Malířka Maria Blanchard, která žila v Santanderu v roce 1881 a zemřela v Paříži v roce 1932, inspiruje svým vlastním kubistickým obrazovým jazykem, který i dnes působí velmi moderně. Její život byl jako na horské dráze: na jedné straně se Maria Blanchardová narodila postižená. Byla velmi malá, hrbatá a nemohla pořádně chodit. Blanchard měl zároveň velký umělecký talent a od roku 1903 se vzdělával na madridské Akademii umění. Následovalo stipendium v Paříži, mimo jiné u fauvistického malíře Keese van Dongena. V Paříži se Maria Blanchardová nadchla pro kubismus, který v té době vznikal. Blanchard zkoumal syntetický kubismus Juan Gris, který v kolážích používal stejnou měrou materiály, papír a barvy.
Olejomalba "Kompozice s lidmi" z roku 1916 je ukázkou rozpadu konvenční obrazové struktury: jako juxtapozici hranatých a oblých forem, barev a ornamentů staví Blanchardová svůj obraz, v němž ani kubistická figura nezaujímá prominentní nebo individuální postavení. "Kubistická kompozice" tuto metodu posouvá ještě dál: velmi nápadně se zde rovnocenně střetávají různé, silně ohraničené barevné plochy a ornamenty.
Aby si Maria Blanchardová vydělala na živobytí, učila v letech 1914-1916 žáky kreslení. Po účasti na výstavě "Salon des Indépendants" v roce 1921 se Blanchardovi podařilo dosáhnout i dočasného finančního úspěchu. Její finanční situace však byla napjatá; Maria Blanchardová zůstávala závislá na mecenáších. Důvodem byla nejistá ekonomická situace a její chatrné zdraví. Bez ohledu na to je umělcova odvážná tvorba fascinující, ať už jde o "Matku s dítětem" z roku 1922 nebo "Ženu s kytarou".
Malířka Maria Blanchard, která žila v Santanderu v roce 1881 a zemřela v Paříži v roce 1932, inspiruje svým vlastním kubistickým obrazovým jazykem, který i dnes působí velmi moderně. Její život byl jako na horské dráze: na jedné straně se Maria Blanchardová narodila postižená. Byla velmi malá, hrbatá a nemohla pořádně chodit. Blanchard měl zároveň velký umělecký talent a od roku 1903 se vzdělával na madridské Akademii umění. Následovalo stipendium v Paříži, mimo jiné u fauvistického malíře Keese van Dongena. V Paříži se Maria Blanchardová nadchla pro kubismus, který v té době vznikal. Blanchard zkoumal syntetický kubismus Juan Gris, který v kolážích používal stejnou měrou materiály, papír a barvy.
Olejomalba "Kompozice s lidmi" z roku 1916 je ukázkou rozpadu konvenční obrazové struktury: jako juxtapozici hranatých a oblých forem, barev a ornamentů staví Blanchardová svůj obraz, v němž ani kubistická figura nezaujímá prominentní nebo individuální postavení. "Kubistická kompozice" tuto metodu posouvá ještě dál: velmi nápadně se zde rovnocenně střetávají různé, silně ohraničené barevné plochy a ornamenty.
Aby si Maria Blanchardová vydělala na živobytí, učila v letech 1914-1916 žáky kreslení. Po účasti na výstavě "Salon des Indépendants" v roce 1921 se Blanchardovi podařilo dosáhnout i dočasného finančního úspěchu. Její finanční situace však byla napjatá; Maria Blanchardová zůstávala závislá na mecenáších. Důvodem byla nejistá ekonomická situace a její chatrné zdraví. Bez ohledu na to je umělcova odvážná tvorba fascinující, ať už jde o "Matku s dítětem" z roku 1922 nebo "Ženu s kytarou".
Stránka 1 / 1