Na počátku 20. století se v Evropě rozvinula mnohovrstevnatá umělecká scéna. Rostoucí mobilita zajistila živou výměnu, která přinesla do malířství na kontinentu inovativní podněty a byla doprovázena odklonem od klasických způsobů zobrazení. Na britský umělecký svět tento vývoj neudělal dojem. Již v dřívějších dobách se britské umělecké skupiny projevovaly sebevědomě a rozvíjely svůj vlastní styl. Pokročilá industrializace v Anglii vyvolala návrat k řemeslné výrobě a dala vzniknout hnutí Arts and Crafts. Roger Eliot Fry se narodil v konzervativní společenské vrstvě a vedl privilegovaný život se vzděláním na nejlepších školách v zemi. Kromě malování pro radost se Fry věnoval umění starých mistrů i jako umělecký kritik. Zlom v umělcově životě znamenala cesta do Francie a setkání s uměním impresionistů. Díla Cézanne, Gauguin, Matisse a van Gogh Frye nadchla a přinesla změnu jeho názorů na umění a estetiku.
Impresionisté ve Francii změnili malířství a vnesli na plátna lehkost a radost ze života. Zejména v závěrečné fázi éry se rozvinula hra světel a barev, která Frye nadchla. Fry se snažil prosadit nový styl malby v Anglii. Po výstavě Manet a postimpresionisté se umělec setkal s velkou kritikou společnosti. Díla byla příliš vzdálená britskému chápání umění. Fry uspořádal druhou výstavu a spojil anglické malířství s díly Matisse a Picassa a anglická umělecká scéna se opět nechtěla vydat cestou moderního malířství.
Roger Eliot Fry byl naopak zcela pohlcen novými možnostmi malby. Soustředil se na vlastní malbu a stal se průkopníkem modernismu v Anglii. Roger Eliot Fry se připojil k liberální Bloomsbury Group a stal se jedním z jejích iniciátorů. Jako umělec se nikdy nevzdal teoretického přístupu k malbě. Jako malíř kladl velký důraz na formu a obsah obrazu. Kompozice a barva měly vyjadřovat pocity a myšlenky a Fry podporoval odklon od realistického zobrazení a reálné perspektivy. V portrétech i krajinách je patrný příklon k expresivní malbě. Říční krajiny se zdají být oddělené od barvy a prostoru. Pryč jsou doby čistě zobrazujících portrétů, které ukazují lidi v iluzi. Díky jeho vytrvalosti se změnil vkus anglické umělecké scény a zanechal velký odkaz pro umění avantgardy.
Na počátku 20. století se v Evropě rozvinula mnohovrstevnatá umělecká scéna. Rostoucí mobilita zajistila živou výměnu, která přinesla do malířství na kontinentu inovativní podněty a byla doprovázena odklonem od klasických způsobů zobrazení. Na britský umělecký svět tento vývoj neudělal dojem. Již v dřívějších dobách se britské umělecké skupiny projevovaly sebevědomě a rozvíjely svůj vlastní styl. Pokročilá industrializace v Anglii vyvolala návrat k řemeslné výrobě a dala vzniknout hnutí Arts and Crafts. Roger Eliot Fry se narodil v konzervativní společenské vrstvě a vedl privilegovaný život se vzděláním na nejlepších školách v zemi. Kromě malování pro radost se Fry věnoval umění starých mistrů i jako umělecký kritik. Zlom v umělcově životě znamenala cesta do Francie a setkání s uměním impresionistů. Díla Cézanne, Gauguin, Matisse a van Gogh Frye nadchla a přinesla změnu jeho názorů na umění a estetiku.
Impresionisté ve Francii změnili malířství a vnesli na plátna lehkost a radost ze života. Zejména v závěrečné fázi éry se rozvinula hra světel a barev, která Frye nadchla. Fry se snažil prosadit nový styl malby v Anglii. Po výstavě Manet a postimpresionisté se umělec setkal s velkou kritikou společnosti. Díla byla příliš vzdálená britskému chápání umění. Fry uspořádal druhou výstavu a spojil anglické malířství s díly Matisse a Picassa a anglická umělecká scéna se opět nechtěla vydat cestou moderního malířství.
Roger Eliot Fry byl naopak zcela pohlcen novými možnostmi malby. Soustředil se na vlastní malbu a stal se průkopníkem modernismu v Anglii. Roger Eliot Fry se připojil k liberální Bloomsbury Group a stal se jedním z jejích iniciátorů. Jako umělec se nikdy nevzdal teoretického přístupu k malbě. Jako malíř kladl velký důraz na formu a obsah obrazu. Kompozice a barva měly vyjadřovat pocity a myšlenky a Fry podporoval odklon od realistického zobrazení a reálné perspektivy. V portrétech i krajinách je patrný příklon k expresivní malbě. Říční krajiny se zdají být oddělené od barvy a prostoru. Pryč jsou doby čistě zobrazujících portrétů, které ukazují lidi v iluzi. Díky jeho vytrvalosti se změnil vkus anglické umělecké scény a zanechal velký odkaz pro umění avantgardy.
Stránka 1 / 2