Frans Pourbus mladší pocházel z významné antverpské malířské rodiny. V dílně svého otce stejného jména se naučil nástrojům, které mu umožňují expresivně přenést lidi na plátno. Jako malíř na bruselském dvoře si získal mezinárodní renomé a v roce 1600 se stal dvorním malířem vévody z Mantovy a o devět let později byl jmenován na francouzský královský dvůr. Frans Pourbus byl nyní na vrcholu své kariéry.
Vlámský umělec maloval bohaté a krásné lidi své doby. Seznam těch, které portrétoval, je jako seznam nejmocnějších evropských vládnoucích rodů. Mezi jeho zákazníky patřil mladý francouzský král Ludvík XIII. a jeho sestra Alžběta, pozdější španělská královna. Především však jejich matka, francouzská královna a dočasná regentka Marie Medicejská, jedna z nejkrásnějších a nejpůvabnějších žen Evropy, se od něj nechala několikrát portrétovat. Frans Pourbus odvedl téměř bezkonkurenční práci při ztvárnění přepychových látek, které královny nosily. Damašku, hedvábí, krajek a brokátu, které namaloval, by se člověk rád dotkl. Perlové náušnice a náhrdelníky jemných dam se třpytí, jako by byly skutečné. V jeho době, na přelomu 16. a 17. století, si vybrané dámy a pánové užívali v nádherně naškrobených krajkových šatech, které Pourbus do obrazu vložil tak detailně, že z nich bylo cítit umění paličkované krajky. Mistra tak můžeme považovat za raného představitele malby trompe-l'oeil, jejímž cílem bylo takříkajíc oklamat oko diváka a vyvolat v něm dojem, že stojí před skutečnou osobou v jejím nádherném oděvu.
Jeho umělecký zájem však nespočíval jen v oděvu a nádheře, ale především v osobnosti zobrazovaného. Působivě vytvářel nadčasově platné portréty a jistě svým klientům čas od času lichotil tím, že je maloval krásnější, než ve skutečnosti byli. Udělali si radost a mimořádně si ji dělají i dnes! Vhodně také zinscenoval inteligenci a sílu. V precizních, téměř psychologizujících studiích hlavy namaloval například tři francouzské soudce, ale také důstojně ztvárnil vlivného diplomata Vigilia z Aytty.
Nejslavnější portrétista své doby se však věnoval i náboženským tématům, která v duchu raného baroka opulentně inscenoval. Tak je zde téměř jevištní kázání Jana Křtitele a Poslední večeře s Kristem a jeho učedníky, která je téměř protkána nadpozemskou čistotou. Frans Pourbus byl bezpochyby malířským princem své doby, který zemřel v Paříži v roce 1622 ve věku 50 let. Jeho přítel, mladý Peter Paul Rubens, byl také krásně ovlivněn nádherným materiálem jeho šatů a oduševnělostí jeho zobrazení lidí.
Frans Pourbus mladší pocházel z významné antverpské malířské rodiny. V dílně svého otce stejného jména se naučil nástrojům, které mu umožňují expresivně přenést lidi na plátno. Jako malíř na bruselském dvoře si získal mezinárodní renomé a v roce 1600 se stal dvorním malířem vévody z Mantovy a o devět let později byl jmenován na francouzský královský dvůr. Frans Pourbus byl nyní na vrcholu své kariéry.
Vlámský umělec maloval bohaté a krásné lidi své doby. Seznam těch, které portrétoval, je jako seznam nejmocnějších evropských vládnoucích rodů. Mezi jeho zákazníky patřil mladý francouzský král Ludvík XIII. a jeho sestra Alžběta, pozdější španělská královna. Především však jejich matka, francouzská královna a dočasná regentka Marie Medicejská, jedna z nejkrásnějších a nejpůvabnějších žen Evropy, se od něj nechala několikrát portrétovat. Frans Pourbus odvedl téměř bezkonkurenční práci při ztvárnění přepychových látek, které královny nosily. Damašku, hedvábí, krajek a brokátu, které namaloval, by se člověk rád dotkl. Perlové náušnice a náhrdelníky jemných dam se třpytí, jako by byly skutečné. V jeho době, na přelomu 16. a 17. století, si vybrané dámy a pánové užívali v nádherně naškrobených krajkových šatech, které Pourbus do obrazu vložil tak detailně, že z nich bylo cítit umění paličkované krajky. Mistra tak můžeme považovat za raného představitele malby trompe-l'oeil, jejímž cílem bylo takříkajíc oklamat oko diváka a vyvolat v něm dojem, že stojí před skutečnou osobou v jejím nádherném oděvu.
Jeho umělecký zájem však nespočíval jen v oděvu a nádheře, ale především v osobnosti zobrazovaného. Působivě vytvářel nadčasově platné portréty a jistě svým klientům čas od času lichotil tím, že je maloval krásnější, než ve skutečnosti byli. Udělali si radost a mimořádně si ji dělají i dnes! Vhodně také zinscenoval inteligenci a sílu. V precizních, téměř psychologizujících studiích hlavy namaloval například tři francouzské soudce, ale také důstojně ztvárnil vlivného diplomata Vigilia z Aytty.
Nejslavnější portrétista své doby se však věnoval i náboženským tématům, která v duchu raného baroka opulentně inscenoval. Tak je zde téměř jevištní kázání Jana Křtitele a Poslední večeře s Kristem a jeho učedníky, která je téměř protkána nadpozemskou čistotou. Frans Pourbus byl bezpochyby malířským princem své doby, který zemřel v Paříži v roce 1622 ve věku 50 let. Jeho přítel, mladý Peter Paul Rubens, byl také krásně ovlivněn nádherným materiálem jeho šatů a oduševnělostí jeho zobrazení lidí.
Stránka 1 / 1