Fotografie rostlin Karla Blossfeldta jsou dnes považovány za milníky fotografie v oblasti "Neue Sachlichkeit". Pro něj osobně nebylo nic vzdálenějšího než umělecké nároky na jeho fotografie. Již jeho sochařské vzdělání v umělecké slévárně na venkově v Harzu se zaměřovalo na ornamentální výzdobu podle přírodních motivů a ukazuje, jak malé ambice měl k uměleckému ztvárnění sebe sama. Souběžně s následným základním studiem na Unterrichtsanstalt des Kunstgewerbemuseums v Berlíně se zapojil do několikaletého projektu učitele kreslení Moritze Meurera v Římě. Zde se zaměřil na výrobu výukových materiálů pro ornamentální design a kromě Itálie zavedly Blossfeldta jeho cesty i do dalších jihoevropských zemí. Po úspěšném ukončení studií vedl více než 30 let jako profesor na Lehranstalt des Kunstgewerbemuseums, které se později sloučilo s Vereinigte Staatsschulen, kurz "Modellieren nach lebenden Pflanzen" (Modelování podle živých rostlin). Ty se staly jedním z předchůdců dnešní berlínské Univerzity umění. Další paralela k Blossfeldtově práci, která se podle jeho vlastního přiznání vyznačovala čistým řemeslným zpracováním, a přesto byla prohlášena za umění.
Přesto Blossfeldt zachytil pouze části rostlin, které si předtím sám připravil v detailních záběrech. Pro dokumentaci mu rukama prošly tisíce poupat, květů a stonků. Jeho fotoaparát byl pravděpodobně celý nebo po částech postaven svépomocí, aby mohl tento výsledek dokonale realizovat. Cílem bylo vytvořit detailní obraz rostlinných forem, který by studentům umožnil přirozený vizuální dojem. Do té doby používané rostliny rychle ztrácely svůj autentický vzhled v důsledku vysychání, růstu nebo usychání, a tím podle jeho názoru značně zkreslovaly výsledek. Zvětšení v rozmezí 12x až 45x umožnilo reprodukovat každý detail, ať už byl jakkoli malý. Fotografie měly oproti kresbám především tu výhodu, že do nich nebyla zahrnuta umělecká interpretace kreslíře. Vzhledem k tomu, že fotografie byly promítány na zeď ve třídě, byl důležitý zejména jasný a ostrý obraz na neutrálním nebo bílém pozadí.
Známého berlínského galeristu Karla Nierendorfa fotografie rostlin okamžitě zaujaly svým uměleckým charakterem a v roce 1926 je spojil na výstavě se sochami z Afriky a Nové Guineje a s díly umělce Richarda Jantura, který byl později nacisty označen za degeneráta. O dva roky později Nierendorf inicioval vydání knihy Urformen der Kunst, která vyšla v berlínském nakladatelství Wasmuth Verlag a byla mnoho let dotiskována. V roce Blossfeldtovy smrti vyšla jeho druhá publikace Wundergarten der Natur. Sám Blossfeldt doufal, že jeho fotografie rostlin na jedné straně "obnoví spojení s přírodou", na druhé straně chtěl "poukázat na nepřeberné bohatství forem v přírodě" a povzbudit lidi, aby sami zkoumali a pozorovali původní svět rostlin. Ve spojení s nadčasovou estetikou fotografií se tento záměr zdá být současnější než kdykoli předtím.
Fotografie rostlin Karla Blossfeldta jsou dnes považovány za milníky fotografie v oblasti "Neue Sachlichkeit". Pro něj osobně nebylo nic vzdálenějšího než umělecké nároky na jeho fotografie. Již jeho sochařské vzdělání v umělecké slévárně na venkově v Harzu se zaměřovalo na ornamentální výzdobu podle přírodních motivů a ukazuje, jak malé ambice měl k uměleckému ztvárnění sebe sama. Souběžně s následným základním studiem na Unterrichtsanstalt des Kunstgewerbemuseums v Berlíně se zapojil do několikaletého projektu učitele kreslení Moritze Meurera v Římě. Zde se zaměřil na výrobu výukových materiálů pro ornamentální design a kromě Itálie zavedly Blossfeldta jeho cesty i do dalších jihoevropských zemí. Po úspěšném ukončení studií vedl více než 30 let jako profesor na Lehranstalt des Kunstgewerbemuseums, které se později sloučilo s Vereinigte Staatsschulen, kurz "Modellieren nach lebenden Pflanzen" (Modelování podle živých rostlin). Ty se staly jedním z předchůdců dnešní berlínské Univerzity umění. Další paralela k Blossfeldtově práci, která se podle jeho vlastního přiznání vyznačovala čistým řemeslným zpracováním, a přesto byla prohlášena za umění.
Přesto Blossfeldt zachytil pouze části rostlin, které si předtím sám připravil v detailních záběrech. Pro dokumentaci mu rukama prošly tisíce poupat, květů a stonků. Jeho fotoaparát byl pravděpodobně celý nebo po částech postaven svépomocí, aby mohl tento výsledek dokonale realizovat. Cílem bylo vytvořit detailní obraz rostlinných forem, který by studentům umožnil přirozený vizuální dojem. Do té doby používané rostliny rychle ztrácely svůj autentický vzhled v důsledku vysychání, růstu nebo usychání, a tím podle jeho názoru značně zkreslovaly výsledek. Zvětšení v rozmezí 12x až 45x umožnilo reprodukovat každý detail, ať už byl jakkoli malý. Fotografie měly oproti kresbám především tu výhodu, že do nich nebyla zahrnuta umělecká interpretace kreslíře. Vzhledem k tomu, že fotografie byly promítány na zeď ve třídě, byl důležitý zejména jasný a ostrý obraz na neutrálním nebo bílém pozadí.
Známého berlínského galeristu Karla Nierendorfa fotografie rostlin okamžitě zaujaly svým uměleckým charakterem a v roce 1926 je spojil na výstavě se sochami z Afriky a Nové Guineje a s díly umělce Richarda Jantura, který byl později nacisty označen za degeneráta. O dva roky později Nierendorf inicioval vydání knihy Urformen der Kunst, která vyšla v berlínském nakladatelství Wasmuth Verlag a byla mnoho let dotiskována. V roce Blossfeldtovy smrti vyšla jeho druhá publikace Wundergarten der Natur. Sám Blossfeldt doufal, že jeho fotografie rostlin na jedné straně "obnoví spojení s přírodou", na druhé straně chtěl "poukázat na nepřeberné bohatství forem v přírodě" a povzbudit lidi, aby sami zkoumali a pozorovali původní svět rostlin. Ve spojení s nadčasovou estetikou fotografií se tento záměr zdá být současnější než kdykoli předtím.
Stránka 1 / 2