Chudákovi Thomasi Fearnleymu bylo pouhých pět let, když byl poslán do Christianie (dnešní Oslo) ke své tetě a strýci. Tento raný zlom v jeho životě se však ukázal jako šťastný. Tak se stalo, že byl přijat na Norskou vojenskou akademii. A to bylo v té době jedno z mála míst v Norsku, kde se člověk mohl naučit profesionálně kreslit. Bohužel měl Thomas problémy s disciplínou a v 17 letech přerušil vojenské vzdělání. Zůstal však věrný kreslení a navštěvoval večerní kurzy v tehdy nově otevřené Tegneskolen (škole kreslení). Byl to nadaný student. A tak byly dva Fearnleyho obrazy vystaveny na první veřejné výstavě školy kreslení. Kresby mladého umělce se vyrovnaly významným jménům norské historie umění, jako byli J. C. Dahl nebo Johannes Flintoe. Výstava, na které byl Thomas přímo uprostřed, vyvolala senzaci. Obyvatelé hlavního města se poprvé mohli podívat na svou vlast očima umělce a znovu objevit nádherné přírodní krásy Norska.
Jakkoli byla škola kreslení novátorská, umělecké příležitosti pro mladé začínající umělce byly v Norsku velmi omezené. Thomas se proto rozhodl pokračovat ve studiu v Kodani a Drážďanech, v Anglii, v Holandsku a ve Stockholmu. Rozhodnutí odjet do Švédska se ukázalo jako další šťastná náhoda v jeho životě. Švédská královská rodina si u něj totiž objednala několik obrazů. Navzdory svému úspěchu však ve Stockholmu dlouho nezůstal. Brzy poté se Fearnley vydal do Itálie. Vzdálenost z Mnichova přes Alpy do Verony překonal pěšky. Byl to studený a mokrý výlet. Jeden z jeho společníků a přátel, dánský malíř William Bendz, dostal zápal plic a krátce po příjezdu do krásné Itálie zemřel.
Sám Thomas pobýval v Itálii dva roky a zdokonaloval svou techniku dopadu světla a vrhání stínů. Když se konečně vydal na zpáteční cestu, zvolil si trasu přes Bernské Alpy a našel zde motiv, který se stal jedním z jeho hlavních motivů: horní grindelwaldský ledovec, který v té době ještě sahal až k vesnici a byl snadno přístupný turistům. V důsledku klimatických změn dnes z kdysi mohutného ledovce zbyl jen zbytek. Fearleyho obrazy ji však připomínají. Jeho současníci o něm často mluvili s úctou jako o "Evropanovi", protože byl velmi zcestovalý. Jeho přátelé si ho vážili za to, že "se vždy ochotně podělil o láhev dobrého vína". A potomstvo? Přestože Thomas Fearnley zemřel ve věku pouhých 39 let na tyfus, zanechal ve světě umění a v jeho dějinách velkou stopu. Jeho hrob se nachází v Oslu v čestném háji na hřbitově Vår Frelsers.
Chudákovi Thomasi Fearnleymu bylo pouhých pět let, když byl poslán do Christianie (dnešní Oslo) ke své tetě a strýci. Tento raný zlom v jeho životě se však ukázal jako šťastný. Tak se stalo, že byl přijat na Norskou vojenskou akademii. A to bylo v té době jedno z mála míst v Norsku, kde se člověk mohl naučit profesionálně kreslit. Bohužel měl Thomas problémy s disciplínou a v 17 letech přerušil vojenské vzdělání. Zůstal však věrný kreslení a navštěvoval večerní kurzy v tehdy nově otevřené Tegneskolen (škole kreslení). Byl to nadaný student. A tak byly dva Fearnleyho obrazy vystaveny na první veřejné výstavě školy kreslení. Kresby mladého umělce se vyrovnaly významným jménům norské historie umění, jako byli J. C. Dahl nebo Johannes Flintoe. Výstava, na které byl Thomas přímo uprostřed, vyvolala senzaci. Obyvatelé hlavního města se poprvé mohli podívat na svou vlast očima umělce a znovu objevit nádherné přírodní krásy Norska.
Jakkoli byla škola kreslení novátorská, umělecké příležitosti pro mladé začínající umělce byly v Norsku velmi omezené. Thomas se proto rozhodl pokračovat ve studiu v Kodani a Drážďanech, v Anglii, v Holandsku a ve Stockholmu. Rozhodnutí odjet do Švédska se ukázalo jako další šťastná náhoda v jeho životě. Švédská královská rodina si u něj totiž objednala několik obrazů. Navzdory svému úspěchu však ve Stockholmu dlouho nezůstal. Brzy poté se Fearnley vydal do Itálie. Vzdálenost z Mnichova přes Alpy do Verony překonal pěšky. Byl to studený a mokrý výlet. Jeden z jeho společníků a přátel, dánský malíř William Bendz, dostal zápal plic a krátce po příjezdu do krásné Itálie zemřel.
Sám Thomas pobýval v Itálii dva roky a zdokonaloval svou techniku dopadu světla a vrhání stínů. Když se konečně vydal na zpáteční cestu, zvolil si trasu přes Bernské Alpy a našel zde motiv, který se stal jedním z jeho hlavních motivů: horní grindelwaldský ledovec, který v té době ještě sahal až k vesnici a byl snadno přístupný turistům. V důsledku klimatických změn dnes z kdysi mohutného ledovce zbyl jen zbytek. Fearleyho obrazy ji však připomínají. Jeho současníci o něm často mluvili s úctou jako o "Evropanovi", protože byl velmi zcestovalý. Jeho přátelé si ho vážili za to, že "se vždy ochotně podělil o láhev dobrého vína". A potomstvo? Přestože Thomas Fearnley zemřel ve věku pouhých 39 let na tyfus, zanechal ve světě umění a v jeho dějinách velkou stopu. Jeho hrob se nachází v Oslu v čestném háji na hřbitově Vår Frelsers.
Stránka 1 / 1