavil. Po jeho smrti v roce 1916 na rakovinu bylo jeho dílo mimo Dánsko zpočátku na dlouhá desetiletí zapomenuto. Teprve v 90. letech 20. století byly jeho jedinečně atmosférické obrazy znovu objeveny. Dnes je Vilhelm Hammershoi považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů symbolismu.
Dánský malíř Vilhelm Hammershoi našel své oblíbené motivy v místnostech svého současného bytu: otevřené dvoukřídlé dveře nebo okna, sluneční světlo dopadající do spoře zařízených místností, vržené stíny na stěnách nebo dokonce jeho žena zabraná do domácí činnosti. Na jeho obrazech se také znovu a znovu objevuje jeho sestra nebo matka s charakteristickým čepcem. Při pohledu na jeho díla v průběhu let můžeme sledovat stárnutí manželky Frederikke.
Vilhelm Hammershoi pocházel z vyšší středostavovské rodiny, ale nechtěl se stát obchodníkem jako jeho otec. Narodil se v Kodani v roce 1864, v dětství se učil kreslit a později studoval na Dánské královské akademii umění. Pro jeho melancholické, tiché interiéry a žánrové výjevy neměla kodaňská umělecká scéna příliš velké využití a jeho první obrazy byly odmítnuty. Se spolubojovníkem proto vytvořil vlastní výstavní příležitosti a založil "Den Frie Udstilling" - "Svobodnou výstavu", jakousi dánskou secesi. Již v roce 1889 vystavil několik děl za Dánsko na Velké světové výstavě v Paříži. Jeho interiéry zřejmě ovlivnili francouzští Nabis a právě v prvních letech jejich působení pobýval ve francouzské metropoli. Jasné barvy, které nabíisté s oblibou používají pro své obrazy, mu však nejsou vlastní. Miluje melancholii tlumených barev, ale čas od času používá i barevné nebo světelné akcenty. Například když na okenní rám na tmavém dvorku dopadá paprsek slunce. Znamení naděje? Severský temperament? V některých jeho obrazech si člověk vzpomene na díla Edwarda Hoppera. Ale jestliže ten je mnohem pevněji zakotven v moderním světě 20. století, Hammershoiova díla jako by vypadla z doby, podivně nehybné. Ne nadarmo se mu dnes říká "dánský Vermeer". Jeho obrazy si uchovávají své tajemství. Působí symbolicky, aniž by byly vtíravé.
Vilhelm Hammershoi obdivuje zejména dílo velkého amerického UMĚLCEPŘÍBĚH0. Během několikaměsíčního pobytu v Londýně se s ním chce setkat, ale nepodaří se mu to. Hammershoi tedy pokračuje v práci jakoby v utajení a jeho dílo postupně získává věhlas. Dokonce i velký impresário Sergej Djagilev, zakladatel přelomového "Ballets Russes", si pořídil dva jeho obrazy. Ve svých hamburských prostorách ho vystavoval i berlínský galerista a obchodník s uměním Paul Cassirer. Hammershoi, vysoce uznávaný člen rady kodaňské umělecké akademie, strávil poslední léta malováním převážně mezi svými známými čtyřmi stěnami. Jen výjimečně maloval melancholické, opuštěné městské nebo přístavní scény v Kodani, Londýně nebo Římě, ale tím se neproslavil. Po jeho smrti v roce 1916 na rakovinu bylo jeho dílo mimo Dánsko zpočátku na dlouhá desetiletí zapomenuto. Teprve v 90. letech 20. století byly jeho jedinečně atmosférické obrazy znovu objeveny. Dnes je Vilhelm Hammershoi považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů symbolismu.
Stránka 1 / 2