Francouz rakouského původu Luigi Aloys-Francois-Joseph Loir se svými obrazy zobrazujícími každodenní život v Paříži kolem 20. století proslavil po celé Evropě. Protože jeho rodiče pracovali jako komorníci a guvernantky, strávil malý Luigi dětství v domácnosti francouzské královské rodiny na zámku Görritz. Poté žili Loirovi společně v parmském vévodství. Když se však jeho rodiče a sestry přestěhovali zpět do rodné Francie, patnáctiletý Luigi se rozhodl studovat malířství na parmské umělecké akademii a zůstal sám. Nakonec se o tři roky později i on přestěhoval do Paříže, mimo jiné proto, aby byl se svým otcem, který mezitím onemocněl. V Paříži se zrodila Loirova slibná vášeň pro malování měst. Spolu se svým pařížským učitelem umění Jeanem-Aimablem Amédée Pastelotem pracoval Loir pro francouzské karikaturní časopisy, které byly v té době obzvláště populární. Pastelot se specializoval především na malbu květin a portrétů kvašem a akvarelem. Mladý umělec Loir se ve svém ateliéru cítil povzbuzen k tomu, aby zkoušel různé umělecké formy. Mimo jiné navrhoval divadelní kostýmy, věnoval se dekorativní malbě a předkládal ilustrace k románům. Přestože rád experimentoval, brzy se ukázalo, že nejraději se věnuje realistickému zobrazování nejrůznějších činností a výjevů z pařížských ulic. Při hledání inspirace procházel mladý Loir jednotlivými čtvrtěmi, studoval architekturu, světelné podmínky a obyvatele města.
Loirova komplexní zobrazení obrazu města svědčí o upřímném zájmu a hlubokém zamyšlení. Zdá se, že mu šlo zejména o estetické zachycení účinků denního, večerního a nočního světla a různých povětrnostních podmínek. Po vzoru impresionismu si dělal detailní skici měnících se světelných efektů na budovách a tvářích, aby je mohl použít jako studie pro své pozdější obrazy. Tento smysl pro detail mu umožnil upozornit diváka na konkrétní místa. Stejně tak přidáním teplého zdroje světla do jinak chladné barevné palety. Loir s oblibou používal jako motivy v pozadí známá místa, budovy a památky. Jeho díla tak již vyzařovala nostalgickou atmosféru, pro kterou se stala tak oblíbenými.
Loir debutoval na slavném pařížském salonu v roce 1865 a od té doby se stal jeho aktivním členem. Jeho díla však nezobrazovala pouze pařížskou městskou krajinu. Mnoho jeho obrazů bylo namalováno podle prostředí jiných francouzských měst, například Bercy, Auteuil a Puteaux. Loir se svým uměním dobře živil. Za mnohá svá díla získal ocenění a měl zajištěnou finanční podporu od mecenášů a mecenášek. Jeho obrazy navíc kupovala pařížská smetánka i francouzská a další evropská muzea. Jako vlivný člen několika uměleckých společností (Société des Arts Décoratifs, Société des Aquarellistes, Société des Artists Français a Société de Peintres-Lithographes) měl možnost navštívit pařížská muzea umění v Le-Puy-en-Valey a Rouenu již jako zralý umělec.
Francouz rakouského původu Luigi Aloys-Francois-Joseph Loir se svými obrazy zobrazujícími každodenní život v Paříži kolem 20. století proslavil po celé Evropě. Protože jeho rodiče pracovali jako komorníci a guvernantky, strávil malý Luigi dětství v domácnosti francouzské královské rodiny na zámku Görritz. Poté žili Loirovi společně v parmském vévodství. Když se však jeho rodiče a sestry přestěhovali zpět do rodné Francie, patnáctiletý Luigi se rozhodl studovat malířství na parmské umělecké akademii a zůstal sám. Nakonec se o tři roky později i on přestěhoval do Paříže, mimo jiné proto, aby byl se svým otcem, který mezitím onemocněl. V Paříži se zrodila Loirova slibná vášeň pro malování měst. Spolu se svým pařížským učitelem umění Jeanem-Aimablem Amédée Pastelotem pracoval Loir pro francouzské karikaturní časopisy, které byly v té době obzvláště populární. Pastelot se specializoval především na malbu květin a portrétů kvašem a akvarelem. Mladý umělec Loir se ve svém ateliéru cítil povzbuzen k tomu, aby zkoušel různé umělecké formy. Mimo jiné navrhoval divadelní kostýmy, věnoval se dekorativní malbě a předkládal ilustrace k románům. Přestože rád experimentoval, brzy se ukázalo, že nejraději se věnuje realistickému zobrazování nejrůznějších činností a výjevů z pařížských ulic. Při hledání inspirace procházel mladý Loir jednotlivými čtvrtěmi, studoval architekturu, světelné podmínky a obyvatele města.
Loirova komplexní zobrazení obrazu města svědčí o upřímném zájmu a hlubokém zamyšlení. Zdá se, že mu šlo zejména o estetické zachycení účinků denního, večerního a nočního světla a různých povětrnostních podmínek. Po vzoru impresionismu si dělal detailní skici měnících se světelných efektů na budovách a tvářích, aby je mohl použít jako studie pro své pozdější obrazy. Tento smysl pro detail mu umožnil upozornit diváka na konkrétní místa. Stejně tak přidáním teplého zdroje světla do jinak chladné barevné palety. Loir s oblibou používal jako motivy v pozadí známá místa, budovy a památky. Jeho díla tak již vyzařovala nostalgickou atmosféru, pro kterou se stala tak oblíbenými.
Loir debutoval na slavném pařížském salonu v roce 1865 a od té doby se stal jeho aktivním členem. Jeho díla však nezobrazovala pouze pařížskou městskou krajinu. Mnoho jeho obrazů bylo namalováno podle prostředí jiných francouzských měst, například Bercy, Auteuil a Puteaux. Loir se svým uměním dobře živil. Za mnohá svá díla získal ocenění a měl zajištěnou finanční podporu od mecenášů a mecenášek. Jeho obrazy navíc kupovala pařížská smetánka i francouzská a další evropská muzea. Jako vlivný člen několika uměleckých společností (Société des Arts Décoratifs, Société des Aquarellistes, Société des Artists Français a Société de Peintres-Lithographes) měl možnost navštívit pařížská muzea umění v Le-Puy-en-Valey a Rouenu již jako zralý umělec.
Stránka 1 / 1