Barokní malíř Jacob van Ruisdael se narodil na konci 17. století v nizozemském městě Haarlem a je považován za jednoho z největších nizozemských krajinářů. V průběhu jeho kariéry se motivy i styl talentovaného a všestranného umělce značně měnily. Zanechal po sobě dynamické dílo čítající přibližně 700 obrazů, 100 kreseb a několik leptů. Slavnou olejomalbou je "Vodopád s nízkým zalesněným kopcem", kterou dnes můžeme obdivovat v galerii Uffizi ve Florencii. Slavným Van Ruisdaelovým žákem byl malíř Meindert Hobbema, který byl velkým následovníkem svého učitele.
Van Ruisdaela učil jeho otec. Jeho otec byl rámařem umělce Isaaka de Goyera, který si později dal jméno Ruisdael. Povahu a míru jeho vlivu na synovo umění však dnes nelze jednoznačně určit, protože Isaakova díla nelze jednoznačně identifikovat. Naopak v prvních dílech Jacoba van Ruisdaela z roku 1646 je jasně patrný vliv Cornelise Vrooma, umělce a krajinářského architekta z jeho rodného města. Van Ruisdael se v mládí stal členem cechu svatého Lukáše v Haarlemu. Poté, co v padesátých letech 16. století podnikl mnoho uměleckých cest po Nizozemsku a sousedních oblastech Německa, se usadil v Amsterdamu. Van Ruisdael se v roce 1659 stal svobodným občanem Amsterdamu.
Ve Van Ruisdaelově rané tvorbě, například v obraze s názvem "Statek v krajině", objeví znalí pozorovatelé jeho zajímavou posedlost stromy. Zatímco nizozemští umělci používali stromy pouze jako dekorativní kompoziční prostředky, kreativní Van Ruisdael je povýšil na hlavní téma svých obrazů. Jeho stromy se vyznačují silnou intenzitou. Van Ruisdael své motivy detailně a precizně skicoval. Tím, že na plátna nanášel impastovou barvu, dodal později při malování listům a kmenům svých stromů hloubku a charakter.
Monumentalita jím zobrazených krajin roste s Van Ruisdaelovým věkem: formy jsou mohutnější, barvy živější a kompozice soustředěnější. Jedním z jeho nejmistrnějších obrazů je vyobrazení židovského hřbitova. Obraz se nyní nachází v Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech. Hlavnímu motivu, třem zničeným hrobům, jsou podřízeny ostatní méně významné objekty, čímž je rafinovaně symbolizována pomíjivost časných věcí.
Po roce 1656 se Van Ruisdaelova barevná paleta zřetelně zesvětluje. Nachází cestu zpět ke svým kořenům, ke svému zájmu o lesní výjevy a pohledy na rodné město Haarlem. Obrazy zobrazují především velkoplošná panoramata ploché nizozemské krajiny s nízkým horizontem. Dominantou Van Ruisdaelových pozdních olejomaleb je široká, svěží oblačná obloha. Drobní lidé, kteří jsou na jeho obrazech často vidět, nejsou Van Ruisdaelovou vlastní tvorbou. Přidali je později jiní umělci, například Adriaen van de Velde, Johannes Lingelbach, Philips Wouwerman a Claes Berchem.
Barokní malíř Jacob van Ruisdael se narodil na konci 17. století v nizozemském městě Haarlem a je považován za jednoho z největších nizozemských krajinářů. V průběhu jeho kariéry se motivy i styl talentovaného a všestranného umělce značně měnily. Zanechal po sobě dynamické dílo čítající přibližně 700 obrazů, 100 kreseb a několik leptů. Slavnou olejomalbou je "Vodopád s nízkým zalesněným kopcem", kterou dnes můžeme obdivovat v galerii Uffizi ve Florencii. Slavným Van Ruisdaelovým žákem byl malíř Meindert Hobbema, který byl velkým následovníkem svého učitele.
Van Ruisdaela učil jeho otec. Jeho otec byl rámařem umělce Isaaka de Goyera, který si později dal jméno Ruisdael. Povahu a míru jeho vlivu na synovo umění však dnes nelze jednoznačně určit, protože Isaakova díla nelze jednoznačně identifikovat. Naopak v prvních dílech Jacoba van Ruisdaela z roku 1646 je jasně patrný vliv Cornelise Vrooma, umělce a krajinářského architekta z jeho rodného města. Van Ruisdael se v mládí stal členem cechu svatého Lukáše v Haarlemu. Poté, co v padesátých letech 16. století podnikl mnoho uměleckých cest po Nizozemsku a sousedních oblastech Německa, se usadil v Amsterdamu. Van Ruisdael se v roce 1659 stal svobodným občanem Amsterdamu.
Ve Van Ruisdaelově rané tvorbě, například v obraze s názvem "Statek v krajině", objeví znalí pozorovatelé jeho zajímavou posedlost stromy. Zatímco nizozemští umělci používali stromy pouze jako dekorativní kompoziční prostředky, kreativní Van Ruisdael je povýšil na hlavní téma svých obrazů. Jeho stromy se vyznačují silnou intenzitou. Van Ruisdael své motivy detailně a precizně skicoval. Tím, že na plátna nanášel impastovou barvu, dodal později při malování listům a kmenům svých stromů hloubku a charakter.
Monumentalita jím zobrazených krajin roste s Van Ruisdaelovým věkem: formy jsou mohutnější, barvy živější a kompozice soustředěnější. Jedním z jeho nejmistrnějších obrazů je vyobrazení židovského hřbitova. Obraz se nyní nachází v Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech. Hlavnímu motivu, třem zničeným hrobům, jsou podřízeny ostatní méně významné objekty, čímž je rafinovaně symbolizována pomíjivost časných věcí.
Po roce 1656 se Van Ruisdaelova barevná paleta zřetelně zesvětluje. Nachází cestu zpět ke svým kořenům, ke svému zájmu o lesní výjevy a pohledy na rodné město Haarlem. Obrazy zobrazují především velkoplošná panoramata ploché nizozemské krajiny s nízkým horizontem. Dominantou Van Ruisdaelových pozdních olejomaleb je široká, svěží oblačná obloha. Drobní lidé, kteří jsou na jeho obrazech často vidět, nejsou Van Ruisdaelovou vlastní tvorbou. Přidali je později jiní umělci, například Adriaen van de Velde, Johannes Lingelbach, Philips Wouwerman a Claes Berchem.
Stránka 1 / 3