| Narozen | 1708 (Lucca) |
| Zemřel | 1787 (Rom) |
| Národnost | Italy |
| Éry | Klasicismus, Portrétní malba |
| Žánr | Porträt |
| Povolání | Maler |
| Vyučoval | Sebastiano Conca |
| Členství | Accademia delle Arti del Disegno |
| Známá díla | Diana und Amor (1761), Die Zeit befiehlt dem Alter, die Schönheit zu zerstören. (1746), Sacred Heart of Jesus (1767), Portrait of Humphry Morice (1761), Portrait of John Scott (?) of Banks Fee (1774) |
| Muzea | Art Institute of Chicago, Staatliche Museen zu Berlin, Walters Art Museum, Statens Museum for Kunst, Saint Louis Art Museum |
Italský malíř Pompeo Girolamo Batoni se narodil v roce 1708 v Lucce jako syn zlatníka. Po dokončení vzdělání v dílně svého otce přišel v roce 1727 do Říma. Zde byl žákem malířů pozdního baroka Sebastiana Concy a portrétisty Agostina Masucciho.
Batoniho tvorba byla zpočátku velmi orientovaná na antiku a italského malíře Rafaela. Jeho obrazy byly ovlivněny náboženskými a mytologickými náměty, například jeho slavný obraz Máří Magdalény ("Kajícná Magdaléna").
Později začal zobrazovat anglické turisty před starobylou architekturou. Batoni je tak považován za vynálezce turistického portrétu a jednoho z předních portrétistů 18. století. Občas prý dokonce docházelo ke stížnostem, protože Batoni si za své portréty účtoval velké peníze.
Jeho díla proslavila především zdařilá podobnost s živými modely. V neposlední řadě se na tom, že své portréty propracovával do nejmenších detailů, mohlo podílet i jeho vyučení zlatníkem.
Mezi jeho přátele patřil německý archeolog, knihovník a antikvář Johann Joachim Winckelmann, který je také znám jako intelektuální zakladatel klasicismu. Batoni je také považován za průkopníka neoklasicismu v Itálii, který v době Batoniho tvorby nahradil baroko.
Batoni byl povýšen do šlechtického stavu římskoněmeckým císařem Josefem II. Ve své době byl vysoce ceněn a jeho umění bylo srovnatelné s Antonem Rafaelem Mengsem, který byl ve své době také označován za "druhého Rafaela". Téměř čtyři desetiletí úspěšně portrétoval zahraniční návštěvníky Říma, až nakonec v roce 1787 zemřel, rovněž v Římě.
Stránka 1 / 2
| Narozen | 1708 (Lucca) |
| Zemřel | 1787 (Rom) |
| Národnost | Italy |
| Éry | Klasicismus, Portrétní malba |
| Žánr | Porträt |
| Povolání | Maler |
| Vyučoval | Sebastiano Conca |
| Členství | Accademia delle Arti del Disegno |
| Známá díla | Diana und Amor (1761), Die Zeit befiehlt dem Alter, die Schönheit zu zerstören. (1746), Sacred Heart of Jesus (1767), Portrait of Humphry Morice (1761), Portrait of John Scott (?) of Banks Fee (1774) |
| Muzea | Art Institute of Chicago, Staatliche Museen zu Berlin, Walters Art Museum, Statens Museum for Kunst, Saint Louis Art Museum |
Italský malíř Pompeo Girolamo Batoni se narodil v roce 1708 v Lucce jako syn zlatníka. Po dokončení vzdělání v dílně svého otce přišel v roce 1727 do Říma. Zde byl žákem malířů pozdního baroka Sebastiana Concy a portrétisty Agostina Masucciho.
Batoniho tvorba byla zpočátku velmi orientovaná na antiku a italského malíře Rafaela. Jeho obrazy byly ovlivněny náboženskými a mytologickými náměty, například jeho slavný obraz Máří Magdalény ("Kajícná Magdaléna").
Později začal zobrazovat anglické turisty před starobylou architekturou. Batoni je tak považován za vynálezce turistického portrétu a jednoho z předních portrétistů 18. století. Občas prý dokonce docházelo ke stížnostem, protože Batoni si za své portréty účtoval velké peníze.
Jeho díla proslavila především zdařilá podobnost s živými modely. V neposlední řadě se na tom, že své portréty propracovával do nejmenších detailů, mohlo podílet i jeho vyučení zlatníkem.
Mezi jeho přátele patřil německý archeolog, knihovník a antikvář Johann Joachim Winckelmann, který je také znám jako intelektuální zakladatel klasicismu. Batoni je také považován za průkopníka neoklasicismu v Itálii, který v době Batoniho tvorby nahradil baroko.
Batoni byl povýšen do šlechtického stavu římskoněmeckým císařem Josefem II. Ve své době byl vysoce ceněn a jeho umění bylo srovnatelné s Antonem Rafaelem Mengsem, který byl ve své době také označován za "druhého Rafaela". Téměř čtyři desetiletí úspěšně portrétoval zahraniční návštěvníky Říma, až nakonec v roce 1787 zemřel, rovněž v Římě.