Kariéra umělkyně byla pro ženy dlouho trnitou cestou. Z tohoto důvodu, ačkoli ve výtvarném umění existuje mnoho vyobrazení žen a dívek, existuje jen několik obrazů půvabných ženských postav a tváří malovaných ženou ve staromistrovském stylu. Sophie Gengembreová, která se později stala mistryní těchto zobrazení, to měla jednodušší, protože byla dcerou pařížského architekta. dcera pařížského architekta, který udržoval úzké kontakty s uměleckými kruhy. Jako mladá dívka začala malovat sama, až ve dvaceti letech absolvovala stáž u malíře historie a portrétů Carl von Steuben v Paříži.
Díky své matce, která byla Angličanka, měla navíc od narození přirozený vztah k anglosaskému světu, a tak pro ni přesun do Spojených států amerických nemusel být příliš obtížný. Zde zůstala věrná malířství, k čemuž možná přispělo i to, že se seznámila s britským žánrovým malířem Walter Anderson a brzy se za něj provdala. Jako Sophie Anderson následně slavila první úspěchy jako malířka na různých výstavách. K jejímu malířskému rozvoji přispělo i to, že se její manželství stalo společenstvím umělců. Spolu s manželem vytvořila sérii portrétů. To, že malířská dvojice několikrát změnila své působiště v Americe a dojížděla mezi Novým světem a Londýnem, nijak neubralo na jejich produktivitě. V roce 1871 se manželé ze zdravotních důvodů přestěhovali na Capri, fantasticky krásný ostrov v Neapolském zálivu, který se v té době stal magnetem pro umělce z celého světa. Usadili se ve vile Castello, kde pěstovali čilé kontakty s dalšími malíři a tvůrčími lidmi, v neposlední řadě i na zahradě. Lze předpokládat, že se tak dostali do kontaktu s americkým malířem Charlesem Castellem, který se narodil v Buffalu a zemřel na Capri. Americký malíř Charles Caryl Coleman, mezi jehož slavné obrazy patří i Villa Castello. Z obrazů Sophie Andersonové namalovaných na Capri zaujmou zejména obrazy "Rybářské děti Capri" a "Pastýřské píšťaly Capri".
Styl a výběr témat Sophie Andersonové ji spojuje s prerafaelitskou skupinou umělců. Její malířský styl se vyznačuje detailním zobrazením přírody. Stejně tak výběr námětů paní Andersonové prozrazuje spřízněnost s malíři tohoto bratrstva, když podobně jako oni vyjadřuje duševní život svých sedících v precizně nakreslených, jasných a přátelských obrazech lidí. Krása jejích ženských a dívčích postav je přitom dnes spojována s viktoriánským ideálem. Stejně jako prerafaelité se však věnovala i náboženským a mýtickým námětům, jako například na obrazech "Andělská rada" nebo "Nalezenkyně při modlitbě v kapli". Po návratu do Anglie Sophie Andersonová zemřela ve Falmouthu/Kornwallu ve věku 80 let.
Kariéra umělkyně byla pro ženy dlouho trnitou cestou. Z tohoto důvodu, ačkoli ve výtvarném umění existuje mnoho vyobrazení žen a dívek, existuje jen několik obrazů půvabných ženských postav a tváří malovaných ženou ve staromistrovském stylu. Sophie Gengembreová, která se později stala mistryní těchto zobrazení, to měla jednodušší, protože byla dcerou pařížského architekta. dcera pařížského architekta, který udržoval úzké kontakty s uměleckými kruhy. Jako mladá dívka začala malovat sama, až ve dvaceti letech absolvovala stáž u malíře historie a portrétů Carl von Steuben v Paříži.
Díky své matce, která byla Angličanka, měla navíc od narození přirozený vztah k anglosaskému světu, a tak pro ni přesun do Spojených států amerických nemusel být příliš obtížný. Zde zůstala věrná malířství, k čemuž možná přispělo i to, že se seznámila s britským žánrovým malířem Walter Anderson a brzy se za něj provdala. Jako Sophie Anderson následně slavila první úspěchy jako malířka na různých výstavách. K jejímu malířskému rozvoji přispělo i to, že se její manželství stalo společenstvím umělců. Spolu s manželem vytvořila sérii portrétů. To, že malířská dvojice několikrát změnila své působiště v Americe a dojížděla mezi Novým světem a Londýnem, nijak neubralo na jejich produktivitě. V roce 1871 se manželé ze zdravotních důvodů přestěhovali na Capri, fantasticky krásný ostrov v Neapolském zálivu, který se v té době stal magnetem pro umělce z celého světa. Usadili se ve vile Castello, kde pěstovali čilé kontakty s dalšími malíři a tvůrčími lidmi, v neposlední řadě i na zahradě. Lze předpokládat, že se tak dostali do kontaktu s americkým malířem Charlesem Castellem, který se narodil v Buffalu a zemřel na Capri. Americký malíř Charles Caryl Coleman, mezi jehož slavné obrazy patří i Villa Castello. Z obrazů Sophie Andersonové namalovaných na Capri zaujmou zejména obrazy "Rybářské děti Capri" a "Pastýřské píšťaly Capri".
Styl a výběr témat Sophie Andersonové ji spojuje s prerafaelitskou skupinou umělců. Její malířský styl se vyznačuje detailním zobrazením přírody. Stejně tak výběr námětů paní Andersonové prozrazuje spřízněnost s malíři tohoto bratrstva, když podobně jako oni vyjadřuje duševní život svých sedících v precizně nakreslených, jasných a přátelských obrazech lidí. Krása jejích ženských a dívčích postav je přitom dnes spojována s viktoriánským ideálem. Stejně jako prerafaelité se však věnovala i náboženským a mýtickým námětům, jako například na obrazech "Andělská rada" nebo "Nalezenkyně při modlitbě v kapli". Po návratu do Anglie Sophie Andersonová zemřela ve Falmouthu/Kornwallu ve věku 80 let.
Stránka 1 / 1