Historie a umělecký vývoj malíře Lucase van Valckenborcha jsou úzce spjaty s neúspěchem povstání kalvinistických Nizozemců proti španělské nadvládě, neboť v roce 1566 Valckenborch opustil vlámské město Mechelen, aby unikl hrozbě konfiskace. Změny jeho působiště z Cách do Antverp přes Linec na Dunaji a Frankfurt nad Mohanem ukazují, že své dílny musel pod tlakem politických událostí často přesouvat. Do Lince ho přilákal arcivévoda Matyáš, mladší bratr císaře Rudolfa II., který ho v roce 1579 povolal do svých služeb. V té době byl Valckenborch považován za nejvýznamnějšího umělce ve svých službách. Proto se vždy vyplatí navštívit Uměleckohistorické muzeum ve Vídni, kde se nachází mnoho jeho děl. Ani v Linci se však dlouho nezdržel, následoval svého bratra do Frankfurtu. Tam vedl až do své smrti velkou a produktivní dílnu.
Valckenborch žil v 16. století v bouřlivé době plné nepokojů a politických zmatků. Kdo však nyní očekává, že malíř bude ve svých obrazech reflektovat politické události, mýlí se. V té době totiž politické umění, natož výroky o politice, neexistovalo. Valckenborch svou dobu převedl spíše do velmi typických ideálních zobrazení, která se vyznačují velmi detailním malířským stylem v návaznosti na velkého Pietera Brueghela staršího. Jako tzv. světové krajiny se jeho krajiny vyznačují vysokou mírou detailu. Rozsáhlé scenérie zaplňují drobné postavy, které do nich harmonicky zapadají. Jednostranné pohledy jsou v průběhu let stále zajímavější díky diagonálním kompozicím s několika prostorovými uličkami. Fantastická zimní krajina vždy na diváky působila mimořádným dojmem. Dnes bychom je nazvali obrázky skrytých objektů, protože četné drobné výjevy lidí stojících ve skupinách nebo pohybujících se na ledě nás jako diváky nutí číst tyto obrázky jako obrázkové příběhy.
Valckenborch je mistrem svého oboru. Někdy lze v jeho krajinách identifikovat konkrétní místa. Stále častěji se věnoval také skalním a horským krajinám, které odpovídaly vkusu tehdejší veřejnosti stejně jako sněhové krajiny. Často zde nacházíme profánní motivy, zcela prozaické motivy z hornictví a tavení rudy. Valckenborch je zde kronikářem své doby, i když mnohé motivy jsou mytologicky idealizované. Lesní scény s výhledy, jarmarky a selské slavnosti nám však ukazují obraz venkovského života v 16. století. Velmi zvláštním motivem je téma Babylonské věže, které Valckenborch převzal od Pietera Brueghela staršího. V letech 1568 až 1595 zopakoval téma Babylonu celkem čtyřikrát. Zde opět vložil veškeré své mistrovství do světa detailů. Věž jako dokonalý ideální obraz, ale také symbol pýchy, s desítkami a desítkami realistických detailů ukazuje jeho schopnost přesného pozorování a potěšení z každodenních lidských činností.
Historie a umělecký vývoj malíře Lucase van Valckenborcha jsou úzce spjaty s neúspěchem povstání kalvinistických Nizozemců proti španělské nadvládě, neboť v roce 1566 Valckenborch opustil vlámské město Mechelen, aby unikl hrozbě konfiskace. Změny jeho působiště z Cách do Antverp přes Linec na Dunaji a Frankfurt nad Mohanem ukazují, že své dílny musel pod tlakem politických událostí často přesouvat. Do Lince ho přilákal arcivévoda Matyáš, mladší bratr císaře Rudolfa II., který ho v roce 1579 povolal do svých služeb. V té době byl Valckenborch považován za nejvýznamnějšího umělce ve svých službách. Proto se vždy vyplatí navštívit Uměleckohistorické muzeum ve Vídni, kde se nachází mnoho jeho děl. Ani v Linci se však dlouho nezdržel, následoval svého bratra do Frankfurtu. Tam vedl až do své smrti velkou a produktivní dílnu.
Valckenborch žil v 16. století v bouřlivé době plné nepokojů a politických zmatků. Kdo však nyní očekává, že malíř bude ve svých obrazech reflektovat politické události, mýlí se. V té době totiž politické umění, natož výroky o politice, neexistovalo. Valckenborch svou dobu převedl spíše do velmi typických ideálních zobrazení, která se vyznačují velmi detailním malířským stylem v návaznosti na velkého Pietera Brueghela staršího. Jako tzv. světové krajiny se jeho krajiny vyznačují vysokou mírou detailu. Rozsáhlé scenérie zaplňují drobné postavy, které do nich harmonicky zapadají. Jednostranné pohledy jsou v průběhu let stále zajímavější díky diagonálním kompozicím s několika prostorovými uličkami. Fantastická zimní krajina vždy na diváky působila mimořádným dojmem. Dnes bychom je nazvali obrázky skrytých objektů, protože četné drobné výjevy lidí stojících ve skupinách nebo pohybujících se na ledě nás jako diváky nutí číst tyto obrázky jako obrázkové příběhy.
Valckenborch je mistrem svého oboru. Někdy lze v jeho krajinách identifikovat konkrétní místa. Stále častěji se věnoval také skalním a horským krajinám, které odpovídaly vkusu tehdejší veřejnosti stejně jako sněhové krajiny. Často zde nacházíme profánní motivy, zcela prozaické motivy z hornictví a tavení rudy. Valckenborch je zde kronikářem své doby, i když mnohé motivy jsou mytologicky idealizované. Lesní scény s výhledy, jarmarky a selské slavnosti nám však ukazují obraz venkovského života v 16. století. Velmi zvláštním motivem je téma Babylonské věže, které Valckenborch převzal od Pietera Brueghela staršího. V letech 1568 až 1595 zopakoval téma Babylonu celkem čtyřikrát. Zde opět vložil veškeré své mistrovství do světa detailů. Věž jako dokonalý ideální obraz, ale také symbol pýchy, s desítkami a desítkami realistických detailů ukazuje jeho schopnost přesného pozorování a potěšení z každodenních lidských činností.
Stránka 1 / 1