Styl malíře Jana van Ose, nizozemského malíře 18. století, lze přirovnat ke květinové malbě Jan van Huysum. Ten vstoupil na výtvarnou scénu jako fénix malířů květin a ovoce a byl aktivní již o celé století dříve. Bujné květinové vazby obou malířů se barevně prolínají a vytvářejí mistrovské dílo, často obohacené o ovocné komponenty. Jan van Os se svému umění učil v mistrovské škole Aert Schouman a studoval zde v letech 1710 až 1721. Jestliže se ještě mladý malíř zpočátku cítil spjat s mořskými krajinami, v následujících letech se jeho zájem formoval obratem k flóře. Nakonec to byly právě tyto motivy, které proslavily jeho jméno na celém světě. Další vášní tohoto výjimečného umělce bylo psaní poezie a divadelních her.
Jako člen sdružení umělců Confrerie Pictura, malířského bratrstva v Haagu, se nepochybně zaměřoval na vzájemnou propagaci a upevňování vztahů mezi sebou. Tento předchůdce Královské akademie výtvarných umění sdružující profesionální malíře z Nizozemska byl také povinen vystavovat jejich díla. Jan von Os se sice stále více věnoval květinovým aranžmá, ta však v žádném případě nelze přičítat výhradně dekorativnímu pojetí přírody. V popředí jsou spíše symboly připomínající motiv vanitas. Rekvizity pro zátiší je proto třeba vždy posuzovat jednotlivě i jako celek. V tomto kontextu se proti sobě staví symboly pozemské existence, jako jsou knihy, peníze nebo jiné cenné předměty, a symboly pomíjivosti. Květina jako forma života, a tedy zobrazená v plném rozkvětu, může být interpretována jako potěšení, jehož pomíjivost se setkává s rozkladem. V tomto ohledu třetí skupina symbolů, jako jsou například kukuřičné klasy, odráží znovuzrození.
I když pozadí může být tmavé i světlé, je patrné, že melancholii věnoval malíř Jan van Os jen několik obrazů. Černá prázdnota, kterou ztělesňuje motiv vanitas, se v jeho obrazech téměř nevyskytuje a vyžívají se v lehkosti různých ročních období. Jeho světlá květinová a ovocná aranžmá tak vždy používají jako pozadí barvu prostírání, která, jako na příkladu obrazu "Zátiší s ovocem a květinami", sleduje zelenou barvu hroznů. I v temnějších motivech jsou život a smrt zobrazeny společně, což vytváří uvolněnou atmosféru. Jemnost fauny a flóry je nakonec tím, co činí každý motiv jedinečným a co básníka proslavilo mezi výtvarnými umělci v Německu, Francii i Anglii. Jan von Os byl ženatý s hluchoněmou portrétistkou Susannou de la Croix, s níž měl sedm dětí. Dospělosti se dožili pouze tři synové a jedna dcera.
Styl malíře Jana van Ose, nizozemského malíře 18. století, lze přirovnat ke květinové malbě Jan van Huysum. Ten vstoupil na výtvarnou scénu jako fénix malířů květin a ovoce a byl aktivní již o celé století dříve. Bujné květinové vazby obou malířů se barevně prolínají a vytvářejí mistrovské dílo, často obohacené o ovocné komponenty. Jan van Os se svému umění učil v mistrovské škole Aert Schouman a studoval zde v letech 1710 až 1721. Jestliže se ještě mladý malíř zpočátku cítil spjat s mořskými krajinami, v následujících letech se jeho zájem formoval obratem k flóře. Nakonec to byly právě tyto motivy, které proslavily jeho jméno na celém světě. Další vášní tohoto výjimečného umělce bylo psaní poezie a divadelních her.
Jako člen sdružení umělců Confrerie Pictura, malířského bratrstva v Haagu, se nepochybně zaměřoval na vzájemnou propagaci a upevňování vztahů mezi sebou. Tento předchůdce Královské akademie výtvarných umění sdružující profesionální malíře z Nizozemska byl také povinen vystavovat jejich díla. Jan von Os se sice stále více věnoval květinovým aranžmá, ta však v žádném případě nelze přičítat výhradně dekorativnímu pojetí přírody. V popředí jsou spíše symboly připomínající motiv vanitas. Rekvizity pro zátiší je proto třeba vždy posuzovat jednotlivě i jako celek. V tomto kontextu se proti sobě staví symboly pozemské existence, jako jsou knihy, peníze nebo jiné cenné předměty, a symboly pomíjivosti. Květina jako forma života, a tedy zobrazená v plném rozkvětu, může být interpretována jako potěšení, jehož pomíjivost se setkává s rozkladem. V tomto ohledu třetí skupina symbolů, jako jsou například kukuřičné klasy, odráží znovuzrození.
I když pozadí může být tmavé i světlé, je patrné, že melancholii věnoval malíř Jan van Os jen několik obrazů. Černá prázdnota, kterou ztělesňuje motiv vanitas, se v jeho obrazech téměř nevyskytuje a vyžívají se v lehkosti různých ročních období. Jeho světlá květinová a ovocná aranžmá tak vždy používají jako pozadí barvu prostírání, která, jako na příkladu obrazu "Zátiší s ovocem a květinami", sleduje zelenou barvu hroznů. I v temnějších motivech jsou život a smrt zobrazeny společně, což vytváří uvolněnou atmosféru. Jemnost fauny a flóry je nakonec tím, co činí každý motiv jedinečným a co básníka proslavilo mezi výtvarnými umělci v Německu, Francii i Anglii. Jan von Os byl ženatý s hluchoněmou portrétistkou Susannou de la Croix, s níž měl sedm dětí. Dospělosti se dožili pouze tři synové a jedna dcera.
Stránka 1 / 1