Jako syn obchodníka se sýrem nebyl Robert Robert Anning Bell zrovna předurčen k tomu, aby se stal umělcem. Narodil se v Londýně v roce 1862. S uměním ho pravděpodobně seznámil jeho strýc, architekt Samuel Knight. V mládí pracoval v kanceláři svého strýce a studoval také na progresivní University College School a na proslulé Royal Academy. Svůj zájem o nové směry, jako byl symbolismus a secese, sdílel se sochařem Georgem Framptonem, s nímž také vedl ateliér. Poté, co se v Paříži seznámil s avantgardou své doby, se stal významnou osobností hnutí Arts and Crafts v Anglii.
Jedno z jeho prvních vysoce ceněných děl vzniklo ve spolupráci s Framptonem: hlavní oltář složený z obrazů a soch, který byl vystaven v Arts and Crafts Exhibition Society a nyní se nachází v kostele sv. Kláry v Liverpoolu. I v tomto díle je patrný Bellův zájem o středověké a renesanční umění. Ve spolupráci se sklářskými dílnami vytvořil pestrobarevné vitráže, které na jedné straně odkazují na staré vzory, ale na druhé straně kombinují i moderní prvky. Jeho díla v sobě nesou tajemství, vyzařuje z nich velké kouzlo a ukazují mistrovství a řemeslnou zručnost velkého umělce a designéra. Na vrcholu svých tvůrčích sil byl Robert Anning Bell pověřen zhotovením ústřední mozaiky na tympanonu hlavního vchodu Westminsterské katedrály podle náčrtů zesnulého stavitele Johna Francise Bentleyho. Toto dílo vychází z byzantských mozaik, a přesto je svou stylizací a kompozicí velmi moderní. Byl dokončen v roce 1916 a krásně zapadá do celkové kompozice tohoto novobyzantského kostela. Ve 20. letech 20. století vytvořil také několik mozaik pro Westminsterský palác.
Bellovy obrazy jsou atmosféricky hutné, tajemné a vyzařují mimořádnou estetiku. Vezměme si například arkádskou scénu koupání s nymfickými kráskami nebo mladé rusovlasé ženy, které zobrazil velmi živě a přitom vzrušujícím způsobem. Když se podíváme na jeho obraz "Marie u Alžběty", vybaví se nám velcí mistři rané renesance. Nepochybně si z nich vzal příklad, aniž by je frázovitě napodoboval. Zvláštní část jeho tvorby tvoří knižní ilustrace. Patří mezi ně nádherný kvaš s letem elfů, ale také černobílé tiskové mistrovské práce na způsob secese. Vezměme si například atmosférické ilustrace her Williama Shakespeara: Král Lear, Hamlet nebo Romeo a Julie. Robert Anning Bell se portrétoval před jednou ze svých barevných vitráží; zemřel v roce 1933. Z dnešního pohledu se zdá, že jeho díla, z nichž většina vznikla ve 20. století, jako by vypadla z času. Právě to je však činí tak okouzlujícími.
Jako syn obchodníka se sýrem nebyl Robert Robert Anning Bell zrovna předurčen k tomu, aby se stal umělcem. Narodil se v Londýně v roce 1862. S uměním ho pravděpodobně seznámil jeho strýc, architekt Samuel Knight. V mládí pracoval v kanceláři svého strýce a studoval také na progresivní University College School a na proslulé Royal Academy. Svůj zájem o nové směry, jako byl symbolismus a secese, sdílel se sochařem Georgem Framptonem, s nímž také vedl ateliér. Poté, co se v Paříži seznámil s avantgardou své doby, se stal významnou osobností hnutí Arts and Crafts v Anglii.
Jedno z jeho prvních vysoce ceněných děl vzniklo ve spolupráci s Framptonem: hlavní oltář složený z obrazů a soch, který byl vystaven v Arts and Crafts Exhibition Society a nyní se nachází v kostele sv. Kláry v Liverpoolu. I v tomto díle je patrný Bellův zájem o středověké a renesanční umění. Ve spolupráci se sklářskými dílnami vytvořil pestrobarevné vitráže, které na jedné straně odkazují na staré vzory, ale na druhé straně kombinují i moderní prvky. Jeho díla v sobě nesou tajemství, vyzařuje z nich velké kouzlo a ukazují mistrovství a řemeslnou zručnost velkého umělce a designéra. Na vrcholu svých tvůrčích sil byl Robert Anning Bell pověřen zhotovením ústřední mozaiky na tympanonu hlavního vchodu Westminsterské katedrály podle náčrtů zesnulého stavitele Johna Francise Bentleyho. Toto dílo vychází z byzantských mozaik, a přesto je svou stylizací a kompozicí velmi moderní. Byl dokončen v roce 1916 a krásně zapadá do celkové kompozice tohoto novobyzantského kostela. Ve 20. letech 20. století vytvořil také několik mozaik pro Westminsterský palác.
Bellovy obrazy jsou atmosféricky hutné, tajemné a vyzařují mimořádnou estetiku. Vezměme si například arkádskou scénu koupání s nymfickými kráskami nebo mladé rusovlasé ženy, které zobrazil velmi živě a přitom vzrušujícím způsobem. Když se podíváme na jeho obraz "Marie u Alžběty", vybaví se nám velcí mistři rané renesance. Nepochybně si z nich vzal příklad, aniž by je frázovitě napodoboval. Zvláštní část jeho tvorby tvoří knižní ilustrace. Patří mezi ně nádherný kvaš s letem elfů, ale také černobílé tiskové mistrovské práce na způsob secese. Vezměme si například atmosférické ilustrace her Williama Shakespeara: Král Lear, Hamlet nebo Romeo a Julie. Robert Anning Bell se portrétoval před jednou ze svých barevných vitráží; zemřel v roce 1933. Z dnešního pohledu se zdá, že jeho díla, z nichž většina vznikla ve 20. století, jako by vypadla z času. Právě to je však činí tak okouzlujícími.
Stránka 1 / 2