Rakouský rodák Franz von Defregger pocházel z tyrolské selské rodiny. Působivé jsou zejména jeho atmosférické žánrové obrazy zobrazující proměněné výjevy z tyrolského boje za svobodu a každodenního života sedláků.
Už jako dítě projevoval Franz von Defregger umělecké nadání. Po smrti rodičů zdědil jejich farmu. Defregger plánoval emigrovat do Ameriky. Za tímto účelem prodal farmu svých rodičů a vyplatil své dvě sestry. Jeho plány se však neuskutečnily. Místo toho skončil v Innsbrucku na obchodní škole a vyučil se u sochaře Michaela Stolze. Po absolvování přípravné třídy na Královské škole užitého umění v Mnichově složil v následujícím roce přijímací zkoušky na Královskou akademii umění. Zapsal se tam na hodiny malby k německému malíři Hermannu Anschützovi. Během studijní cesty do Paříže, kde studoval na umělecké škole, se seznámil s malířstvím barbizonské školy, které mělo na jeho přírodní obrazy zvláštní vliv. Cestou se dále autodidakticky vzdělával, mimo jiné v oblasti kresby aktů. Po návratu do Mnichova se stal zaměstnancem ateliéru malíře historie Carla Theodora von Piloty. Převzal základní koloristické rysy svého učitele, ale vybral si jiná témata. Defregger si rychle získal velkou přízeň mnichovského publika a stal se jedním z nejpopulárnějších žánrových malířů mnichovské školy, a to i na mezinárodní úrovni. V mnichovské Königinstraße si nechal postavit prestižní vilu podle plánů architekta Georga von Hauberrissera, která se rychle stala místem společenských setkání. Kromě žánrových a historických obrazů se věnoval také portrétní malbě, jejímiž náměty byli většinou příbuzní a známí.
Během své kariéry získal Defregger mnoho cen a ocenění. Byl vyznamenán Řádem za zásluhy bavorské koruny a Řádem Pour le Mérite za vědy a umění. O několik let později obdržel titul Ritter von Defregger a byl jmenován čestným občanem Mnichova. Ve svých 43 letech byl králem Ludvíkem II. jmenován profesorem historické malby v kompoziční třídě mnichovské akademie, kde vyučoval více než 30 let. Defreggerovi se ve své veřejné tvorbě nepodařilo navázat na modernismus, který kladl na malířství zcela nové nároky. Existuje však několik soukromých skic a studií, které dokládají jeho koloristické schopnosti v krajinomalbě a pozorovací talent v portrétní malbě. Některé z jeho obrazů se nacházejí v Muzeu místní historie v Bolzanu, protože mají pro Jižní Tyrolsko velký význam jako vyobrazení hrdinských činů bojovníka za svobodu Andrease Hofera. Mezi jeho žáky patřili významní umělci jako Lovis Corinth, Hans Perathoner a Josef Moroder-Lusenberg. Defregger zemřel ve věku 85 let a byl pohřben v rodinné hrobce na mnichovském Severním hřbitově. Po jeho smrti po něm bylo pojmenováno několik ulic ve Vídni, Bolzanu a Berlíně, ale ne všechny si toto jméno dlouhodobě udržely.
Rakouský rodák Franz von Defregger pocházel z tyrolské selské rodiny. Působivé jsou zejména jeho atmosférické žánrové obrazy zobrazující proměněné výjevy z tyrolského boje za svobodu a každodenního života sedláků.
Už jako dítě projevoval Franz von Defregger umělecké nadání. Po smrti rodičů zdědil jejich farmu. Defregger plánoval emigrovat do Ameriky. Za tímto účelem prodal farmu svých rodičů a vyplatil své dvě sestry. Jeho plány se však neuskutečnily. Místo toho skončil v Innsbrucku na obchodní škole a vyučil se u sochaře Michaela Stolze. Po absolvování přípravné třídy na Královské škole užitého umění v Mnichově složil v následujícím roce přijímací zkoušky na Královskou akademii umění. Zapsal se tam na hodiny malby k německému malíři Hermannu Anschützovi. Během studijní cesty do Paříže, kde studoval na umělecké škole, se seznámil s malířstvím barbizonské školy, které mělo na jeho přírodní obrazy zvláštní vliv. Cestou se dále autodidakticky vzdělával, mimo jiné v oblasti kresby aktů. Po návratu do Mnichova se stal zaměstnancem ateliéru malíře historie Carla Theodora von Piloty. Převzal základní koloristické rysy svého učitele, ale vybral si jiná témata. Defregger si rychle získal velkou přízeň mnichovského publika a stal se jedním z nejpopulárnějších žánrových malířů mnichovské školy, a to i na mezinárodní úrovni. V mnichovské Königinstraße si nechal postavit prestižní vilu podle plánů architekta Georga von Hauberrissera, která se rychle stala místem společenských setkání. Kromě žánrových a historických obrazů se věnoval také portrétní malbě, jejímiž náměty byli většinou příbuzní a známí.
Během své kariéry získal Defregger mnoho cen a ocenění. Byl vyznamenán Řádem za zásluhy bavorské koruny a Řádem Pour le Mérite za vědy a umění. O několik let později obdržel titul Ritter von Defregger a byl jmenován čestným občanem Mnichova. Ve svých 43 letech byl králem Ludvíkem II. jmenován profesorem historické malby v kompoziční třídě mnichovské akademie, kde vyučoval více než 30 let. Defreggerovi se ve své veřejné tvorbě nepodařilo navázat na modernismus, který kladl na malířství zcela nové nároky. Existuje však několik soukromých skic a studií, které dokládají jeho koloristické schopnosti v krajinomalbě a pozorovací talent v portrétní malbě. Některé z jeho obrazů se nacházejí v Muzeu místní historie v Bolzanu, protože mají pro Jižní Tyrolsko velký význam jako vyobrazení hrdinských činů bojovníka za svobodu Andrease Hofera. Mezi jeho žáky patřili významní umělci jako Lovis Corinth, Hans Perathoner a Josef Moroder-Lusenberg. Defregger zemřel ve věku 85 let a byl pohřben v rodinné hrobce na mnichovském Severním hřbitově. Po jeho smrti po něm bylo pojmenováno několik ulic ve Vídni, Bolzanu a Berlíně, ale ne všechny si toto jméno dlouhodobě udržely.
Stránka 1 / 1