Ruská malířka Marianne von Werefkin byla významnou osobností německého expresionismu. Pocházela z ruské šlechtické rodiny a narodila se 29. srpna 1860 v Tule jako Marianna Wladimirowna Werefkina. Její umělecký talent byl podporován již od útlého věku a ve čtrnácti letech již dostávala hodiny akademického kreslení. V Petrohradě navštěvovala soukromé lekce v Repin. Při lovu si omylem prostřelí pravou ruku. Vytrvalým cvičením se jí podaří znovu malovat pravou rukou. Realistickou malbu ovládá tak dokonale, že se jí říká "ruský Rembrandt". V roce 1891 se seznámila s malířem Alexej von Jawlensky. O pět let později se s ním stěhuje do Mnichova.
V bavorské metropoli iniciuje vznik salonu, kde se schází mnichovská bohéma. Zakládá také Lukasbruderschaft, jádro "Neue Künstlervereinigung München" a "Blauer Reiter". Po narození syna se krize mezi Jawlenským a Marianne von Werefkin prohlubuje. Se svým synem podniká několik cest do Francie. Poté, co začala znovu malovat, často spolupracuje s Jawlenským, Kandinsky a Gabriele Münter v Murnau. Spolu s Jawlenským, Oscarem Wittensteinem a Adolf Erbslöh zakládá "Neue Künstlervereinigung München", jehož předsedou se brzy stává Kandinskij.
V roce 1907 vznikají Werefkinovy první expresionistické obrazy inspirované Vincent van Gogh, Paul Gauguin a Henri de Toulouse Lautrec. To jí vyneslo přezdívku "Francouzka". Motivicky a ikonologicky si také často vypůjčuje z děl Edvard Munch. Werefkin a Jawlensky se v roce 1913 účastní výstavy v berlínské galerii "Der Sturm" se skupinou "Der Blaue Reiter". V roce 1914 se Werefkin společně s Jawlenským stěhuje do Švýcarska, kde po několika stěhováních končí v Asconě. Jawlensky se v roce 1921 odděluje od Werefkina. Živí se malováním pohlednic a plakátů a psaním článků, mimo jiné pro Neue Zürcher Zeitung.
Obrazy z její důchodové práce už nepůsobí tak šokujícím dojmem. Stávají se záhadnějšími a narativnějšími. Typické ruské rysy ve zbarvení nyní vynikají velmi zřetelně. V únoru 1938 Werefkinová zemřela v Asconě, kde byla pohřbena podle ruského pravoslavného obřadu. Její pozůstalost se z velké části nachází ve Fondazione Marianne Werefkin v Asconě.
Ruská malířka Marianne von Werefkin byla významnou osobností německého expresionismu. Pocházela z ruské šlechtické rodiny a narodila se 29. srpna 1860 v Tule jako Marianna Wladimirowna Werefkina. Její umělecký talent byl podporován již od útlého věku a ve čtrnácti letech již dostávala hodiny akademického kreslení. V Petrohradě navštěvovala soukromé lekce v Repin. Při lovu si omylem prostřelí pravou ruku. Vytrvalým cvičením se jí podaří znovu malovat pravou rukou. Realistickou malbu ovládá tak dokonale, že se jí říká "ruský Rembrandt". V roce 1891 se seznámila s malířem Alexej von Jawlensky. O pět let později se s ním stěhuje do Mnichova.
V bavorské metropoli iniciuje vznik salonu, kde se schází mnichovská bohéma. Zakládá také Lukasbruderschaft, jádro "Neue Künstlervereinigung München" a "Blauer Reiter". Po narození syna se krize mezi Jawlenským a Marianne von Werefkin prohlubuje. Se svým synem podniká několik cest do Francie. Poté, co začala znovu malovat, často spolupracuje s Jawlenským, Kandinsky a Gabriele Münter v Murnau. Spolu s Jawlenským, Oscarem Wittensteinem a Adolf Erbslöh zakládá "Neue Künstlervereinigung München", jehož předsedou se brzy stává Kandinskij.
V roce 1907 vznikají Werefkinovy první expresionistické obrazy inspirované Vincent van Gogh, Paul Gauguin a Henri de Toulouse Lautrec. To jí vyneslo přezdívku "Francouzka". Motivicky a ikonologicky si také často vypůjčuje z děl Edvard Munch. Werefkin a Jawlensky se v roce 1913 účastní výstavy v berlínské galerii "Der Sturm" se skupinou "Der Blaue Reiter". V roce 1914 se Werefkin společně s Jawlenským stěhuje do Švýcarska, kde po několika stěhováních končí v Asconě. Jawlensky se v roce 1921 odděluje od Werefkina. Živí se malováním pohlednic a plakátů a psaním článků, mimo jiné pro Neue Zürcher Zeitung.
Obrazy z její důchodové práce už nepůsobí tak šokujícím dojmem. Stávají se záhadnějšími a narativnějšími. Typické ruské rysy ve zbarvení nyní vynikají velmi zřetelně. V únoru 1938 Werefkinová zemřela v Asconě, kde byla pohřbena podle ruského pravoslavného obřadu. Její pozůstalost se z velké části nachází ve Fondazione Marianne Werefkin v Asconě.
Stránka 1 / 2