Někteří umělci jsou obdařeni takovým množstvím tvůrčích darů a schopností, že jejich současníci i potomci před takovým výjimečným talentem téměř žasnou vzhledem k množství jejich úspěchů, úspěchů a ocenění. Mezi tyto génie, tak bohatě políbené múzou, tak štědře nakloněné osudu a dodnes vysoce uznávané, patřil anglický malíř a ilustrátor, ale také dekoratér a scénograf George Sheringham, který byl jako první nositel ceny "Royal Designers for Industry" udělované Královskou společností umění v roce 1937 krátce před svou smrtí náležitě oficiálně oceněn. Sheringham, syn anglikánského vikáře a ředitele školy v Christ Church v Marylebone, se vzdělával na King's School v Gloucesteru, na Slade School of Fine Art a na pařížské Sorbonně. V mládí mohl svá díla představit na společných i samostatných výstavách v Paříži, Benátkách, Bruselu a Berlíně, od roku 1905 také v Londýně, Melbourne a New Yorku.
George Sheringham byl skutečným a prakticky neúnavným pracovním koněm a navrhl řadu kulis a kostýmů pro balet, operu a divadlo, například pro představení a inscenace světoznámých klasických her Dáma s kaméliemi, Othello, Dvanáctá noc, Hamlet, H.M.S. Pinafore, Piráti z Penzance, Patience nebo Nevěsta z Bunthornu a Proces s porotou, které byly freneticky oslavovány publikem. Sheringham byl přinejmenším stejně žádaným dekoratérem, navrhl hudební pokoj v Devonshire House a sérii obrazů pro Seaford House a taneční sál v londýnském hotelu Claridge's, stejně jako část britského pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. Byl také velmi podnikavým průkopníkem vlastní propagace, když na počátku 20. let 20. století vytvářel masově vyráběné komerční návrhy pro domácí výzdobu domácností bohatých občanů. Jako by Sheringham ještě nebyl plně vytížen těmito náročnými činnostmi, ilustroval také knihy autorů Maxe Beerbohma, Edmonda Rostanda a Cyruse MacMillana.
Sheringham se proslavil i jako návrhář vějířů a v roce 1921 spolupracoval se svým bratrem Hughem, který pracoval jako rybářský redaktor v tradičním sportovním časopise "The Field", na knize o muškaření "The Book of the Fly Rod". Současně publikoval články o kreslení v časopise Pen and Pencil, v roce 1927 vydal knihu Design in the Theatre a v roce 1928 společně s Rupertem Masonem a R. Boydem Morrisonem vysoce ceněnou knihu Robes of Thespis. Kostýmní návrhy moderních umělců". Jeho dílo bylo také součástí malířské a výtvarné soutěže na letních olympijských hrách v Los Angeles v Kalifornii v roce 1932 a již v roce 1925 získal "Grand Prix" za nástěnnou malbu a divadelní design na pařížském Salonu. Trvale nadměrná pracovní zátěž se však na George Sheringhama ke konci jeho relativně krátkého, ale také nesmírně intenzivního a bohatého života velmi podepsala. Od roku 1932 se jeho celkový zdravotní stav zhoršoval, jako invalida nakreslil několik zátiší s květinami a 11. listopadu 1937, pouhé dva dny před svými 53. narozeninami, ve svém domě v Hampsteadu zemřel.
Někteří umělci jsou obdařeni takovým množstvím tvůrčích darů a schopností, že jejich současníci i potomci před takovým výjimečným talentem téměř žasnou vzhledem k množství jejich úspěchů, úspěchů a ocenění. Mezi tyto génie, tak bohatě políbené múzou, tak štědře nakloněné osudu a dodnes vysoce uznávané, patřil anglický malíř a ilustrátor, ale také dekoratér a scénograf George Sheringham, který byl jako první nositel ceny "Royal Designers for Industry" udělované Královskou společností umění v roce 1937 krátce před svou smrtí náležitě oficiálně oceněn. Sheringham, syn anglikánského vikáře a ředitele školy v Christ Church v Marylebone, se vzdělával na King's School v Gloucesteru, na Slade School of Fine Art a na pařížské Sorbonně. V mládí mohl svá díla představit na společných i samostatných výstavách v Paříži, Benátkách, Bruselu a Berlíně, od roku 1905 také v Londýně, Melbourne a New Yorku.
George Sheringham byl skutečným a prakticky neúnavným pracovním koněm a navrhl řadu kulis a kostýmů pro balet, operu a divadlo, například pro představení a inscenace světoznámých klasických her Dáma s kaméliemi, Othello, Dvanáctá noc, Hamlet, H.M.S. Pinafore, Piráti z Penzance, Patience nebo Nevěsta z Bunthornu a Proces s porotou, které byly freneticky oslavovány publikem. Sheringham byl přinejmenším stejně žádaným dekoratérem, navrhl hudební pokoj v Devonshire House a sérii obrazů pro Seaford House a taneční sál v londýnském hotelu Claridge's, stejně jako část britského pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. Byl také velmi podnikavým průkopníkem vlastní propagace, když na počátku 20. let 20. století vytvářel masově vyráběné komerční návrhy pro domácí výzdobu domácností bohatých občanů. Jako by Sheringham ještě nebyl plně vytížen těmito náročnými činnostmi, ilustroval také knihy autorů Maxe Beerbohma, Edmonda Rostanda a Cyruse MacMillana.
Sheringham se proslavil i jako návrhář vějířů a v roce 1921 spolupracoval se svým bratrem Hughem, který pracoval jako rybářský redaktor v tradičním sportovním časopise "The Field", na knize o muškaření "The Book of the Fly Rod". Současně publikoval články o kreslení v časopise Pen and Pencil, v roce 1927 vydal knihu Design in the Theatre a v roce 1928 společně s Rupertem Masonem a R. Boydem Morrisonem vysoce ceněnou knihu Robes of Thespis. Kostýmní návrhy moderních umělců". Jeho dílo bylo také součástí malířské a výtvarné soutěže na letních olympijských hrách v Los Angeles v Kalifornii v roce 1932 a již v roce 1925 získal "Grand Prix" za nástěnnou malbu a divadelní design na pařížském Salonu. Trvale nadměrná pracovní zátěž se však na George Sheringhama ke konci jeho relativně krátkého, ale také nesmírně intenzivního a bohatého života velmi podepsala. Od roku 1932 se jeho celkový zdravotní stav zhoršoval, jako invalida nakreslil několik zátiší s květinami a 11. listopadu 1937, pouhé dva dny před svými 53. narozeninami, ve svém domě v Hampsteadu zemřel.
Stránka 1 / 2