V polovině 19. století byla průmyslová revoluce na mnoha místech Evropy obecně a v Anglii jako "vlasti kapitalismu" zvláště již natolik přítomná a pokročilá, že mnozí současníci, zahlceni novým a rychlejším tempem, včetně hlučných železnic a parních strojů, toužili po dřívějších a snad jen domněle lepších, protože prostých, tichých a klidných dobách. Nejen v politice, společnosti a ekonomice nacházela tato nostalgie často výraz nebo dokonce násilný výbuch v podobě "strojové bouře" nebo "luddismu", ale také v umění mnozí malíři té doby připomínali romantizované a zčásti silně mystifikované tíhnutí k přírodě, jak bylo podle jejich názoru ještě ve středověku běžné, obvyklé a rozšířené. Za příkladnou pro takové tvůrčí úsilí je dnes považována především skupina umělců i stylový směr prerafaelitů, kteří vznikli kolem roku 1844 ve Velké Británii, odmítli akademickou malbu, kterou považovali za příliš sterilní, a orientovali se naopak na freskovou malbu rané renesance 14. století v Itálii.
V roce 1848 bylo v Londýně z iniciativy britského malíře William Holman Hunt nakonec založeno původně sedmičlenné Prerafaelitské bratrstvo, které si vzalo za vzor romanticko-náboženské umělecké hnutí "nazarénů" z počátku 19. století v Římě a ve Vídni, jejichž historickou malbu napodobovalo. Prerafaelité odmítali mechanistický přístup, který jako první prosazovali manýristé v návaznosti na Raffael/a> a Michelangelo Buonarroti, a považovali se za zásadní reformní hnutí, které mělo na mysli co nejpřesnější napodobení přírody jako skutečný a hlavní účel umění. K nejznámějším představitelům skupiny patřili John Everett Millais a James Collinson, dále Frederic George Stephens a Thomas Woolner a dva bratři Dante Gabriel a William Michael Rossetti. Jejich italské kořeny je předurčily k tomu, aby se stali hybnou silou a vůdčí osobností prerafaelitů. Zejména starší a prvně jmenovaný, který byl ke konci svého života v roce 1882 považován za poněkud výstředního excentrika, byl v tehdejších londýnských uměleckých kruzích proslulý a velmi vlivný.
Dlouholetým blízkým přítelem, mecenášem a někdy i společníkem Danta Gabriela Rossettiho byl malíř akvarelů, architektury a krajinář George Price Boyce, který přišel na svět v roce 1826 v londýnské čtvrti Bloomsbury jako starší bratr své mladší sestry a malířky Joanny Mary Boyceové, která rovněž patřila k prerafaelitům. Po pobytu na pařížské Sorbonně se během studií na proslulé Královské akademii umění v Londýně v roce 1849 seznámil s Thomasem Brandonem Seddonem a Dantem Gabrielem Rossettim a brzy byl stále více ovlivňován stylem "prerafaelitského bratrstva". Boyce sdílel s Rosettim nejen velkou lásku k umění, ale také milostnou náklonnost k londýnské služce a modelce Fanny Cornforthové, což zřejmě nijak zvlášť neovlivnilo jejich přátelství, protože oba od roku 1862 žili téměř vedle sebe v noblesní rezidenční čtvrti Chelsea. Mezi historiky umění je dnes George Price Boyce známý také jako člen exkluzivní umělecké skupiny "Hogarth Club" a díky svým rozsáhlým deníkům, které jsou důležitým pramenem pro výzkum díla Rosettiho a ostatních prerafaelitů.
V polovině 19. století byla průmyslová revoluce na mnoha místech Evropy obecně a v Anglii jako "vlasti kapitalismu" zvláště již natolik přítomná a pokročilá, že mnozí současníci, zahlceni novým a rychlejším tempem, včetně hlučných železnic a parních strojů, toužili po dřívějších a snad jen domněle lepších, protože prostých, tichých a klidných dobách. Nejen v politice, společnosti a ekonomice nacházela tato nostalgie často výraz nebo dokonce násilný výbuch v podobě "strojové bouře" nebo "luddismu", ale také v umění mnozí malíři té doby připomínali romantizované a zčásti silně mystifikované tíhnutí k přírodě, jak bylo podle jejich názoru ještě ve středověku běžné, obvyklé a rozšířené. Za příkladnou pro takové tvůrčí úsilí je dnes považována především skupina umělců i stylový směr prerafaelitů, kteří vznikli kolem roku 1844 ve Velké Británii, odmítli akademickou malbu, kterou považovali za příliš sterilní, a orientovali se naopak na freskovou malbu rané renesance 14. století v Itálii.
V roce 1848 bylo v Londýně z iniciativy britského malíře William Holman Hunt nakonec založeno původně sedmičlenné Prerafaelitské bratrstvo, které si vzalo za vzor romanticko-náboženské umělecké hnutí "nazarénů" z počátku 19. století v Římě a ve Vídni, jejichž historickou malbu napodobovalo. Prerafaelité odmítali mechanistický přístup, který jako první prosazovali manýristé v návaznosti na Raffael/a> a Michelangelo Buonarroti, a považovali se za zásadní reformní hnutí, které mělo na mysli co nejpřesnější napodobení přírody jako skutečný a hlavní účel umění. K nejznámějším představitelům skupiny patřili John Everett Millais a James Collinson, dále Frederic George Stephens a Thomas Woolner a dva bratři Dante Gabriel a William Michael Rossetti. Jejich italské kořeny je předurčily k tomu, aby se stali hybnou silou a vůdčí osobností prerafaelitů. Zejména starší a prvně jmenovaný, který byl ke konci svého života v roce 1882 považován za poněkud výstředního excentrika, byl v tehdejších londýnských uměleckých kruzích proslulý a velmi vlivný.
Dlouholetým blízkým přítelem, mecenášem a někdy i společníkem Danta Gabriela Rossettiho byl malíř akvarelů, architektury a krajinář George Price Boyce, který přišel na svět v roce 1826 v londýnské čtvrti Bloomsbury jako starší bratr své mladší sestry a malířky Joanny Mary Boyceové, která rovněž patřila k prerafaelitům. Po pobytu na pařížské Sorbonně se během studií na proslulé Královské akademii umění v Londýně v roce 1849 seznámil s Thomasem Brandonem Seddonem a Dantem Gabrielem Rossettim a brzy byl stále více ovlivňován stylem "prerafaelitského bratrstva". Boyce sdílel s Rosettim nejen velkou lásku k umění, ale také milostnou náklonnost k londýnské služce a modelce Fanny Cornforthové, což zřejmě nijak zvlášť neovlivnilo jejich přátelství, protože oba od roku 1862 žili téměř vedle sebe v noblesní rezidenční čtvrti Chelsea. Mezi historiky umění je dnes George Price Boyce známý také jako člen exkluzivní umělecké skupiny "Hogarth Club" a díky svým rozsáhlým deníkům, které jsou důležitým pramenem pro výzkum díla Rosettiho a ostatních prerafaelitů.
Stránka 1 / 1