Gaspar Peeter Verbruggen, pokřtěný v Antverpách 11. dubna 1664 a pohřbený tamtéž 14. března 1730, proměnil obyčejné květiny a plody v nádherná zátiší ladným obloukem ruky a živým proudem barev ze štětce. Verbruggen, který působil v Antverpách i Haagu, byl nadaný vlámský umělec, který se proslavil mistrovskými výtvory dekorativních zátiší. Jeho brilantní schopnost začlenit do zátiší figurální prvky díky spolupráci s figuralisty dodala jeho dílu jedinečný rozměr. Naše portfolio Verbruggenových uměleckých tisků je skutečnou poctou jeho vznešenému talentu.
Verbruggenova cesta do světa umění začala pod láskyplným vedením jeho otce Gaspara Peetera Verbruggena staršího. Verbruggenovo mládí, od útlého věku obklopené hojností a nádherou uměleckých děl jeho otce, úspěšného malíře zátiší, bylo poznamenáno blahobytem. Mladý Verbruggen si našel cestu k malířství již v útlém věku a v pouhých 13 letech byl v cechovním roce 1677-1678 jmenován mistrem cechu svatého Lukáše v Antverpách. Jeho umělecké schopnosti byly oceněny v cechovním roce 1691/1692, kdy byl Verbruggen jmenován cechovním děkanem. Výrazem jeho vděčnosti bylo působivé umělecké dílo, které věnoval cechu: "Květinový věnec kolem sochy Apollóna". Bylo to tiché poděkování cechu, který bezplatně přijal jeho žáky Balthasara Hyacinta Verbruggena a Jacoba Melchiora van Hercka. Toto nádherné umělecké dílo dnes zdobí sbírku Královského muzea výtvarných umění v Antverpách a je stejně živě reprodukováno v našem portfoliu uměleckých tisků.
Navzdory úspěchu a obdivu, kterému se Verbruggen těšil, ho osud poslal na nelehkou cestu. Po smrti své milované ženy Dymphny van der Voortové krátce po svatbě v roce 1700 se Verbruggen ocitl ve finanční tísni, která ho donutila prodat všechny své obrazy. Dluhy ho stále tížily, a tak se Verbruggen rozhodl opustit Flandry a přestěhovat se do Haagu. Tam opět nalezl uznání a získal četné zakázky na výzdobu honosných rezidencí. Přesto se mu nedařilo sladit své výdaje s příjmy. Do Antverp se nakonec vrátil jako chudý muž a útěchu našel v umění, které mu jako chlapci v antverpském cechu svatého Lukáše poskytovalo skromné živobytí. Jeho vliv však byl trvalý. Zanechal po sobě řadu žáků, včetně svého nevlastního bratra Balthasara Hyacinta Verbruggena, Jacoba Melchiora van Hercka a Franse d'Olivera, kteří pod jeho vedením rozšířili své umělecké dovednosti.
Gaspar Peeter Verbruggen, mistr vlámských zátiší, už sice není mezi námi, ale jeho odkaz žije dál. Je to patrné nejen na obrazech jeho žáků, ale také na každém z jeho výtisků zátiší, které reprodukujeme s maximální pečlivostí a přesností, abychom učinili zadost jeho nedostižnému talentu. Ponořte se do světa Verbruggenova umění prostřednictvím našich uměleckých tisků a nechte se okouzlit zátiším a krásou jeho děl.
Gaspar Peeter Verbruggen, pokřtěný v Antverpách 11. dubna 1664 a pohřbený tamtéž 14. března 1730, proměnil obyčejné květiny a plody v nádherná zátiší ladným obloukem ruky a živým proudem barev ze štětce. Verbruggen, který působil v Antverpách i Haagu, byl nadaný vlámský umělec, který se proslavil mistrovskými výtvory dekorativních zátiší. Jeho brilantní schopnost začlenit do zátiší figurální prvky díky spolupráci s figuralisty dodala jeho dílu jedinečný rozměr. Naše portfolio Verbruggenových uměleckých tisků je skutečnou poctou jeho vznešenému talentu.
Verbruggenova cesta do světa umění začala pod láskyplným vedením jeho otce Gaspara Peetera Verbruggena staršího. Verbruggenovo mládí, od útlého věku obklopené hojností a nádherou uměleckých děl jeho otce, úspěšného malíře zátiší, bylo poznamenáno blahobytem. Mladý Verbruggen si našel cestu k malířství již v útlém věku a v pouhých 13 letech byl v cechovním roce 1677-1678 jmenován mistrem cechu svatého Lukáše v Antverpách. Jeho umělecké schopnosti byly oceněny v cechovním roce 1691/1692, kdy byl Verbruggen jmenován cechovním děkanem. Výrazem jeho vděčnosti bylo působivé umělecké dílo, které věnoval cechu: "Květinový věnec kolem sochy Apollóna". Bylo to tiché poděkování cechu, který bezplatně přijal jeho žáky Balthasara Hyacinta Verbruggena a Jacoba Melchiora van Hercka. Toto nádherné umělecké dílo dnes zdobí sbírku Královského muzea výtvarných umění v Antverpách a je stejně živě reprodukováno v našem portfoliu uměleckých tisků.
Navzdory úspěchu a obdivu, kterému se Verbruggen těšil, ho osud poslal na nelehkou cestu. Po smrti své milované ženy Dymphny van der Voortové krátce po svatbě v roce 1700 se Verbruggen ocitl ve finanční tísni, která ho donutila prodat všechny své obrazy. Dluhy ho stále tížily, a tak se Verbruggen rozhodl opustit Flandry a přestěhovat se do Haagu. Tam opět nalezl uznání a získal četné zakázky na výzdobu honosných rezidencí. Přesto se mu nedařilo sladit své výdaje s příjmy. Do Antverp se nakonec vrátil jako chudý muž a útěchu našel v umění, které mu jako chlapci v antverpském cechu svatého Lukáše poskytovalo skromné živobytí. Jeho vliv však byl trvalý. Zanechal po sobě řadu žáků, včetně svého nevlastního bratra Balthasara Hyacinta Verbruggena, Jacoba Melchiora van Hercka a Franse d'Olivera, kteří pod jeho vedením rozšířili své umělecké dovednosti.
Gaspar Peeter Verbruggen, mistr vlámských zátiší, už sice není mezi námi, ale jeho odkaz žije dál. Je to patrné nejen na obrazech jeho žáků, ale také na každém z jeho výtisků zátiší, které reprodukujeme s maximální pečlivostí a přesností, abychom učinili zadost jeho nedostižnému talentu. Ponořte se do světa Verbruggenova umění prostřednictvím našich uměleckých tisků a nechte se okouzlit zátiším a krásou jeho děl.
Stránka 1 / 1