Umělecká kariéra Hermanna Hendricha nebyla zcela jednoduchá. Nejprve se vyučil litografem, poté se věnoval herectví a vystupoval na jevišti v Düsseldorfu a Münsteru. Fascinován krajinou si našel cestu k malování. Studoval umění u Eugena Brachta v Berlíně a Josefa Engleina v Mnichově. Povzbudilo ho, že se mu podařilo prodat všechna svá díla jednomu mecenáši na malé výstavě v Americe, kam ho mimo jiné zavedly jeho četné studijní cesty.
Inspiraci pro své často monumentální a barevné obrazy nacházel Hermann Hendrich v mnoha zdrojích: Zaujal ho Goethův Faust. Hudební dramata skladatele Richarda Wagnera ovlivnila jeho uměleckou tvorbu. Opakovaně také používal látky a motivy z germánské mytologie a světa německých ság. Není proto divu, že jeho obrazy nesou názvy jako "Freyina zahrada" nebo "Parsifal". A ještě méně překvapivé je, že v roce 1907 založil také Werdandi-Bund, pojmenovaný po severské bohyni osudu Werdandi. Bund měl asi 500 členů, mezi nimiž byly i významné osobnosti, jako například teoretik státu Arthur Moeller van den Bruck nebo Henry Thode, zeť Richarda Wagnera. Cíl sdružení: obnova "němectví prostřednictvím umění". Hendrich se prostřednictvím Bundu seznámil také s berlínským architektem Paulem Englerem. Engler ho pozval na letní pobyt do vily, kterou navrhl v umělecké kolonii Mittel-Schreiberhau v pohoří Riesengebirge. V roce 1903 zde byla podle Englerova návrhu postavena další budova: Sagenhalle. Dřevěná budova, bohatě zdobená nápaditými řezbami, byla zároveň výstavní budovou. Hermann Hendrich pro něj vytvořil obrazové cykly, které se zaměřovaly na legendární postavu Rübezahla, germánského boha Wotana a stolního hrdinu a hledače grálu Parzifala.
Síň legend však nebyla prvním a ani posledním "chrámem umění", který Hendrich navrhl. Již o dva roky dříve vyzdobil Valpuržin sál u Thale v pohoří Harz obrazovým cyklem "Valpuržina noc". V roce 1913 následoval cyklus obrazů "Prsten Nibelungů" pro Nibelungovu halu v Königswinteru. A konečně pro Síň německých legend v Burg an der Wupper navrhl mimo jiné cykly "Severský pravěk" a "Křesťanské legendy". V roce 1945 byly zničeny jak Sagenhalle, tak Německá hala (Halle Deutscher Sagenring). Druhou světovou válku přežilo jen několik obrazů z Hendrichova sálu, který se nachází v kielské vile sběratele umění Paula Wassilyho. Sám Hendrich se druhé světové války nedožil. Zemřel 18. července 1931. O incidentu informovalo mnoho německých novin. Umělce srazil vlak na železniční trati, která vedla v blízkosti ságové haly jeho domu ve Schreiberhau, a zranil ho tak vážně, že na místě nehody zemřel. Brzy se objevily spekulace o Hendrichově smrti. Dnes existuje podezření, že si umělec vzal život.
Umělecká kariéra Hermanna Hendricha nebyla zcela jednoduchá. Nejprve se vyučil litografem, poté se věnoval herectví a vystupoval na jevišti v Düsseldorfu a Münsteru. Fascinován krajinou si našel cestu k malování. Studoval umění u Eugena Brachta v Berlíně a Josefa Engleina v Mnichově. Povzbudilo ho, že se mu podařilo prodat všechna svá díla jednomu mecenáši na malé výstavě v Americe, kam ho mimo jiné zavedly jeho četné studijní cesty.
Inspiraci pro své často monumentální a barevné obrazy nacházel Hermann Hendrich v mnoha zdrojích: Zaujal ho Goethův Faust. Hudební dramata skladatele Richarda Wagnera ovlivnila jeho uměleckou tvorbu. Opakovaně také používal látky a motivy z germánské mytologie a světa německých ság. Není proto divu, že jeho obrazy nesou názvy jako "Freyina zahrada" nebo "Parsifal". A ještě méně překvapivé je, že v roce 1907 založil také Werdandi-Bund, pojmenovaný po severské bohyni osudu Werdandi. Bund měl asi 500 členů, mezi nimiž byly i významné osobnosti, jako například teoretik státu Arthur Moeller van den Bruck nebo Henry Thode, zeť Richarda Wagnera. Cíl sdružení: obnova "němectví prostřednictvím umění". Hendrich se prostřednictvím Bundu seznámil také s berlínským architektem Paulem Englerem. Engler ho pozval na letní pobyt do vily, kterou navrhl v umělecké kolonii Mittel-Schreiberhau v pohoří Riesengebirge. V roce 1903 zde byla podle Englerova návrhu postavena další budova: Sagenhalle. Dřevěná budova, bohatě zdobená nápaditými řezbami, byla zároveň výstavní budovou. Hermann Hendrich pro něj vytvořil obrazové cykly, které se zaměřovaly na legendární postavu Rübezahla, germánského boha Wotana a stolního hrdinu a hledače grálu Parzifala.
Síň legend však nebyla prvním a ani posledním "chrámem umění", který Hendrich navrhl. Již o dva roky dříve vyzdobil Valpuržin sál u Thale v pohoří Harz obrazovým cyklem "Valpuržina noc". V roce 1913 následoval cyklus obrazů "Prsten Nibelungů" pro Nibelungovu halu v Königswinteru. A konečně pro Síň německých legend v Burg an der Wupper navrhl mimo jiné cykly "Severský pravěk" a "Křesťanské legendy". V roce 1945 byly zničeny jak Sagenhalle, tak Německá hala (Halle Deutscher Sagenring). Druhou světovou válku přežilo jen několik obrazů z Hendrichova sálu, který se nachází v kielské vile sběratele umění Paula Wassilyho. Sám Hendrich se druhé světové války nedožil. Zemřel 18. července 1931. O incidentu informovalo mnoho německých novin. Umělce srazil vlak na železniční trati, která vedla v blízkosti ságové haly jeho domu ve Schreiberhau, a zranil ho tak vážně, že na místě nehody zemřel. Brzy se objevily spekulace o Hendrichově smrti. Dnes existuje podezření, že si umělec vzal život.
Stránka 1 / 1