"Nemocní pochopili, že tyto hodiny odpočinku, klamného odpočinku [...] jim poskytují morfium."
. Tak to napsal španělský malíř Santiago Rusiñol v katalánském uměleckém a literárním časopise Pèl & Ploma. A věděl, o čem mluví. Rusiñol, černá ovce textilní dynastie, byl totiž sám závislý na módní droze 19. století. V roce 1899, po pěti letech závislosti, musel podstoupit odvykací kúru. Jeden z jeho nejznámějších obrazů - "la morfina" (Závislost na morfinu) - dává tušit, co musel umělec v této době vytrpět.
Santiago Rusiñol se narodil 25. února 1861 v Barceloně a zemřel 13. června 1931 v Aranjuezu. Ve svých 28 letech se odvrátil od života vyšší střední třídy, opustil ženu a dítě a čtyři roky studoval malířství v Paříži. Tam žil typickým životem bohéma ve čtvrti Montmartre. Jeho malba byla silně ovlivněna impresionisty a stejně jako představitelé této éry pěstoval plenérovou malbu.
Na počátku své umělecké dráhy si Rusiñol vybíral městské a lidské náměty a krajiny. Po odvykací kůře maloval až do své smrti téměř výhradně opuštěné zahrady a parky v kontrastním šerosvitu.
Kromě malířství byl Rusiñol stejně úspěšný i v literatuře.
"Nemocní pochopili, že tyto hodiny odpočinku, klamného odpočinku [...] jim poskytují morfium."
. Tak to napsal španělský malíř Santiago Rusiñol v katalánském uměleckém a literárním časopise Pèl & Ploma. A věděl, o čem mluví. Rusiñol, černá ovce textilní dynastie, byl totiž sám závislý na módní droze 19. století. V roce 1899, po pěti letech závislosti, musel podstoupit odvykací kúru. Jeden z jeho nejznámějších obrazů - "la morfina" (Závislost na morfinu) - dává tušit, co musel umělec v této době vytrpět.
Santiago Rusiñol se narodil 25. února 1861 v Barceloně a zemřel 13. června 1931 v Aranjuezu. Ve svých 28 letech se odvrátil od života vyšší střední třídy, opustil ženu a dítě a čtyři roky studoval malířství v Paříži. Tam žil typickým životem bohéma ve čtvrti Montmartre. Jeho malba byla silně ovlivněna impresionisty a stejně jako představitelé této éry pěstoval plenérovou malbu.
Na počátku své umělecké dráhy si Rusiñol vybíral městské a lidské náměty a krajiny. Po odvykací kůře maloval až do své smrti téměř výhradně opuštěné zahrady a parky v kontrastním šerosvitu.
Kromě malířství byl Rusiñol stejně úspěšný i v literatuře.
Stránka 1 / 2