Koloman Moser byl vídeňský malíř, řemeslník a grafik. Na počátku 20. století patřil k nejúspěšnějším secesním umělcům v Rakousku. Jeho obrazy ovlivnil mimo jiné Ferdinand Hodler, známý švýcarský malíř, který se proslavil svými autoportréty. Moser měl prý velkou fantazii, kterou umně přenášel do svých obrazů. Ale nejen zde; během svého života pracoval pro celou řadu zaměstnavatelů. Využil přitom svůj talent pro vzory, design, formu a barvu.
V roce 1868 přišel na svět Koloman Moser. Byl nejstarším synem Josefa a Theresie Moserových a starším bratrem Charlotty a Leopoldiny. Moser dostával hodiny kreslení ještě ve škole. V 17 letech se přihlásil k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarných umění ve Vídni. O rok později začal studovat. Mezi jeho profesory patří Franz Rumpler, Christian Griepenkerl a Josef Mathias Trenkwald. Po dvou letech studia na Akademii výtvarných umění zemřel jeho otec, který financoval jeho studia. Koloman Moser začal vedle studia pracovat jako ilustrátor pro umělecké časopisy, aby si mohl sám platit semestrální poplatky. Kromě toho mu profesoři zprostředkovali nová zaměstnání, například práci učitele kreslení v bohatých vídeňských rodinách. V roce 1893 Moser přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu, aby se učil novým věcem od chlapeckého malíře a sochaře Franz von Matsch.
Škola umění a řemesel se brzy stává jeho stálým zaměstnavatelem. Již řadu let vyučuje mladé umělce dekorativní kresbě a malbě. Vedle toho pracuje jako ilustrátor pro nakladatelství. Stává se členem Vídeňské secese a společně s jejími členy plánuje výstavy a kulturní akce. Během semestrálních přestávek objevuje svou vášeň pro cestování. Na svých cestách do Německa, České republiky nebo Francie opakovaně pracuje pro různé firmy. Tvoří portréty, navrhuje různé vzory látek pro renomované výrobce textilu, nábytku a interiérové designéry. Navrhuje výlohy a kreslí návrhy figurálních skleněných výloh. Zdá se, že ho fascinuje zejména sklo. Na svých cestách navštěvuje sklárny ve Winterbergu, v Čechách a v Drážďanech. Po návratu do Vídně nyní pracuje také pro Mladé vídeňské divadlo, kde navrhuje nové kulisy, reklamní materiály a kostýmy. V roce 1902 si koupí byt v 19. vídeňském obvodu a nastěhuje se do něj s matkou a jednou ze svých sester. Kolomanova vášeň pro látky, nábytek a barvy je patrná i v jeho bytě. Svůj byt si zařídil kvalitně a barevně sladěně, což bylo v té době pro muže jistě neobvyklé. Po celý život si udržoval zvědavost po nových věcech a svůj umělecký talent znovu a znovu využíval pro další klienty. Navrhoval šperky, dřevo, knižní svazky, zahrady, domy a mnoho dalšího. Později onemocní rakovinou a v pouhých 50 letech umírá ve svém milovaném rodném městě Vídni.
Koloman Moser byl vídeňský malíř, řemeslník a grafik. Na počátku 20. století patřil k nejúspěšnějším secesním umělcům v Rakousku. Jeho obrazy ovlivnil mimo jiné Ferdinand Hodler, známý švýcarský malíř, který se proslavil svými autoportréty. Moser měl prý velkou fantazii, kterou umně přenášel do svých obrazů. Ale nejen zde; během svého života pracoval pro celou řadu zaměstnavatelů. Využil přitom svůj talent pro vzory, design, formu a barvu.
V roce 1868 přišel na svět Koloman Moser. Byl nejstarším synem Josefa a Theresie Moserových a starším bratrem Charlotty a Leopoldiny. Moser dostával hodiny kreslení ještě ve škole. V 17 letech se přihlásil k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarných umění ve Vídni. O rok později začal studovat. Mezi jeho profesory patří Franz Rumpler, Christian Griepenkerl a Josef Mathias Trenkwald. Po dvou letech studia na Akademii výtvarných umění zemřel jeho otec, který financoval jeho studia. Koloman Moser začal vedle studia pracovat jako ilustrátor pro umělecké časopisy, aby si mohl sám platit semestrální poplatky. Kromě toho mu profesoři zprostředkovali nová zaměstnání, například práci učitele kreslení v bohatých vídeňských rodinách. V roce 1893 Moser přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu, aby se učil novým věcem od chlapeckého malíře a sochaře Franz von Matsch.
Škola umění a řemesel se brzy stává jeho stálým zaměstnavatelem. Již řadu let vyučuje mladé umělce dekorativní kresbě a malbě. Vedle toho pracuje jako ilustrátor pro nakladatelství. Stává se členem Vídeňské secese a společně s jejími členy plánuje výstavy a kulturní akce. Během semestrálních přestávek objevuje svou vášeň pro cestování. Na svých cestách do Německa, České republiky nebo Francie opakovaně pracuje pro různé firmy. Tvoří portréty, navrhuje různé vzory látek pro renomované výrobce textilu, nábytku a interiérové designéry. Navrhuje výlohy a kreslí návrhy figurálních skleněných výloh. Zdá se, že ho fascinuje zejména sklo. Na svých cestách navštěvuje sklárny ve Winterbergu, v Čechách a v Drážďanech. Po návratu do Vídně nyní pracuje také pro Mladé vídeňské divadlo, kde navrhuje nové kulisy, reklamní materiály a kostýmy. V roce 1902 si koupí byt v 19. vídeňském obvodu a nastěhuje se do něj s matkou a jednou ze svých sester. Kolomanova vášeň pro látky, nábytek a barvy je patrná i v jeho bytě. Svůj byt si zařídil kvalitně a barevně sladěně, což bylo v té době pro muže jistě neobvyklé. Po celý život si udržoval zvědavost po nových věcech a svůj umělecký talent znovu a znovu využíval pro další klienty. Navrhoval šperky, dřevo, knižní svazky, zahrady, domy a mnoho dalšího. Později onemocní rakovinou a v pouhých 50 letech umírá ve svém milovaném rodném městě Vídni.
Stránka 1 / 2