Petrus Christus je jedním z nejvýznamnějších malířů vlámské renesance. O jeho životě se toho moc neví, takže je zde mnoho prostoru pro spekulace. Pouze šest obrazů mu lze jednoznačně připsat na základě signatury "Petrus XRI", dalších asi 30 mu lze připsat na základě stylistických analýz. Jisté je, že v roce 1444 získal občanství v Bruggách, tehdejším uměleckém centru Nizozemska. Byl tak silně ovlivněn uměním Jana van Eycka, že jeho obrazy byly někdy mylně považovány za obrazy jeho vzoru. Jeho díla byla vyhledávaným předmětem koupě i v zahraničí, zejména v Itálii. O tom, zda Petr Kristus sám cestoval do Itálie a setkal se tam se slavným italským malířem Antonellem, se však stále vedou spory. Přesto lze v jeho dílech vysledovat italské vlivy, např. důsledné používání lineární perspektivy, která byla vyvinuta ve Florencii v 15. století a znamenala převrat v malířství tím, že umožnila přesvědčivé zobrazení trojrozměrného prostoru. Italští malíři zase od Nizozemců převzali techniku olejomalby, která byla zpočátku rozšířená pouze v severní Evropě. I přes hranice států tak v té době probíhala mimořádně plodná výměna mezi umělci.
Jak bylo v té době obvyklé, Peter Christ se v mnoha svých dílech zabýval náboženskými motivy. Patří mezi ně například Oplakávání Krista, Poslední soud, Narození Krista a Madona s dítětem. Byl však také jedním z prvních vlámských malířů, kteří se intenzivně zabývali portrétní malbou a kladli na ni důležité důrazy. Na jeho obrazech již pozadí nezůstává neurčité, nyní sedící osoby sedí v místnosti, která nejenže dává obrazu prostor a hloubku, ale také od něj model výrazně odlišuje a zdůrazňuje jej. Na jeho portrétu kartuziána je nejen mnich v popředí zalitý jasným světlem. Petrus Christus používá k osvětlení pozadí také druhý zdroj světla. Obraz tak získá další trojrozměrnou hloubku. Zajímavostí je malá moucha v dolní části obrazu, která je považována za raný příklad iluzionistické malby. Jeho nejpůsobivějším dílem je však bezpochyby portrét mladé dámy. Vidíme elegantně oblečenou mladou ženu, která se dívá přímo na diváka. Její kouzlo spočívá v nevyzpytatelném, vyzývavém pohledu, který je zdůrazněn mírným sklonem levého oka. Přestože stále vykazuje mnoho rysů gotického ideálu krásy, z jejího pohledu promlouvá sebevědomí, které se zdá být neobvykle moderní.
Po své smrti byl Petrus Christus na dlouhou dobu zapomenut. V životopisech umělců z následujících let byl zmíněn pouze okrajově nebo jako jeden z mnoha. Teprve v 19. století ho historici umění znovu objevili. Dnes již není pochyb o jeho mimořádném významu, zejména pro portrétní malbu.
Petrus Christus je jedním z nejvýznamnějších malířů vlámské renesance. O jeho životě se toho moc neví, takže je zde mnoho prostoru pro spekulace. Pouze šest obrazů mu lze jednoznačně připsat na základě signatury "Petrus XRI", dalších asi 30 mu lze připsat na základě stylistických analýz. Jisté je, že v roce 1444 získal občanství v Bruggách, tehdejším uměleckém centru Nizozemska. Byl tak silně ovlivněn uměním Jana van Eycka, že jeho obrazy byly někdy mylně považovány za obrazy jeho vzoru. Jeho díla byla vyhledávaným předmětem koupě i v zahraničí, zejména v Itálii. O tom, zda Petr Kristus sám cestoval do Itálie a setkal se tam se slavným italským malířem Antonellem, se však stále vedou spory. Přesto lze v jeho dílech vysledovat italské vlivy, např. důsledné používání lineární perspektivy, která byla vyvinuta ve Florencii v 15. století a znamenala převrat v malířství tím, že umožnila přesvědčivé zobrazení trojrozměrného prostoru. Italští malíři zase od Nizozemců převzali techniku olejomalby, která byla zpočátku rozšířená pouze v severní Evropě. I přes hranice států tak v té době probíhala mimořádně plodná výměna mezi umělci.
Jak bylo v té době obvyklé, Peter Christ se v mnoha svých dílech zabýval náboženskými motivy. Patří mezi ně například Oplakávání Krista, Poslední soud, Narození Krista a Madona s dítětem. Byl však také jedním z prvních vlámských malířů, kteří se intenzivně zabývali portrétní malbou a kladli na ni důležité důrazy. Na jeho obrazech již pozadí nezůstává neurčité, nyní sedící osoby sedí v místnosti, která nejenže dává obrazu prostor a hloubku, ale také od něj model výrazně odlišuje a zdůrazňuje jej. Na jeho portrétu kartuziána je nejen mnich v popředí zalitý jasným světlem. Petrus Christus používá k osvětlení pozadí také druhý zdroj světla. Obraz tak získá další trojrozměrnou hloubku. Zajímavostí je malá moucha v dolní části obrazu, která je považována za raný příklad iluzionistické malby. Jeho nejpůsobivějším dílem je však bezpochyby portrét mladé dámy. Vidíme elegantně oblečenou mladou ženu, která se dívá přímo na diváka. Její kouzlo spočívá v nevyzpytatelném, vyzývavém pohledu, který je zdůrazněn mírným sklonem levého oka. Přestože stále vykazuje mnoho rysů gotického ideálu krásy, z jejího pohledu promlouvá sebevědomí, které se zdá být neobvykle moderní.
Po své smrti byl Petrus Christus na dlouhou dobu zapomenut. V životopisech umělců z následujících let byl zmíněn pouze okrajově nebo jako jeden z mnoha. Teprve v 19. století ho historici umění znovu objevili. Dnes již není pochyb o jeho mimořádném významu, zejména pro portrétní malbu.
Stránka 1 / 1