Pozdní fáze egyptského umění je považována za další období prosperity země. Renesanci zažila architektura, výtvarné umění a literatura. Umělci se výrazně orientovali na umělecké styly starých, novějších a středních říší. Z politického hlediska zemi provázely otřesy. Druhou perskou nadvládu zničila vojenská tažení Alexandra Velikého. S řeckou přítomností se rozvinulo kulturní spojení, které se rozšířilo do všech oblastí společnosti a kultury. Řecký generál Ptolemaios I. založil vládnoucí dynastii, která v novém hlavním městě Alexandrii vytvořila kosmopolitní atmosféru. Období řecké nadvlády skončilo dobytím Egypta pozdějším římským císařem Augustem. Země se stala římskou provincií. Římští vládci pokračovali v cestě, kterou se vydal Ptolemaios. Považovali se za důstojné nástupce faraonů a nechali rozšířit různé chrámové komplexy. Podoby nových panovníků byly vytvořeny po vzoru minulých epoch.
Egyptské umění si zachovalo své tradiční rysy i v době cizí nadvlády. Vyvinula se však redukovaná forma umění. Mumie nebyly zabaleny do sarkofágu, který zcela zakrýval tělo. Vyrábějí se další masky, které chrání pouze hlavu zemřelého. Materiál je jiné kvality. Tutanchamonova maska byla vyrobena z drahých kovů a drahokamů. Tyto materiály byly nahrazeny jednoduchými kameny nebo pruhy plátna. Egyptští umělci vytvářeli artefakty vysoké umělecké hodnoty, jejichž materiální hodnota nedosahovala hodnot děl z dřívějších dob. Sochaři vytvářeli především mužské sochy. Výjimkou byla zobrazení bohyň. Sochařství se řídilo přísnými pravidly tradice, ale provedení nebylo tak dokonalé jako v dřívějších dobách. Stávalo se, že končetiny byly různě dlouhé a vypadaly stylizovaně. Zachovalo se zdání, že egyptské umění zůstalo tak nezměněné, jak to kdysi vyjádřil Platón.
Během řecko-římského období v Egyptě význam chrámů vzrostl. Staly se centry vzdělanosti a místy náboženské výměny. Stále větší oblibě se těšili bohové Osiris, Isis a Horus. Drobné božské sošky byly zhotovovány jako dary chrámům. Reliéfní desky a busty zdobily chrámové komplexy a umění prošlo proměnou. Jestliže umění dřívějších dob bylo vytvářeno pro mrtvé, nyní je obdivovali živí. Panovníci, kteří si nechali zhotovit sochu, nechtěli, aby jejich obraz byl umístěn v jejich hrobě. Jejich obraz měli věřící a lidé respektovat. Noví vládci země se výjimečně přísně řídili pravidly prehistorie. Mnohé sochy jsou jen stěží rozeznatelné od svých předloh.
Pozdní fáze egyptského umění je považována za další období prosperity země. Renesanci zažila architektura, výtvarné umění a literatura. Umělci se výrazně orientovali na umělecké styly starých, novějších a středních říší. Z politického hlediska zemi provázely otřesy. Druhou perskou nadvládu zničila vojenská tažení Alexandra Velikého. S řeckou přítomností se rozvinulo kulturní spojení, které se rozšířilo do všech oblastí společnosti a kultury. Řecký generál Ptolemaios I. založil vládnoucí dynastii, která v novém hlavním městě Alexandrii vytvořila kosmopolitní atmosféru. Období řecké nadvlády skončilo dobytím Egypta pozdějším římským císařem Augustem. Země se stala římskou provincií. Římští vládci pokračovali v cestě, kterou se vydal Ptolemaios. Považovali se za důstojné nástupce faraonů a nechali rozšířit různé chrámové komplexy. Podoby nových panovníků byly vytvořeny po vzoru minulých epoch.
Egyptské umění si zachovalo své tradiční rysy i v době cizí nadvlády. Vyvinula se však redukovaná forma umění. Mumie nebyly zabaleny do sarkofágu, který zcela zakrýval tělo. Vyrábějí se další masky, které chrání pouze hlavu zemřelého. Materiál je jiné kvality. Tutanchamonova maska byla vyrobena z drahých kovů a drahokamů. Tyto materiály byly nahrazeny jednoduchými kameny nebo pruhy plátna. Egyptští umělci vytvářeli artefakty vysoké umělecké hodnoty, jejichž materiální hodnota nedosahovala hodnot děl z dřívějších dob. Sochaři vytvářeli především mužské sochy. Výjimkou byla zobrazení bohyň. Sochařství se řídilo přísnými pravidly tradice, ale provedení nebylo tak dokonalé jako v dřívějších dobách. Stávalo se, že končetiny byly různě dlouhé a vypadaly stylizovaně. Zachovalo se zdání, že egyptské umění zůstalo tak nezměněné, jak to kdysi vyjádřil Platón.
Během řecko-římského období v Egyptě význam chrámů vzrostl. Staly se centry vzdělanosti a místy náboženské výměny. Stále větší oblibě se těšili bohové Osiris, Isis a Horus. Drobné božské sošky byly zhotovovány jako dary chrámům. Reliéfní desky a busty zdobily chrámové komplexy a umění prošlo proměnou. Jestliže umění dřívějších dob bylo vytvářeno pro mrtvé, nyní je obdivovali živí. Panovníci, kteří si nechali zhotovit sochu, nechtěli, aby jejich obraz byl umístěn v jejich hrobě. Jejich obraz měli věřící a lidé respektovat. Noví vládci země se výjimečně přísně řídili pravidly prehistorie. Mnohé sochy jsou jen stěží rozeznatelné od svých předloh.
Stránka 1 / 1