Gerrit neboli Gerard van Honthorst byl jedním z předních členů Utrechtské školy v období zlatého věku. Honthorsta nejprve učil základům malby jeho otec. První skutečné školení absolvoval v ateliéru Abraham Bloemaert, který vyučoval také Hendrika Terbrugghena. Po absolvování školení odjel Honthorst, stejně jako mnoho jeho kolegů v té době, do Itálie studovat moderní a staré italské umění. V Římě byli jeho hlavními mecenáši bankéř a sběratel umění Vincenzo Giustiniani a kardinál Borghese. Giustiniani, v jehož paláci Honthorst bydlel, vlastnil významnou sbírku současného italského umění. Jednalo se o díla Caravaggio, Bartolomeo Manfredi a Carracci. Zejména Caravaggiův styl silně ovlivnil Honthorstovu pozdější tvorbu. Honthorst měl zvláštní talent pro zobrazování scén v umělém světle a dokonale ovládal související efekty světla a stínu. Často byla celá večerní scéna osvětlena jedinou svíčkou, jako je tomu v "Klanění dítěte". To mu v Itálii vyneslo přezdívku Gherardo della Notte (Gherardo noci).
Kolem roku 1620 se Honthorst vrátil do Utrechtu. Brzy si získal pověst, která přesáhla hranice země. V roce 1622 vstoupil do cechu svatého Lukáše a již v následujícím roce byl jmenován jeho prezidentem. V následujících letech získal řadu zakázek od různých šlechtických rodů. Maloval různé portréty pro anglického krále Karla I. i pro český královský pár žijící v nizozemském exilu a údajně dával hodiny malby i jejich čtyřem dětem. Honthorst byl později jmenován dvorním malířem oranžské královské rodiny. To mu přineslo tolik zakázek, že si musel otevřít druhý ateliér v Haagu. Měl mnoho žáků a asistentů, kteří mu pomáhali reprodukovat jeho portréty. Jeden z jeho žáků Joachim von Sandrat, který ho doprovázel i na zakázky v Anglii, později tvrdil, že Honthorst měl vždy 24 žáků najednou a každý z nich platil za výuku 100 guldenů ročně. Honthorst však nebyl jen plodným a úspěšným portrétistou, který si velmi dobře vydělával. Hrál vedoucí roli ve vývoji nizozemského malířství. Spolu s Terbrugghenem byl vzorem a vůdčí osobností utrechtských karavagistů. Rembrandt se údajně ke Caravaggiovi přiblížil z velké části díky studiu Honthorstových děl.
Honthorst byl ženatý se svou sestřenicí. Jeho mladší bratr Willem van Honthorst byl rovněž úspěšným malířem portrétů a historie. Vzhledem k tomu, že Gerrit i jeho učitel Bloemaert byli jeho učiteli, jsou si styl a motivy obou bratrů velmi podobné. Zpočátku bylo mnoho Willemových děl mylně připisováno staršímu Gerritovi, částečně kvůli podobnému stylu, ale také kvůli podobným podpisům obou. Bratři prý také několik let pracovali společně v Gerritově ateliéru. Honthorst si Peter Paul Rubens mimořádně vážil, když ho pozval na večeři do svého sídla v Utrechtu. Při této příležitosti vytvořil Rubensův portrét, na němž byl vyobrazen jako "spravedlivý muž", jak ho popisuje Diogenes. Od roku 1652 strávil Honthorst svá poslední léta v rodném Utrechtu.
Gerrit neboli Gerard van Honthorst byl jedním z předních členů Utrechtské školy v období zlatého věku. Honthorsta nejprve učil základům malby jeho otec. První skutečné školení absolvoval v ateliéru Abraham Bloemaert, který vyučoval také Hendrika Terbrugghena. Po absolvování školení odjel Honthorst, stejně jako mnoho jeho kolegů v té době, do Itálie studovat moderní a staré italské umění. V Římě byli jeho hlavními mecenáši bankéř a sběratel umění Vincenzo Giustiniani a kardinál Borghese. Giustiniani, v jehož paláci Honthorst bydlel, vlastnil významnou sbírku současného italského umění. Jednalo se o díla Caravaggio, Bartolomeo Manfredi a Carracci. Zejména Caravaggiův styl silně ovlivnil Honthorstovu pozdější tvorbu. Honthorst měl zvláštní talent pro zobrazování scén v umělém světle a dokonale ovládal související efekty světla a stínu. Často byla celá večerní scéna osvětlena jedinou svíčkou, jako je tomu v "Klanění dítěte". To mu v Itálii vyneslo přezdívku Gherardo della Notte (Gherardo noci).
Kolem roku 1620 se Honthorst vrátil do Utrechtu. Brzy si získal pověst, která přesáhla hranice země. V roce 1622 vstoupil do cechu svatého Lukáše a již v následujícím roce byl jmenován jeho prezidentem. V následujících letech získal řadu zakázek od různých šlechtických rodů. Maloval různé portréty pro anglického krále Karla I. i pro český královský pár žijící v nizozemském exilu a údajně dával hodiny malby i jejich čtyřem dětem. Honthorst byl později jmenován dvorním malířem oranžské královské rodiny. To mu přineslo tolik zakázek, že si musel otevřít druhý ateliér v Haagu. Měl mnoho žáků a asistentů, kteří mu pomáhali reprodukovat jeho portréty. Jeden z jeho žáků Joachim von Sandrat, který ho doprovázel i na zakázky v Anglii, později tvrdil, že Honthorst měl vždy 24 žáků najednou a každý z nich platil za výuku 100 guldenů ročně. Honthorst však nebyl jen plodným a úspěšným portrétistou, který si velmi dobře vydělával. Hrál vedoucí roli ve vývoji nizozemského malířství. Spolu s Terbrugghenem byl vzorem a vůdčí osobností utrechtských karavagistů. Rembrandt se údajně ke Caravaggiovi přiblížil z velké části díky studiu Honthorstových děl.
Honthorst byl ženatý se svou sestřenicí. Jeho mladší bratr Willem van Honthorst byl rovněž úspěšným malířem portrétů a historie. Vzhledem k tomu, že Gerrit i jeho učitel Bloemaert byli jeho učiteli, jsou si styl a motivy obou bratrů velmi podobné. Zpočátku bylo mnoho Willemových děl mylně připisováno staršímu Gerritovi, částečně kvůli podobnému stylu, ale také kvůli podobným podpisům obou. Bratři prý také několik let pracovali společně v Gerritově ateliéru. Honthorst si Peter Paul Rubens mimořádně vážil, když ho pozval na večeři do svého sídla v Utrechtu. Při této příležitosti vytvořil Rubensův portrét, na němž byl vyobrazen jako "spravedlivý muž", jak ho popisuje Diogenes. Od roku 1652 strávil Honthorst svá poslední léta v rodném Utrechtu.
Stránka 1 / 2