Richard Redgrave se narodil v Londýně na počátku 19. století a již v mládí pocítil touhu stát se umělcem. V té době byl zaměstnán v otcově továrně na drátěné ploty, kde si vypěstoval sympatie k chudým a utlačovaným dělníkům. Svůj umělecký sen mohl Redgrave uskutečnit až ve svých 22 letech, kdy byl přijat na prestižní londýnskou Královskou akademii umění.
Zatímco na počátku své tvorby maloval především anekdotické výjevy z anglické literatury, v pozdějších letech se stále více zajímal o motivy ze současného života sociálně slabších vrstev. Jeho cílem bylo pomocí malby upozornit na problémy a utrpení nejslabších členů společnosti. K jeho nejoblíbenějším námětům proto patřily portréty chudých pracujících žen, jako je obraz "Sempstress", který nabízí pohled na realitu života mladé švadleny. Tato a další Redgravova díla byla vystavena v Royal Academy, British Institution a Society of British Artists, což mu přineslo větší proslulost jako malíři. Na konci své umělecké kariéry však Redgrave opustil žánrovou malbu a začal se věnovat krajinomalbě. Jeho atmosférické krajinomalby se tak stylově spojily s malířskými díly prerafaelitů a představitelů romantismu. Richard Redgrave byl mezitím činný nejen jako malíř, ale působil také v oblasti uměleckých řemesel. Vázy, džbány a další předměty denní potřeby, které vytvořil během svého tvůrčího období jako designér a které existují dodnes, svědčí o jeho bohatství nápadů a forem. Kromě toho byl díky svému administrativnímu talentu pověřen vedením Vládní školy designu, kde působil také jako lektor. Tam se stal jedním z nejznámějších reformátorů uměleckého vzdělávání v Anglii. Redgrave také organizoval účast anglického oddělení umění na Světové výstavě v Paříži v roce 1855 a na Světové výstavě v Londýně v roce 1866 a reputace, kterou si tam získal, mu otevřela cestu k tomu, aby se stal vedoucím umělecké sbírky královny Viktorie. Po několika letech však na tuto funkci rezignoval, když společně se svým bratrem Samuelem Redgravem napsal uměleckohistorické dílo "Století britských malířů". Bratr a sestra se osobně znali s mnoha uměleckými osobnostmi, které jsou v knize popsány, a kniha se tak stala významným pramenem pro studium anglických umělců 18. a 19. století.
Na sklonku života Redgrave stále častěji ztrácel zrak a v roce 1888 zemřel na následky stáří. Ve vnímání současníků však zůstal všestranně nadaným umělcem, který prokázal velké služby svému státu.
Richard Redgrave se narodil v Londýně na počátku 19. století a již v mládí pocítil touhu stát se umělcem. V té době byl zaměstnán v otcově továrně na drátěné ploty, kde si vypěstoval sympatie k chudým a utlačovaným dělníkům. Svůj umělecký sen mohl Redgrave uskutečnit až ve svých 22 letech, kdy byl přijat na prestižní londýnskou Královskou akademii umění.
Zatímco na počátku své tvorby maloval především anekdotické výjevy z anglické literatury, v pozdějších letech se stále více zajímal o motivy ze současného života sociálně slabších vrstev. Jeho cílem bylo pomocí malby upozornit na problémy a utrpení nejslabších členů společnosti. K jeho nejoblíbenějším námětům proto patřily portréty chudých pracujících žen, jako je obraz "Sempstress", který nabízí pohled na realitu života mladé švadleny. Tato a další Redgravova díla byla vystavena v Royal Academy, British Institution a Society of British Artists, což mu přineslo větší proslulost jako malíři. Na konci své umělecké kariéry však Redgrave opustil žánrovou malbu a začal se věnovat krajinomalbě. Jeho atmosférické krajinomalby se tak stylově spojily s malířskými díly prerafaelitů a představitelů romantismu. Richard Redgrave byl mezitím činný nejen jako malíř, ale působil také v oblasti uměleckých řemesel. Vázy, džbány a další předměty denní potřeby, které vytvořil během svého tvůrčího období jako designér a které existují dodnes, svědčí o jeho bohatství nápadů a forem. Kromě toho byl díky svému administrativnímu talentu pověřen vedením Vládní školy designu, kde působil také jako lektor. Tam se stal jedním z nejznámějších reformátorů uměleckého vzdělávání v Anglii. Redgrave také organizoval účast anglického oddělení umění na Světové výstavě v Paříži v roce 1855 a na Světové výstavě v Londýně v roce 1866 a reputace, kterou si tam získal, mu otevřela cestu k tomu, aby se stal vedoucím umělecké sbírky královny Viktorie. Po několika letech však na tuto funkci rezignoval, když společně se svým bratrem Samuelem Redgravem napsal uměleckohistorické dílo "Století britských malířů". Bratr a sestra se osobně znali s mnoha uměleckými osobnostmi, které jsou v knize popsány, a kniha se tak stala významným pramenem pro studium anglických umělců 18. a 19. století.
Na sklonku života Redgrave stále častěji ztrácel zrak a v roce 1888 zemřel na následky stáří. Ve vnímání současníků však zůstal všestranně nadaným umělcem, který prokázal velké služby svému státu.
Stránka 1 / 1