Francesco Primaticcio, který se narodil 30. dubna 1504 v živé Bologni, věděl již od raného dětství, že umění je jeho posláním. Pohyboval se v kruzích sochařů a architektů svého rodného města a osvojil si jejich techniky a znalosti. Jeho srdce si však získalo malířství, které ho přivedlo ke studiu u Rafaelova žáka Giulio Romano. V sálech Palazzo del Te v Mantově, kde se zdokonaloval, jeho umění rozkvetlo.
Psal se rok 1532, když jeho dílo upoutalo pozornost francouzského krále Františka I., který měl zálibu v italské kultuře a umění. Král pozval Primaticcia na svůj dvůr ve Fontainebleau a mladý umělec toto pozvání ochotně přijal. Společně s dalším italským umělcem Rossem pracoval na výzdobě královského paláce a významně přispěl k rozvoji školy ve Fontainebleau, která sehrála důležitou roli při šíření manýrismu ve Francii.
Po smrti Rossa v roce 1540, který v té době vedl práce ve Fontainebleau, připadla tato role Primaticciovi. Ten právě podnikl cestu do Říma, aby nakoupil starožitnosti a zhotovil sádrové odlitky slavných soch, které měly být později přetaveny ve Fontainebleau. Po návratu se ujal svých nových povinností a jeho umělecká činnost ve Fontainebleau dosáhla vrcholu. Navzdory změně královských preferencí po nástupu Jindřicha II. v roce 1547, který dal přednost jiným umělcům a sídlům, Primaticcio ve Fontainebleau nadále působil. Nyní si našel čas i na práci pro soukromé mecenáše a vytvořil díla mimo jiné pro vlivnou rodinu Guise.
Po smrti Jindřicha II. v roce 1559 se Primaticcio vrátil do služeb královského dvora, tentokrát na pozvání královny-vdovy Kateřiny Medicejské. Ujal se role dozorce nad královskými budovami, a měl tak na starosti projektování a údržbu královských paláců. Francesco Primaticcio zemřel v Paříži v roce 1570, ale jeho umělecký odkaz žije dál. Jako spoluzakladatel Fontainebleauské školy a významný představitel manýrismu zanechal ve světě umění nesmazatelnou stopu.
Francesco Primaticcio, který se narodil 30. dubna 1504 v živé Bologni, věděl již od raného dětství, že umění je jeho posláním. Pohyboval se v kruzích sochařů a architektů svého rodného města a osvojil si jejich techniky a znalosti. Jeho srdce si však získalo malířství, které ho přivedlo ke studiu u Rafaelova žáka Giulio Romano. V sálech Palazzo del Te v Mantově, kde se zdokonaloval, jeho umění rozkvetlo.
Psal se rok 1532, když jeho dílo upoutalo pozornost francouzského krále Františka I., který měl zálibu v italské kultuře a umění. Král pozval Primaticcia na svůj dvůr ve Fontainebleau a mladý umělec toto pozvání ochotně přijal. Společně s dalším italským umělcem Rossem pracoval na výzdobě královského paláce a významně přispěl k rozvoji školy ve Fontainebleau, která sehrála důležitou roli při šíření manýrismu ve Francii.
Po smrti Rossa v roce 1540, který v té době vedl práce ve Fontainebleau, připadla tato role Primaticciovi. Ten právě podnikl cestu do Říma, aby nakoupil starožitnosti a zhotovil sádrové odlitky slavných soch, které měly být později přetaveny ve Fontainebleau. Po návratu se ujal svých nových povinností a jeho umělecká činnost ve Fontainebleau dosáhla vrcholu. Navzdory změně královských preferencí po nástupu Jindřicha II. v roce 1547, který dal přednost jiným umělcům a sídlům, Primaticcio ve Fontainebleau nadále působil. Nyní si našel čas i na práci pro soukromé mecenáše a vytvořil díla mimo jiné pro vlivnou rodinu Guise.
Po smrti Jindřicha II. v roce 1559 se Primaticcio vrátil do služeb královského dvora, tentokrát na pozvání královny-vdovy Kateřiny Medicejské. Ujal se role dozorce nad královskými budovami, a měl tak na starosti projektování a údržbu královských paláců. Francesco Primaticcio zemřel v Paříži v roce 1570, ale jeho umělecký odkaz žije dál. Jako spoluzakladatel Fontainebleauské školy a významný představitel manýrismu zanechal ve světě umění nesmazatelnou stopu.
Stránka 1 / 1