Dějiny australského umění sahají od výtvarně působivých prehistorických dokladů domorodců z doby před 40 000 lety a jejich maleb na kůře stromů a skalách i kamenných rytin přes malířství "heidelberské školy" z konce 19. století, které bylo silně ovlivněno evropskou modernou, ale přesto bylo jasně australské, až po novější domorodé styly "heidelberské školy" z 30. let 20. století a "Western Desert Art Movement" ze 70. let 20. století, jakož i rozmanité současné australské umění. Je třeba zmínit i mezinárodně uznávané a úspěšné malíře, designéry, fotografy, sochaře a kreslíře, jako jsou Ken Done, Rolf Harris, Ricky Swallow, ale i Patricia Piccinini a Susan Norrie. Určité pověsti se dnes těší i představitelé "současného australského domorodého umění", z nichž někteří získali několik uměleckých ocenění, například Clifford Possum Tjapaltjarri, Kaapa Tjampitjinpa, Linda Syddick Napaltjarri, John Mawurndjul a Jenni Kemarre Martiniello.
Zatímco tito a mnozí další současní australští umělci se mohou díky moderním informačním a komunikačním technologiím a dopravním spojením snadno uživit ve své vlasti daleko od zbytku světa, jejich předchůdci to měli v 19. a dokonce i na počátku 20. století mnohem těžší. Umění "zdola", na které Evropané tehdy pohlíželi s velkou skepsí vůči nechvalně proslulé britské trestanecké kolonii, bylo přijímáno téměř výhradně v podobě ilustrací exotické australské fauny a flóry. Obrazy, malby a kresby Ferdinand Bauer, Charles Alexandre Lesueur, John William Lewin, Benjamin Duterrau, Robert Hawker Dowling, John Glover a Conrad Martens tak kolovaly téměř výhradně v samotné Austrálii, a dokonce i první galerie a muzea, jako například "National Gallery of Victoria" z roku 1861 v Melbourne, vznikly až v polovině 19. století. Tato mezinárodní izolace však od 80. a 90. let 19. století pomalu končila a umělci jako Arthur Streeton, Frederick McCubbin a Tom Roberts byli za dovedné ztvárnění typických australských barev, krajiny a světelných podmínek stále častěji oceňováni i v zámoří.
Mezi prvními australskými umělci, kteří dosáhli úspěchu i v zámoří, byl také malíř, spisovatel, grafik a ilustrátor Mortimer Luddington Menpes, který se narodil a vyrostl v Port Adelaide, ačkoli jeho kariéra se striktně vzato odehrávala v Británii, nikoli v Austrálii. Poté, co se jeho rodina v roce 1875 přestěhovala zpět do Anglie, zahájil v roce 1878 umělecké vzdělávání na londýnské Škole umění a v roce 1880 poprvé vystavoval v Královské akademii. Inspirován skicováním v Bretani a ovlivněn japonskými vzory se Menpes stal významnou osobností renesance leptu a vytvořil více než 700 leptů, které si většinou sám tiskl. Od roku 1900 pracoval jako ilustrátor během búrské války v Jižní Africe a následně hodně cestoval po Barmě, Egyptě, Francii, Indii, Itálii, Japonsku, Kašmíru, Mexiku, Maroku a Španělsku. Menpes se dobře živil tiskem svých kreslených dojmů z cizích zemí, ale proslul také zručnými olejomalbami a akvarely. Vedle toho se věnoval profesionálnímu pěstování karafiátů a založil dvě tiskárny v Londýně a ve Watfordu, které vyráběly barevné ilustrované knihy pomocí tehdy nového procesu barevného písma Hentschel.
Dějiny australského umění sahají od výtvarně působivých prehistorických dokladů domorodců z doby před 40 000 lety a jejich maleb na kůře stromů a skalách i kamenných rytin přes malířství "heidelberské školy" z konce 19. století, které bylo silně ovlivněno evropskou modernou, ale přesto bylo jasně australské, až po novější domorodé styly "heidelberské školy" z 30. let 20. století a "Western Desert Art Movement" ze 70. let 20. století, jakož i rozmanité současné australské umění. Je třeba zmínit i mezinárodně uznávané a úspěšné malíře, designéry, fotografy, sochaře a kreslíře, jako jsou Ken Done, Rolf Harris, Ricky Swallow, ale i Patricia Piccinini a Susan Norrie. Určité pověsti se dnes těší i představitelé "současného australského domorodého umění", z nichž někteří získali několik uměleckých ocenění, například Clifford Possum Tjapaltjarri, Kaapa Tjampitjinpa, Linda Syddick Napaltjarri, John Mawurndjul a Jenni Kemarre Martiniello.
Zatímco tito a mnozí další současní australští umělci se mohou díky moderním informačním a komunikačním technologiím a dopravním spojením snadno uživit ve své vlasti daleko od zbytku světa, jejich předchůdci to měli v 19. a dokonce i na počátku 20. století mnohem těžší. Umění "zdola", na které Evropané tehdy pohlíželi s velkou skepsí vůči nechvalně proslulé britské trestanecké kolonii, bylo přijímáno téměř výhradně v podobě ilustrací exotické australské fauny a flóry. Obrazy, malby a kresby Ferdinand Bauer, Charles Alexandre Lesueur, John William Lewin, Benjamin Duterrau, Robert Hawker Dowling, John Glover a Conrad Martens tak kolovaly téměř výhradně v samotné Austrálii, a dokonce i první galerie a muzea, jako například "National Gallery of Victoria" z roku 1861 v Melbourne, vznikly až v polovině 19. století. Tato mezinárodní izolace však od 80. a 90. let 19. století pomalu končila a umělci jako Arthur Streeton, Frederick McCubbin a Tom Roberts byli za dovedné ztvárnění typických australských barev, krajiny a světelných podmínek stále častěji oceňováni i v zámoří.
Mezi prvními australskými umělci, kteří dosáhli úspěchu i v zámoří, byl také malíř, spisovatel, grafik a ilustrátor Mortimer Luddington Menpes, který se narodil a vyrostl v Port Adelaide, ačkoli jeho kariéra se striktně vzato odehrávala v Británii, nikoli v Austrálii. Poté, co se jeho rodina v roce 1875 přestěhovala zpět do Anglie, zahájil v roce 1878 umělecké vzdělávání na londýnské Škole umění a v roce 1880 poprvé vystavoval v Královské akademii. Inspirován skicováním v Bretani a ovlivněn japonskými vzory se Menpes stal významnou osobností renesance leptu a vytvořil více než 700 leptů, které si většinou sám tiskl. Od roku 1900 pracoval jako ilustrátor během búrské války v Jižní Africe a následně hodně cestoval po Barmě, Egyptě, Francii, Indii, Itálii, Japonsku, Kašmíru, Mexiku, Maroku a Španělsku. Menpes se dobře živil tiskem svých kreslených dojmů z cizích zemí, ale proslul také zručnými olejomalbami a akvarely. Vedle toho se věnoval profesionálnímu pěstování karafiátů a založil dvě tiskárny v Londýně a ve Watfordu, které vyráběly barevné ilustrované knihy pomocí tehdy nového procesu barevného písma Hentschel.
Stránka 1 / 9