Velkou láskou Julie Heldové byla portrétní malba a Henri Matisse. Bohužel se Francouz s umělcem nikdy nesetkal a nikdo nedokáže říct, zda byla náklonnost oboustranná. Příbuznost s portrétem je naopak velmi zřetelná. Již během studií na Camberwell School of Art a Royal Academy of Art malovala Julie s velkou vášní portréty. Umělkyně ráda maluje nejdražší lidi ve svém okolí a dělá jim tímto dílem radost. Formou designu připomíná a oslavuje osobnosti, které jsou jí blízké. Autorka se tak začleňuje mezi lidi, kteří pro ni hodně znamenají, a zobrazuje sama sebe. Během období odloučení způsobeného pandemií vyhledávala blízkost blízkých přátel a malovala je. Tato krátká období blízkosti pomohla malíři a modelce překonat náročné období. Julie Heldová se kromě portrétů věnovala i malbě krajin. Klíčovými tématy její tvorby jsou judaismus, imaginace a reinterpretace.
Julie Heldová si před malováním obrazu kreslí. Kresba je ústředním prvkem umělcovy tvorby. Čerpá z pozorování a shromažďuje informace, které potřebuje k vypracování obrazu. Kresba je pro ni jako pro umělkyni důležitá a dává jí jistotu, že může pečlivě přenášet svá pozorování, a chrání ji před tím, aby se ztrácela v detailech. Julie Heldová nachází v kresbě základ pro svou práci, která ji uzemňuje, a občas čerpá ze své paměti. Druhým důležitým prvkem v práci Julie Heldové je barva. Život se všemi jeho aspekty síly a křehkosti se odráží v autorově volbě barev. Julie Held se často a ráda účastní společných výstav s jinými umělci. Malířka měla svou první samostatnou výstavu v městské knihovně v Lipsku. Pro umělce, který si cení umělecké výměny, je to vzácnost.
Zahrady, stromy a rostliny ztělesňují prvky, které odrážejí nás jako lidské bytosti: Kořeny, rozmanitost, proměnlivost a souvislosti. Zahrady a příroda jsou témata, která Julie Held zpracovává ve spolupráci se skupinou dalších umělkyň. Rozmanitost její vlastní zahrady ve hře ročních období se dostává do popředí. Autorka se pouští do abstrakce a její přírodní obrazy kontrastují s figurálními portréty a květinovými zátišími. Julie Heldová cítí, že přiblížení se přírodě je únikem do nádhery přírody, který ji baví a o který by se ráda podělila.
Velkou láskou Julie Heldové byla portrétní malba a Henri Matisse. Bohužel se Francouz s umělcem nikdy nesetkal a nikdo nedokáže říct, zda byla náklonnost oboustranná. Příbuznost s portrétem je naopak velmi zřetelná. Již během studií na Camberwell School of Art a Royal Academy of Art malovala Julie s velkou vášní portréty. Umělkyně ráda maluje nejdražší lidi ve svém okolí a dělá jim tímto dílem radost. Formou designu připomíná a oslavuje osobnosti, které jsou jí blízké. Autorka se tak začleňuje mezi lidi, kteří pro ni hodně znamenají, a zobrazuje sama sebe. Během období odloučení způsobeného pandemií vyhledávala blízkost blízkých přátel a malovala je. Tato krátká období blízkosti pomohla malíři a modelce překonat náročné období. Julie Heldová se kromě portrétů věnovala i malbě krajin. Klíčovými tématy její tvorby jsou judaismus, imaginace a reinterpretace.
Julie Heldová si před malováním obrazu kreslí. Kresba je ústředním prvkem umělcovy tvorby. Čerpá z pozorování a shromažďuje informace, které potřebuje k vypracování obrazu. Kresba je pro ni jako pro umělkyni důležitá a dává jí jistotu, že může pečlivě přenášet svá pozorování, a chrání ji před tím, aby se ztrácela v detailech. Julie Heldová nachází v kresbě základ pro svou práci, která ji uzemňuje, a občas čerpá ze své paměti. Druhým důležitým prvkem v práci Julie Heldové je barva. Život se všemi jeho aspekty síly a křehkosti se odráží v autorově volbě barev. Julie Held se často a ráda účastní společných výstav s jinými umělci. Malířka měla svou první samostatnou výstavu v městské knihovně v Lipsku. Pro umělce, který si cení umělecké výměny, je to vzácnost.
Zahrady, stromy a rostliny ztělesňují prvky, které odrážejí nás jako lidské bytosti: Kořeny, rozmanitost, proměnlivost a souvislosti. Zahrady a příroda jsou témata, která Julie Held zpracovává ve spolupráci se skupinou dalších umělkyň. Rozmanitost její vlastní zahrady ve hře ročních období se dostává do popředí. Autorka se pouští do abstrakce a její přírodní obrazy kontrastují s figurálními portréty a květinovými zátišími. Julie Heldová cítí, že přiblížení se přírodě je únikem do nádhery přírody, který ji baví a o který by se ráda podělila.
Stránka 1 / 1