Max Kurzweil pocházel z velmi bohaté rodiny, jeho otec byl majitelem cukrovaru na Moravě. Po prodeji továrny se rodina přestěhovala do Vídně a jeho otec odešel do důchodu. Maxův mimořádný umělecký talent se projevil již v raném věku a díky optimální finanční situaci rodiny mohl být podporován. Max absolvoval gymnázium a v letech 1886 až 1892 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde ho učil mimo jiné německo-rakouský malíř Christian Griepenkerl a slavný rakouský "malíř Orientu" Leopold Karl Müller. "Orient-Müller" opakovaně cestoval do Egypta a své dojmy z fascinujícího života a krajiny zaznamenával v akvarelech a olejomalbách.
Po studiích ve Vídni následoval v roce 1892 pobyt na pařížské Akademii Julien. Max Kurzweil zde studoval dva roky. Již první díla Maxe Kurzweila byla úspěšně vystavována a získala velké uznání. Stal se známým rakouským malířem a grafikem období secese a namaloval například obraz "Dáma ve žlutých šatech". "Kovář" a "Rybář". Brzy postavil do centra své tvorby světlo a barvu. To ho logicky přivedlo k impresionismu, který měl od druhé poloviny 19. století ve francouzském malířství mimořádný vliv. Podle tohoto vzoru vytvářel Max Kurzweil podobně světlem zalité krajinné imprese. Ve Vídni byl v roce 1896 oceněn "Malou zlatou státní medailí" za obraz "Genesen" (Rekonvalescence), který vytvořil v Bretani. Český malíř, grafik a řemeslník Emil Orlík (1870-1932) ho seznámil s japonskými dřevoryty. Na základě této techniky reprodukce obrazu vytvořil Max Kurzweil v roce 1903 několik dřevorytů, například "Polštář" a "Sedící akt". Některé jeho dřevoryty jsou ovlivněny stylem expresionismu, který se rozšířil na konci 19. století. V té době se Max Kurzweil inspiroval zejména senzačními díly norského malíře Edvard Munch (1863-1944) a švýcarského Ferdinand Hodler (1853-1918).
V roce 1895 se Max Kurzweil oženil s dcerou místostarosty bretaňského přístavního města Concarneau, ženou mimořádné krásy. Manželka mu často sloužila jako model pro jeho kresby a dřevoryty. V té době namaloval například obrazy "Přístav Concarneau" a "Rybník. Bohužel se z toho však nestalo šťastné manželství. Max a Marie-Josephine Marthe zůstali bezdětní a nakonec žili odděleně. Jeho žena se ve Vídni vůbec necítila doma a toužila se vrátit do své francouzské vlasti. Od roku 1909 vyučoval Max Kurzweil kreslení a malování na Ženské akademii ve Vídni. Po celý život trpěl melancholií. Proto si v květnu 1916 společně se svou studentkou malby Helene Hegerovou vzal život. Max měl s touto mladou ženou milostný poměr, který ho velmi psychicky zatěžoval. Sebevraždu ve vlastním ateliéru považoval za jediné východisko pro oba.
Max Kurzweil pocházel z velmi bohaté rodiny, jeho otec byl majitelem cukrovaru na Moravě. Po prodeji továrny se rodina přestěhovala do Vídně a jeho otec odešel do důchodu. Maxův mimořádný umělecký talent se projevil již v raném věku a díky optimální finanční situaci rodiny mohl být podporován. Max absolvoval gymnázium a v letech 1886 až 1892 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde ho učil mimo jiné německo-rakouský malíř Christian Griepenkerl a slavný rakouský "malíř Orientu" Leopold Karl Müller. "Orient-Müller" opakovaně cestoval do Egypta a své dojmy z fascinujícího života a krajiny zaznamenával v akvarelech a olejomalbách.
Po studiích ve Vídni následoval v roce 1892 pobyt na pařížské Akademii Julien. Max Kurzweil zde studoval dva roky. Již první díla Maxe Kurzweila byla úspěšně vystavována a získala velké uznání. Stal se známým rakouským malířem a grafikem období secese a namaloval například obraz "Dáma ve žlutých šatech". "Kovář" a "Rybář". Brzy postavil do centra své tvorby světlo a barvu. To ho logicky přivedlo k impresionismu, který měl od druhé poloviny 19. století ve francouzském malířství mimořádný vliv. Podle tohoto vzoru vytvářel Max Kurzweil podobně světlem zalité krajinné imprese. Ve Vídni byl v roce 1896 oceněn "Malou zlatou státní medailí" za obraz "Genesen" (Rekonvalescence), který vytvořil v Bretani. Český malíř, grafik a řemeslník Emil Orlík (1870-1932) ho seznámil s japonskými dřevoryty. Na základě této techniky reprodukce obrazu vytvořil Max Kurzweil v roce 1903 několik dřevorytů, například "Polštář" a "Sedící akt". Některé jeho dřevoryty jsou ovlivněny stylem expresionismu, který se rozšířil na konci 19. století. V té době se Max Kurzweil inspiroval zejména senzačními díly norského malíře Edvard Munch (1863-1944) a švýcarského Ferdinand Hodler (1853-1918).
V roce 1895 se Max Kurzweil oženil s dcerou místostarosty bretaňského přístavního města Concarneau, ženou mimořádné krásy. Manželka mu často sloužila jako model pro jeho kresby a dřevoryty. V té době namaloval například obrazy "Přístav Concarneau" a "Rybník. Bohužel se z toho však nestalo šťastné manželství. Max a Marie-Josephine Marthe zůstali bezdětní a nakonec žili odděleně. Jeho žena se ve Vídni vůbec necítila doma a toužila se vrátit do své francouzské vlasti. Od roku 1909 vyučoval Max Kurzweil kreslení a malování na Ženské akademii ve Vídni. Po celý život trpěl melancholií. Proto si v květnu 1916 společně se svou studentkou malby Helene Hegerovou vzal život. Max měl s touto mladou ženou milostný poměr, který ho velmi psychicky zatěžoval. Sebevraždu ve vlastním ateliéru považoval za jediné východisko pro oba.
Stránka 1 / 1